AliV

Excelentní výkon pana Vlasáka v neuvěřitelně dobře napsané hře (osobně nechápu, že za tuto roli nebyl na Thálii alespoň nominován). Ostatní herci jsou též skvělí, zvláště Veronika Gajerová a Aleš Procházka, ale nemají takovou šanci se projevit. Hra v každém zanechá spoustu pocitů, ke konci je emocionálně náročná, věřím, že zvláště pro ty, kteří se s podobnou situací potýkali/potýkají. Rozhodně všem doporučuji, jedná se o jednu z nejlepších her, co jsem kdy viděla, ale nečekejte, že bezprostředně po shlédnutí budete mít dobrou náladu.

Nejlepší hra, co jsem za dlouhou dobu viděla. Citlivé převedení klasiky se úžasnými hereckými výkony v čele s Evou Hacurovou, Igorem Orozovičem, Miroslavem Hanušem a Janem Vondráčkem (snad jen Hanička v podání M. Poulové mi nesedla, škoda, že se tato postava v jednom kuse zesměšňuje). Kéž by si z přístupu divadla v Dlouhé brala některá jiná pražská divadla příklad.

Musím poznamenat, že hodnotím průměrně proto, že filmovou předlohu jsem viděla nedávno, tak na mě představení logicky místy působilo jako o trochu horší kopie filmu. Nicméně pro diváky neznalé předlohy se určitě jedná o nápaditou podívanou s překvapivými zvraty. Potěšila zejména T. Vilhelmová, která mě svým herectvím jednoduše bavila od začátku do konce a žasla jsem, že se s přehledem během vteřiny dokáže proměnit třeba z chlápka od pumpy ve svůdnou Marianne.

(viděno z TV záznamu)

Slušná inscenace s řadou vtipných momentů, ale až příliš expresivní projev Michala Dlouhého mi ze začátku velmi vadil a docela dlouho mi trvalo, než jsem si na jeho podání amerického prezidenta zvykla.

(Viděno z TV záznamu.)

Představení se sice jmenuje "Eva tropí hlouposti", ale mnohem větší prostor než zmíněná Eva dostává její bratr v podání skvělého Dennyho Ratajského a jeho vyvolená, kterou ztvárnila talentovaná Barbora Mošnová. Oba zmiňování spolu s Dianou Šoltýsovou svými výkony pozvedali toto jinak průměrné představení. Ostatní nehráli vyloženě špatně, ale postupem času mi u nich vadilo přílišné tlačení na pilu v komických situacích, případně přehrávání.

Představení se můžu doporučit, ale jen díky výkonům tří zmíněných herců, kteří se vyhýbají afektu a karikatuře.

Oceňuji snahu tvůrců předat divákům oba díly Fausta, ovšem v jednom večeru, s délkou 3 a půl hodiny už to překračuje hranici snesitelnosti. Ovšem musím pochválit výkony herců (zejména Saši Rašilova, Veroniky Lazorčákové i Martina Pechláta) a též nový překlad - a musím poznamenat, že nechápu zdejší hodnocení jednoho uživatele, že překlad je "jak z pera třeťáka". Naopak, překlad je velmi pečlivě a zároveň citlivě přenesen do současné češtiny. Na inscenaci jde vidět, že se tvůrci snažili předat z komplikovaného Fausta co nejvíc, zůstalo to ovšem tak na poloviční cestě.

Příjemné představení s mnoha zajímavými myšlenkami a samozřejmě skvělým Jaroslavem Duškem, který každou historku podá zcela výjimečným a zábavným způsobem. Nicméně, pokud znáte nazpaměť Čtyři dohody, neubráníte se lehkému zklamání.

Velká činohra "par excellence". Paní Janžurová téměř nesleze z jeviště a předvádí neskutečný výkon, kdy během chvíle ztvární stařičkou či mladou Alžbětu. Samozřejmě, že ostatní jí pouze přihrávají, za vyzdvihnutí stojí Igor Bareš, Jan Hartl a Taťjana Medvecká. Hra je sice pouhou "konverzačkou", ale právě herecké výkony (většinou) udrží divákovu pozornost. Hra je po právu na dlouho vyprodaná, na lístky si opravdu vyplatí počkat.

Bohužel jsem se s inscenací vůbec nepotkala. Vynikající herci v (pro mě nepochopitelně) slabé hře. Zřejmě se mělo jednat o spoustu zábavných scének z hereckého prostředí, divák je však svědkem jakési směsi alternativního a absurdního divadla, která bohužel není ani zábavná, ani vtipná. Chápu, že spoustu narážek jsem nepochopila a hodně interního humoru se pro mě vytratilo, nicméně i ty očividné scénky mi prostě vtipné nepřišly (s výjimkou skvělé Jany Plodkové a scénky v dámské herecké šatně).

A v repríze (zřejmě mimořádně) hrál M. König roli V. Vašáka a pan Vašák ztvárnil roli pana Hájka.

Divácky atraktivní text v příjemné hře se špičkovými herci.
(viděno z TV záznamu)

Vynikající herecké výkony v čele s Jiřím Hánou a Mášou Málkovou. Je pravda, že některé scény působí zkratkovitě a postavy představují pouhé karikatury. Inscenace je v mnoha chvílích vzdělávací, což může člověka znalého Čapkova života a díla trochu nudit (ovšem chápu, že se často hraje i pro školy nebo KMD). Nicméně, přes předešlé výtky, jde o velice nadprůměrnou inscenaci, která jako celek na diváka velmi zapůsobí a nutí ho k zamyšlení (zvláště ve srovnání s dneškem). Mohu ji s klidným srdcem všem doporučit.

Skvělé herecké výkony ve vynikající hře. Všichni herci hrají v poloze, která jim sedne. Hra má spád, příjemnou délku a skvěle vypointované situace. Závěr mě překvapil, ovšem s mírným odstupem musím říct, že byl naprosto dokonalý.

(viděno z TV záznamu)

(viděno v listopadu 2015)

Stále si pamatuji neuvěřitelnou energii a nadšení, které šly ze všech účinkujících. I když v mých očích nic nepřekoná záznam Rentu z americké Broadwaye, tak tohle je jeden z mých osobních největších divadelních zážitků. Jediná škoda je, že se muzikál už neuvádí, budu proto doufat v zázrak, aby se Rent opět objevil na pražských divadelních prknech, ideálně v podobném složení hereckého a tvůrčího týmu.

Docela slabý rozjezd, hra baví především až po přestávce, kdy se dostaví i většina vtipů a hra začne mít spád. Z herců jednoznačně vynikají Lukáš Langmajer a Libor Jeník. Podobných her je spousta a viděla jsem mnoho kvalitnějších i lépe zahraných (i když za to herci nemůžou, jejich role jim - až na výjimky - neumožňují moc vyniknout).

Muzikál stojí především na nesmrtelné hudbě Queenů a na skvělém nasazení všech herců. Samozřejmě zcela vévodí Michael Kluch v hlavní roli. Jeho "Bohemian Rhapsody" na začátku vytrhne všechny z pochyb, že se jedná jen o "napodobovače Freddieho". Z ostatních musím vyzdvihnout Jiřího Korna, jehož hlas s písněmi Queenů zní skvěle. V dalších rolích skvělými pěveckými dovednostmi ohromovali Roman Tomeš, Charlotte Doubravová, Tereza Nekudová nebo Lukáš Burian. Rozhodně doporučuju na letní večer.

Ale přidávám se k názorům, že scénář je plný klišé. Ale jakmile začne hrát hudba, všechno mu odpustíte.

Těžko se hodnotí, z divadla jsem odcházela rozpačitá, postupem času se však hra usadila a musím říci, že se mi líbila a zanechala ve mně hluboké dojmy. Ke kladům bezesporu patří výkon T. Dočkalové,která dokáže s naprostou lehkostí změnit hereckou polohu během vteřiny z dítěte v dospělou ženu a naopak. Působivá je též scénografie, výběr hudby a kostýmy,které dotváří ponurou a depresivní atmosféru. Skvělé je též zapojení chóru. Slabinou je bezpochyby délka (3:30) a značná nepřehlednost v první polovině (i když se autoři snaží). Inscenaci by prospělo krácení, a to zejména v dialozích s bohyněmi.

Viděno z TV záznamu.

Další z muzikálů Michala Davida, který oproti svým předchůdcům příjemně překvapil přidáním činoherních pasáží a rozpracováním dramatické linky příběhu. Hvězdou představení byl Vojtěch Drahokoupil, který v dvojroli Ludvíka a Filipa ukázal svůj herecký, ale zejména pěvecký talent. Nicméně muzikálu škodí přílišná délka a hlavně příšerné přezvučení, kvůli kterému byly některé písně (jinak výborných interpretů) neposlouchatelné a zpěvákům často nebylo rozumět.

viděno obsazení: Drahokoupil, Vojtek, Josef, Bernáth, Šemík, Kříž, Polyáková, Pecha, Fišarová, Černá, Stropnická, Schreiner

Milá a originální divadelní jednohubka. Jen škoda, že je to tak krátké a některé momenty na můj vkus až moc přehrávané.

Filmový nádech Oněginovi svědčí.

Výborné výkony celého hereckého ansámblu v čele s Davidem Novotným a Martinem Myšičkou. Představení bylo "zpestřeno" zraněním Vladimíra Polívky (klobouk dolů za jeho výkon a nasazení!) a díky jeho berlím vznikla celá řada humorných situací, které odlehčily jinak poměrně depresivní hru. Představení však škodí přílišná délka, některým scénám by pomohlo zkrácení.

Další hravá inscenace Cabaretu Calembour. Dvě hodinky plné zábavy a inteligentního humoru. Jedinou výtku mám k ne příliš komfortním prostorám, ve kterých se hra uvádí.

Výborné herecké výkony ve vkusně "osekané" podobě Shakespearova dramatu. Snad jen bleskový přerod Othella nebyl příliš uvěřitelný a šaška na kolečkovém křesle bych také oželela.

(viděno v říjnu 2016)