Dr. Johann Faust, Praha II, Karlovo nám. 40

Po přečtení několika kritik jsem váhal s návštěvou a nakonec jsem vyrazil bez očekávání. A možná i díky tomu jsem nadšen - jistě Morávek neukazuje nic nového a nesnaží se svou poetiku nikterak proměnit (a tak stále vidíme mikrofony v popředí, kde se cosi komentuje. Stolečky připomínají Amadea z Husy na provázku, pompéznost pak Ubu králem: SVOBODA a mnohé další inscenace), ale funguje to. Milé překvapení je K. Fialová, kterou jsem takto hrát nikdy neviděl.

Dr. Johann Faust v divadle Rokoko uváděný s živou muzikou, bohužel zdaleka nedosahuje kvalit originálu. Nabízí se otázka, zda-li to vůbec jde přenést jedinečnou poezii divadla Semafor jinam? Herci se snaží, leč to není to pravé ořechové .V hlavní roli Fausta se zviditelnil Kryštof Krhovják, který je od inscenace k inscenaci stále lepší. Dana Batulková je mezi mladšími kolegy, bohužel jakoby do počtu! Inscenace je zbytečně popisná, potřebovala by proškrtat a tím pádem i zkrátit. Psáno z reprízy 29.3.2022 Hodn.50%.

Živá hudba, scéna a kostýmy?jinak jsem se nudil. Zbytečně moc dlouhé, bohužel.

Jsem rád, že jsem mohl vidět Semafor alespoň v nesemaforovém provedení, dnes už to jinak ani není možné. Inscenaci by prospělo, kdyby se vypustily pasáže o historii Semaforu, nejsme na představení pro školy. Hlasitost hudebních čísel odpovídala vysílání pro hluché, což je ale nešvar všech divadel. Přechody mezi mluvenými a hudebními pasážemi byly skokové, větší plynulost by prospěla. I Lupták v ženském kostýmu měl jaký význam?

Semafor by měl zůstat v Semaforu.
Inscenace se příliš táhne, role Ivana Luptáka režijně zpracována strašně. Na Z. Piškulovi bylo neskutečně vidět, že ho to nebaví. A činoherní herci by zpívat neměli (což je ale obecný problém MDP).
30 % za Danu Batulkovou a Ninu Horákovou...

Musím uznat, že V. Morávek je i po letech stále ve výborné umělecké formě a dokáže vytvořit skutečně velkolepou podívanou i v nevelkém divadelním sále. V mnoha okamžicích vhodně pracuje zejména s postranními balkóny či prostorem hlediště, kterým nechává procházet jednotlivé aktéry a situuje do něj i část živého orchestru. Bravurní hereckou práci odvádí jak K. Krhovják a K. M. Fialová, tak M. Kačmarčík, jenž výtečně interpretuje především vybrané protinacistické vtipy. Celkový dojem ovšem nepatrně sráží zejména obsazení I. Luptáka do jedné z ženských rolí a příliš hlasitý "zpěv" G. Vermelho.

Herecky dokonale vycizelované, z pěveckých i tanečních výkonů sálá neskutečná energie. Živá hudba není pouhou stafáží. Spolu s výbornou interpretací jevištního osazenstva úspěšně křísí písně ze Semaforu. Koláž aluzí a odkazů na historické události klade zvýšené nároky na znalosti, důvtip, postřeh, hravost i vnímavost diváka. Nicméně ještě o trochu méně Suchého by představení dodalo potřebný spád. 65%

Morávkův Faust se může opřít (a také to dělá) o vymazlený vizuál a energií sršící hudebně-pohybová čísla. V sexy balení se však nachází lehce bezradná inscenace, jež místy trpí cimrmanovskou neschopností udržet myšlenku a v těch dvou a tři čtvrtě hodinách disponuje jen malým množstvím děje. Díky plusům z úvodu tohoto komentáře a výborné kolektivní souhře všech účinkujících se sympaticky nehrdinským hrdinou K. Krhovjáka v čele se však zklamání naštěstí nedostavuje.

Nepamatuji, že by původní semaforské uvedení bylo takový nepřehledný mumraj nesouvisejících epizod a písní. Utkvěl mi z ní dokonale zahraný vrchní Vágner. Milan Kačmarčík v současném provedení vypadal, že ho napodobuje.
No nic. Chvályhodný pokus to byl, i když duchem semaforské to moc nebylo. No, vlastně vůbec. A kouř byl také.
4 (42.)

Morávek už moc v kondici není. A inscenace ze Semaforu by měly asi zůstat v Semaforu.

Po přečtení několika kritik jsem váhal s návštěvou a nakonec jsem vyrazil bez očekávání. A možná i díky tomu jsem nadšen - jistě Morávek neukazuje nic nového a nesnaží se svou poetiku nikterak proměnit (a tak stále vidíme mikrofony v popředí, kde se cosi komentuje. Stolečky připomínají Amadea z Husy na provázku, pompéznost pak Ubu králem: SVOBODA a mnohé další inscenace), ale funguje to. Milé překvapení je K. Fialová, kterou jsem takto hrát nikdy neviděl.

Dr. Johann Faust v divadle Rokoko uváděný s živou muzikou, bohužel zdaleka nedosahuje kvalit originálu. Nabízí se otázka, zda-li to vůbec jde přenést jedinečnou poezii divadla Semafor jinam? Herci se snaží, leč to není to pravé ořechové .V hlavní roli Fausta se zviditelnil Kryštof Krhovják, který je od inscenace k inscenaci stále lepší. Dana Batulková je mezi mladšími kolegy, bohužel jakoby do počtu! Inscenace je zbytečně popisná, potřebovala by proškrtat a tím pádem i zkrátit. Psáno z reprízy 29.3.2022 Hodn.50%.

Živá hudba, scéna a kostýmy?jinak jsem se nudil. Zbytečně moc dlouhé, bohužel.

Jsem rád, že jsem mohl vidět Semafor alespoň v nesemaforovém provedení, dnes už to jinak ani není možné. Inscenaci by prospělo, kdyby se vypustily pasáže o historii Semaforu, nejsme na představení pro školy. Hlasitost hudebních čísel odpovídala vysílání pro hluché, což je ale nešvar všech divadel. Přechody mezi mluvenými a hudebními pasážemi byly skokové, větší plynulost by prospěla. I Lupták v ženském kostýmu měl jaký význam?

Semafor by měl zůstat v Semaforu.
Inscenace se příliš táhne, role Ivana Luptáka režijně zpracována strašně. Na Z. Piškulovi bylo neskutečně vidět, že ho to nebaví. A činoherní herci by zpívat neměli (což je ale obecný problém MDP).
30 % za Danu Batulkovou a Ninu Horákovou...

Musím uznat, že V. Morávek je i po letech stále ve výborné umělecké formě a dokáže vytvořit skutečně velkolepou podívanou i v nevelkém divadelním sále. V mnoha okamžicích vhodně pracuje zejména s postranními balkóny či prostorem hlediště, kterým nechává procházet jednotlivé aktéry a situuje do něj i část živého orchestru. Bravurní hereckou práci odvádí jak K. Krhovják a K. M. Fialová, tak M. Kačmarčík, jenž výtečně interpretuje především vybrané protinacistické vtipy. Celkový dojem ovšem nepatrně sráží zejména obsazení I. Luptáka do jedné z ženských rolí a příliš hlasitý "zpěv" G. Vermelho.

Herecky dokonale vycizelované, z pěveckých i tanečních výkonů sálá neskutečná energie. Živá hudba není pouhou stafáží. Spolu s výbornou interpretací jevištního osazenstva úspěšně křísí písně ze Semaforu. Koláž aluzí a odkazů na historické události klade zvýšené nároky na znalosti, důvtip, postřeh, hravost i vnímavost diváka. Nicméně ještě o trochu méně Suchého by představení dodalo potřebný spád. 65%

Morávkův Faust se může opřít (a také to dělá) o vymazlený vizuál a energií sršící hudebně-pohybová čísla. V sexy balení se však nachází lehce bezradná inscenace, jež místy trpí cimrmanovskou neschopností udržet myšlenku a v těch dvou a tři čtvrtě hodinách disponuje jen malým množstvím děje. Díky plusům z úvodu tohoto komentáře a výborné kolektivní souhře všech účinkujících se sympaticky nehrdinským hrdinou K. Krhovjáka v čele se však zklamání naštěstí nedostavuje.

Nepamatuji, že by původní semaforské uvedení bylo takový nepřehledný mumraj nesouvisejících epizod a písní. Utkvěl mi z ní dokonale zahraný vrchní Vágner. Milan Kačmarčík v současném provedení vypadal, že ho napodobuje.
No nic. Chvályhodný pokus to byl, i když duchem semaforské to moc nebylo. No, vlastně vůbec. A kouř byl také.
4 (42.)

Morávek už moc v kondici není. A inscenace ze Semaforu by měly asi zůstat v Semaforu.

Musím uznat, že V. Morávek je i po letech stále ve výborné umělecké formě a dokáže vytvořit skutečně velkolepou podívanou i v nevelkém divadelním sále. V mnoha okamžicích vhodně pracuje zejména s postranními balkóny či prostorem hlediště, kterým nechává procházet jednotlivé aktéry a situuje do něj i část živého orchestru. Bravurní hereckou práci odvádí jak K. Krhovják a K. M. Fialová, tak M. Kačmarčík, jenž výtečně interpretuje především vybrané protinacistické vtipy. Celkový dojem ovšem nepatrně sráží zejména obsazení I. Luptáka do jedné z ženských rolí a příliš hlasitý "zpěv" G. Vermelho.

Živá hudba, scéna a kostýmy?jinak jsem se nudil. Zbytečně moc dlouhé, bohužel.

Herecky dokonale vycizelované, z pěveckých i tanečních výkonů sálá neskutečná energie. Živá hudba není pouhou stafáží. Spolu s výbornou interpretací jevištního osazenstva úspěšně křísí písně ze Semaforu. Koláž aluzí a odkazů na historické události klade zvýšené nároky na znalosti, důvtip, postřeh, hravost i vnímavost diváka. Nicméně ještě o trochu méně Suchého by představení dodalo potřebný spád. 65%

Nepamatuji, že by původní semaforské uvedení bylo takový nepřehledný mumraj nesouvisejících epizod a písní. Utkvěl mi z ní dokonale zahraný vrchní Vágner. Milan Kačmarčík v současném provedení vypadal, že ho napodobuje.
No nic. Chvályhodný pokus to byl, i když duchem semaforské to moc nebylo. No, vlastně vůbec. A kouř byl také.
4 (42.)

Dr. Johann Faust v divadle Rokoko uváděný s živou muzikou, bohužel zdaleka nedosahuje kvalit originálu. Nabízí se otázka, zda-li to vůbec jde přenést jedinečnou poezii divadla Semafor jinam? Herci se snaží, leč to není to pravé ořechové .V hlavní roli Fausta se zviditelnil Kryštof Krhovják, který je od inscenace k inscenaci stále lepší. Dana Batulková je mezi mladšími kolegy, bohužel jakoby do počtu! Inscenace je zbytečně popisná, potřebovala by proškrtat a tím pádem i zkrátit. Psáno z reprízy 29.3.2022 Hodn.50%.

Semafor by měl zůstat v Semaforu.
Inscenace se příliš táhne, role Ivana Luptáka režijně zpracována strašně. Na Z. Piškulovi bylo neskutečně vidět, že ho to nebaví. A činoherní herci by zpívat neměli (což je ale obecný problém MDP).
30 % za Danu Batulkovou a Ninu Horákovou...

Morávkův Faust se může opřít (a také to dělá) o vymazlený vizuál a energií sršící hudebně-pohybová čísla. V sexy balení se však nachází lehce bezradná inscenace, jež místy trpí cimrmanovskou neschopností udržet myšlenku a v těch dvou a tři čtvrtě hodinách disponuje jen malým množstvím děje. Díky plusům z úvodu tohoto komentáře a výborné kolektivní souhře všech účinkujících se sympaticky nehrdinským hrdinou K. Krhovjáka v čele se však zklamání naštěstí nedostavuje.

Jsem rád, že jsem mohl vidět Semafor alespoň v nesemaforovém provedení, dnes už to jinak ani není možné. Inscenaci by prospělo, kdyby se vypustily pasáže o historii Semaforu, nejsme na představení pro školy. Hlasitost hudebních čísel odpovídala vysílání pro hluché, což je ale nešvar všech divadel. Přechody mezi mluvenými a hudebními pasážemi byly skokové, větší plynulost by prospěla. I Lupták v ženském kostýmu měl jaký význam?

Morávek už moc v kondici není. A inscenace ze Semaforu by měly asi zůstat v Semaforu.

Po přečtení několika kritik jsem váhal s návštěvou a nakonec jsem vyrazil bez očekávání. A možná i díky tomu jsem nadšen - jistě Morávek neukazuje nic nového a nesnaží se svou poetiku nikterak proměnit (a tak stále vidíme mikrofony v popředí, kde se cosi komentuje. Stolečky připomínají Amadea z Husy na provázku, pompéznost pak Ubu králem: SVOBODA a mnohé další inscenace), ale funguje to. Milé překvapení je K. Fialová, kterou jsem takto hrát nikdy neviděl.