Potlepa

80%, viděno 11.1.2026. Autentický vhled do života výjimečné zpěvačky. Stejně jako Eva Olmerová nepodlehla tenkrát nátlaku STB, tak teď Bára Hrzánová nepodlehla rozdílnému pohledu na vedení divadla Viola pod novým managementem. Jak jsme se dozvěděli v úvodu z jejích nebo spíš zpěvaččiných úst, bylo to poslední představení ve Viole. Za mě se Bára Hrzánová opravdu věrně sžila s postavou. Co mě osobně rušilo, byly neustálé komentáře členů kapely k Eviným manýrám a zlozvykům. Vzhledem k tomu jsem se do takto rozkouskovaného představení a postavy Evy Olmerové nedokázal úplně vcítit. Ale zahrané přesně. A příště už v jiném báru....

Netradičně uchopené téma zneužívání chlapců, a to nejen ze strany církve. Začíná se překvapivě přímo v kostele, kde za zvuku sboru člověk prvních 20 minut rozjímá hlavně sám se sebou. Pak se diváci přesunou do sálu. Scéna vlastně žádná, jen stůl a dvě židle. A sešit a archy papírů, ze kterých dva herci po celou dobu čtou. Zní to nudně? Ale ono to mu je přesně naopak! Nikdy jsem nezažil tak procítěně odehrané čtení. Chvíli v sedě, chvíli v pohybu. Neskutečné! To, že je pan Lábus v projevu tak uvěřitelný, jsem věděl. Ale že Martin Dejdar nebude zaostávat ani o píď, na to bych si předem nevsadil. Husina mi běhala po zádech tam a zpět. 90%!

S touto inscenaci jsem se opravdu nepotkal a podle zívání sousedů ostatní taky moc nezaujala. Scéna jednoduchá a působivá, hudba zajímavá, ale zbytek se minul účinkem. Herci přehrávají, gestikulují jak pomatení, a to včetně i v jiných hrách skvělého M. Koeniga. Herci chvílemi koktají, chvílemi si něco šeptají, aby v zápětí po sobě začali řvát. Připadal jsem si spíše jak na zkoušce. Nejlépe by to asi shrnul citát z jednoho českého filmu. "Možná tím chtěl režisér něco vyjádřit." "To těžko...." I když bych v tomto případě radši použil. "Co nás stály lístky?" "Nic." "Ještě že tak." Lístky jsme zaplatili a v půlce odešli. Ale i o tom je divadlo.

95% Jeden z nejsilnějších hereckých zážitků z posledních let. Pomalý a téměř nenápadný rozjezd. Z počátku netušíte, v jaké drama se hra postupně vyvine. Na konci úplný divadelní "masakr", kdy sotva dýcháte. Značně pokašlávající a vrtící se publikum rázem ztichlo a hltali jsme každé slovo a pohyb obou aktérů. Emoce s Vámi cloumají, tu chápete pohnutky jedné postavy, tu se snažíte vcítit do té druhé a za chvíli začínáte pochybovat i o tom, co je to vlastně spravedlnost a jestli lze někdy plně odpustit. Viděl jsem dvakrát a oba herci prostě skvělí. Finger civilní, Rimský více teatrální, což ale postavě rádoby sebevědomého dirigenta příslušelo.

85% Nedokázal jsem si představit, jak T. Dianiška uchopí román psaný jako kroniku o útrapách, nástrahách, ale i milostných a dost často hodně erotických vzplanutích. Redukce postav byla zjevná, z Pravomila například udělala věrného milence jedné osudové dívky. Erotické scény, kterými je román protkán, byly vyškrtnuty, snad aby bylo přístupné i mladším. Jinak ale zvládnuto režijně i herecky bravurně. Herci tak dobří, že nikdo nevybočoval a nebo pak téměř všichni (Pavel Neškudla, Jan Sklenář, Tomáš Turek, Magdalena Zímová, pro mě překvapení - Samuel Toman). Scéna byť téměř neměnná, tak skvěle vymyšlená. Dokonalé nasvícení a geniální hudba.

Geniální!!!

Vše prostě funguje. Od úvodní scény, kdy jsem si myslel, že jsem se ocitl na historizujícím velkofilmu a la Království nebeské, přes groteskní prvky s "candid" smíchem V. Buriana, absolutní nasazení a to i fyzické VŠECH herců (zejména patrné ve scénách z ústavu), po dojemné chvíle ze života Franty. Hudba I. Achera pro mě ještě silnější než v AinA a v R.J. a tmě. Spolu s útržky z knihy Frantíka namluvenými geniálním J. Hartlem vyvolala první "kožní orgasmus":-) J. Albrecht jede jak buldozer. Pokud T. Dianiška sní o takovýchto věcech, když spí, už se těším na Anthropoid. Je zaděláno na kultovku.

Z mého pohledu velmi reálně popsané téma zmatku ve vlastní orientaci a pocitech. Zároveň je v inscenaci silně zastoupeno téma manipulace a citového vydírání okolím. Minimalistická scéna napomáhá soustředit se pouze na dialogy a monology. Velmi dobře sehraní herci (hodnocení po první repríze), Daniel Krejčík v roli naprosto bezchybný. Víc nemá smysl prozrazovat.