AliV

Jsem strašlivej upír! Vysaju tě celou!

Richard Pekárek s Martinem Mihálem absolutně kralují této inscenaci a každou scénu si ukradli pro sebe. I Alžběta Janíčková, Andrea Zelová a Jiří Daniel byli úžasní a předvedli svůj talent v hned několika rolích.

Mám trochu problém s hrou samotnou, která je z mého pohledu lehce podprůměrná (v českém prostředí podle mě spousta věcí příliš nefunguje). Nicméně herci odvádějí 100% výkon a zaujala i scénografie, kostýmy a hudba.

I jedenáct let po premiéře se inscenaci nadmíru daří. Zpočátku trochu trvá, než inscenace chytí tempo, ale postupně nabírá na síle a se zapojením diváků a začátkem improvizace herců jede už na plný plyn a do konce nezastavuje.

Výteční herci - Michal Isteník s Vojtěchem Blahutou v rolích policistů házeli jednu hlášku za druhou, Igor Ondříček dokázal skvěle vybalancovat postavu Tonyho, Radka Coufalová skvěle ztvárnila kadeřnici, která rozhodně skrývá nejedno tajemství, Aleš Slanina byl famózní gangster a Markéta Sedláčková nádherně nafrněná lady.

Zasloužený potlesk ve stoje.

I přes počáteční lehké obavy to byl mile strávený večer. Lví podíl na tom měly dámy Tereza Kostková, Máša Málková a Eva Podzimková (všechny byly úžasné a je škoda, že Eva Podzimková nemá ve hře větší prostor) a glosující Karel Zima. Samotný text hry je podle mě spíše průměrný, ale díky energii herců jde o nadprůměrný divadelní zážitek.

Zpočátku mi trvalo se na představení naladit, postupem času si mě však díky stoprocentnímu výkonu Marka Němce získalo. Obbdivuju jak s neuvěřitelou lehkostí dokáže zaujmout celý divadelní sál a pohotově reagovat. Pokud hledáte odpočinkové představení se špičkovým hereckým výkonem, tak tohle představení určitě stojí za to.

(viděno ze záznamu na ČT Art)

Velmi příjemné překvapení. Z názvu hry a anotace jsem se bála, že bude hra hodně mainstreamová a prvoplánová, ale byla velmi dobře a chytře vystavená, s velmi dobrými hereckými výkony. Nejvíce mě zaujali Martin Sitta a Nela Boudová, kteří si své role vysloveně užívali.

Moderní adaptace mi sedla, i když v několika místech mě zamrzelo, že se hra odchyluje od předlohy a dělá některé věci jen "na efekt". Tříhodinová stopáž kupodivu nevadila. Hvězdou představení je Denisa Barešová, byla neuvěřitelná, tu Thalii bych jí přála. Zaujali mě i Radúz Mácha, který ač typově Karlovi Bovaryovi neodpovídá, dokázal uvěřitelně ztělesnit slabošského muže podléhající své ženě a své matce v podání též výborné Martiny Preissové. Ale všichni herci byli výborní a sehraní. A mimochodem, v inscenaci jsou výborné hudební výkony, spousta komerčních divadel by zde mohla (a měla!) brát inspiraci.

Herecká masterclass Ivana Trojana. Perfektně vystavěná hra (jak je u Petra Zelenky zvykem) s brilantním herectvím Ivana Trojana (jak je i u něj zvykem). Je mi sympatické, i když by diváci na spojení Zelenka-Trojan bezpochyby přišli ve velkém počtu, ať by byla hra jakákoliv, tak hru skutečně neodflákli a je v ní cítit láska k řemeslu. Originálně skládají poctu všem neviditelným profesím ve filmu a divadle, ale i všem srdcařům v kultuře vůbec. Nejlepší představení, co za poslední dobu viděla.

(viděno v říjnu 2025 během hostování v Městském divadle Kolín)

(Dramox)

Mnou viděná repríza se mimořádně povedla. Nechci moc prozrazovat z děje, princip postupného odkrývání věcí z minulosti funguje na výbornou. Jana Paulová na sebe s Markem Němcem slyší a podávají skvělé a uvěřitelné výkony (a je na nich vidět, že je hra baví). Ani herci v dalších rolích se nenechali zahanbit, Vendula Wronka zvládla hravě zahrát svůdnici, teenagerku i cynickou servírku, a skvěle bavil i Roman Vencl (na jeho ztvárnění vlezlého hotelového poslíčka a dospívajícího syna jen tak nezapomenu).

(Dramox)
Inscenace mi přišla nejsilnější v momentech, kdy nekopírovala film (prolíná se jí motiv politických vězňů, vázaný na nedaleký Jáchymov). Za nejlepší čísla (kromě veškerých skvělých výstupů Pavly Janiššové a Daniela Mišáka) považuji ta, která se v původním filmu neobjevila, a tvůrci tak předvedli svou invenci (musím jmenovat závěrečnou Krajinu posedlou tmou, Tady se zastavil čas, Píseň o rose a Představte si, co jsem měl dnes k obědu). Z herců mě nejvíce oslovila hlavní čtveřice, naopak nezaujala dvojice parašutistů (srovnání s filmem se člověk bohužel nevyhne). Naprosto mě dostal závěr představení, kvůli kterému zvyšuji hodnocení.

Takhle má podle mě vypadat divadlo! Oba herci jsou neuvěřitelní.
(Viděno ze záznamu na Dramoxu; možná, že by to naživo bylo na 100 %.)

(viděno ze záznamu na Dramoxu)
Neskutečný herecký, hudební i talenční talent většiny zúčasněných (kam se hrabe většina českých muzikálových souborů). Chemie mezi Kryštofem Krhojvákem a Kateřinou Marií Fialovou byla neskutečná a divím se, že ani jeden z nich nebyl nominován na nějakou cenu. Kdyby se inscenace o trochu zkrátila (např. o vsuvky o Semaforu, které buď většina lidí ví, případně ani pro hru jako takovou nejsou potřeba), hodnotila bych ještě výš.

(viděno ze záznamu na Dramoxu)
Ve spoustě ohledů velmi nápaditá adaptace Lakomce (scény s Michalem Sedláčkem vyloženě potěšily). Nicméně někdy méně je více (neustálé sexuální narážky začnou po čase nudit), i když chápu, že se adaptovalo pro širší publikum zvyklé na třesknuté komedie.

Pavel Zedníček podává neuvěřitelný výkon, každá scéna s ním je na 100 % (díky jeho výkonu s Harpagonem i místy sympatizujete a je vám ho líto). Zbytek obsazení je bohužel tak trochu v jeho stínu (a často to trochu působí jako výplň mezi jeho one-man show), v menších rolích i přesto zaujali Marika Procházková, Roman Štabrňák a samozřejmě Jana Švandová.

Romantická situační komedie. Oba herci hrají skvěle a je vidět, že je společný čas strávený na jevišti těší. Nečekejte nejlepší hru, co jste kdy viděli, ale v rámci žánru jde o nadprůměr a pokud hledáte hru na klidný a příjemně strávený večer, tak výběrem téhle určitě nešlápnete vedle.

Viděna jedna z prvních repríz (v prosinci 2024). Využití folkóru dopadlo skvěle, Mánkova svatba byla pro mě osobně vrcholem představení (trojice Anežka Šťastná, Mark Kristián Hochmann a Barbora Křupková byla naprosto skvělá); naopak prostředek hry se alespoň ve mnou zhlédnuté repríze příliš nezdařil a některé postavy působily jako karikatury. Kromě již zmiňovaných mě zaujali Anna Grundmanová a Matěj Anděl.

A jedna osobní poznámka: fakt mě štvalo, že někteří lidé v publiku (bohužel včetně uvaděčky), koukali při zdlouhavých scénách do mobilu. Vím, že je to složité téma, ale myslím, že by to divadla měla začít řešit, všechny to ruší. A štve.

Opravdu příjemně strávený večer. Alena Mihulová i Petra Nesvačilová předvedly svůj komediální talent a byly uvěřitelné i ve vážnějších momentech hry. Rozhodně doporučuji, je to velmi kvalitně zahraná, zrežírovaná i napsaná "oddechovější" hra.

Petr Zelenka mě jako tvůrce dosud nezklamal a ani Beckham není výjimkou. Jako dříve si vybral aktuální a provokativní téma, aby nás na konci opět překvapil. V tomto představení také divák ocení práci kulisáků a dalších "neviditelných" profesí, které se během tohoto představení jistě nenudí. Z herců mě nejvíc zaujali Jaroslav Plesl, Kryštof Hádek, Elizaveta Maximová, Lucie Pernetová a Roman Štabrňák (kterému vážná role opravdu sedla), někteří jiní herci (ne všichni) bohužel předvedli průměrné výkony, které bych u pražského profesionálního divadla nečekala.
(viděno v rámci hostování v kolínském divadle, listopad 2024)

Emocionální nálož, které prostor malého Divadla Ungelt vyloženě sedí (umím si představit, že na větší scéně diváky hra tolik zasáhnout nemusí). Kdyby byla druhá polovina kratší, hodnotila bych ještě výše (mnou zhlédnutá repríza měla s přestávkou bezmála tři a čtvrt hodiny).

Skvělá souhra všech tří talentovaných herců, přesto si dovolím vyzdvihnout Igora Orozoviče v roli proti jeho typu, která je ze tří postav sice nejméně vděčná, ale zároveň v jistém smyslu působí nejrealističtěji (nechci dále prozrazovat). Samozřejmě i Veronika Khek Kubařová a Marek Němec byli naprosto skvělí a postarali se velmi nadprůměrný divadelní zážitek.

Trefná satira dnešní "instagramové" společnosti posedlé dokonalým a mladistvým vzhledem. Herci přesní, zejména Vojtěch Kotek a Marta Dancingerová si své role vysloveně užívali. Ke konci už byla hra už byla zdlouhavá (hraje se bez přestávky a mnou zhlédnutá repríza se lehce protáhla do bezmála dvou hodin bez přestávky), nebála bych se krátit. Ale rozhodně jedna z nejlepších (a nejzajímavějších) her, co lze v Praze aktuálně vidět.

Noblesní Daniela Kolářová, elegantní Lucie Žáčková, překrásná Romana Widenková a charismatický Martin Finger. Všichni tito herci vytvořili intenzivní a emocionální zážitek líčení počátku a konce jednoho vztahu. Zvolená forma inscenování (přednášení autentických dopisů) určitě nesedne každému divákovi (akce je v inscenaci opravdu pomálu), je třeba vnímat každé slovo a nuance v projevu, aby vám neunikly souvislosti, nicméně o intenzivní zážitek se pak dostaví (a inscenace ve mně doznívala i po skončení). Rozhodně doporučuji všem milovníkům mluveného slova a kultivovaného přednesu.

Viděna derniéra představení, u nějž mě velmi mrzí, že jsem ho neviděla dřív (a nebudu ho mít v této podobě už možnost vidět). Dokonalá souhra Jaroslava Plesla i Veroniky Khek Kubařové. Zcela zasloužený potlesk ve stoje.

Repríza, kterou jsem viděla, byla poznamenána mírnou únavou některých herců (v druhé půlce se párkrát navzájem odbourali, v jednu chvíli bohužel ve velmi nevhodné situaci), nicméně její úroveň stále značně převyšovala většinu pražské muzikálové produkce a písně z ní si zpívám doteď (jen bez scén s dětskými představiteli bych se obešla). Ústřední dámské trio bylo výtečné, povedly se zejména písně Je naprosto nezbytné, Opona, Líto, je mi líto, Z nebe pláče déšť a Já jsem tvá neznámá.

Viděno obsazení Křížová, Bohatová, Tomešová, Tomeš, Fric, Peroutka, Prokešová, Skalická.
(viděno v prosinci 2023)

Dagmar Pecková hraje s maximálním nasazením a celou inscenaci má pevně pod kontrolou a s lehkostí zvládá udržovat kontakt s publikem a zároveň náročné herecké polohy. Hra jako taková zdařile mapuje život operní pěvkyně Marie Callas.
(viděno v rámci hostování v Karlovarském divadle)

(viděn záznam na ČT Art)
O výkonu Hany Holišové toho bylo napsáno již mnoho superlativů a musím jim dát za pravdu, byla neuvěřitelná. Sluší se ocenit i ostatní, její multitalentované kolegy (věřím, že i všechny alternace jsou skvělé). Inscenace jako taková byla velmi inovativní (potěšilo např. hraní na pivní lahve), hrála si i s očekáváním diváků (např. když Marta jde na balkon, ale zazpívá jinou píseň, než všichni diváci čekají), umí ale i opravdu dojmout (např. píseň Mamá použitá nejdříve u srpna 1968 a poté po oznámení úmrtí Martina nedonošeného dítěte) a také se místy nebere příliš vážně, což jí prospívá. Za mě tedy rozhodně doporučuji!