Dr. Johann Faust, Praha II, Karlovo nám. 40

Mnohovrstevnatá Suchého hra se v inscenaci MDP zploštila do několika prvoplánových situací protkaných didaktickými citacemi na způsob výchovného koncertu. Režisér Morávek evidentně Suchého hře nevěřil. Nabízí otázka, proč se pouštěl do režie textu, kterému nevěřil. Měl ho přenechat raději někomu, kdo by mu věřil a dokázal by ho inscenovat. Každopádně výsledek je při finančních a technických možnostech MDP smutný. Nemá smysl vypočítávat, co vše se na této inscenaci nepovedlo, je toho dost (nejen otřesné nazvučení). Pozitivně lze pouze hodnotit mladé herce plné elánu, jejichž potenciál však nebyl vzhledem ke špatnému režijnímu vedení využit.

Dlouhé, hůř čitelné, bohužel dějově nudné, u některých herců jsem měla pocit, že to moc nebaví ani je... Tradičně skvělí K. Krhovják, K. M. Fialová, I. Lupták a N. Horáková, ale ani oni celkové vyznění nezachránili. Lampičky na okraji jeviště sice hezké, ale nešikovný nápad pro diváka - překáží ve výhledu pro přední řady.

Viděno dvakrát. Příjemná atmosféra.

Asi jsem to moc nepobírala, písničky pěkné, jinak zbytečně dlouhé a velmi hlasitostne nevyvazene. Semafor jsem v tom bohužel moc nenašla

Po přečtení několika kritik jsem váhal s návštěvou a nakonec jsem vyrazil bez očekávání. A možná i díky tomu jsem nadšen - jistě Morávek neukazuje nic nového a nesnaží se svou poetiku nikterak proměnit (a tak stále vidíme mikrofony v popředí, kde se cosi komentuje. Stolečky připomínají Amadea z Husy na provázku, pompéznost pak Ubu králem: SVOBODA a mnohé další inscenace), ale funguje to. Milé překvapení je K. Fialová, kterou jsem takto hrát nikdy neviděl.

Dr. Johann Faust v divadle Rokoko uváděný s živou muzikou, bohužel zdaleka nedosahuje kvalit originálu. Nabízí se otázka, zda-li to vůbec jde přenést jedinečnou poezii divadla Semafor jinam? Herci se snaží, leč to není to pravé ořechové .V hlavní roli Fausta se zviditelnil Kryštof Krhovják, který je od inscenace k inscenaci stále lepší. Dana Batulková je mezi mladšími kolegy, bohužel jakoby do počtu! Inscenace je zbytečně popisná, potřebovala by proškrtat a tím pádem i zkrátit. Psáno z reprízy 29.3.2022 Hodn.50%.

Živá hudba, scéna a kostýmy?jinak jsem se nudil. Zbytečně moc dlouhé, bohužel.

Jsem rád, že jsem mohl vidět Semafor alespoň v nesemaforovém provedení, dnes už to jinak ani není možné. Inscenaci by prospělo, kdyby se vypustily pasáže o historii Semaforu, nejsme na představení pro školy. Hlasitost hudebních čísel odpovídala vysílání pro hluché, což je ale nešvar všech divadel. Přechody mezi mluvenými a hudebními pasážemi byly skokové, větší plynulost by prospěla. I Lupták v ženském kostýmu měl jaký význam?

Semafor by měl zůstat v Semaforu.
Inscenace se příliš táhne, role Ivana Luptáka režijně zpracována strašně. Na Z. Piškulovi bylo neskutečně vidět, že ho to nebaví. A činoherní herci by zpívat neměli (což je ale obecný problém MDP).
30 % za Danu Batulkovou a Ninu Horákovou...

Musím uznat, že V. Morávek je i po letech stále ve výborné umělecké formě a dokáže vytvořit skutečně velkolepou podívanou i v nevelkém divadelním sále. V mnoha okamžicích vhodně pracuje zejména s postranními balkóny či prostorem hlediště, kterým nechává procházet jednotlivé aktéry a situuje do něj i část živého orchestru. Bravurní hereckou práci odvádí jak K. Krhovják a K. M. Fialová, tak M. Kačmarčík, jenž výtečně interpretuje především vybrané protinacistické vtipy. Celkový dojem ovšem nepatrně sráží zejména obsazení I. Luptáka do jedné z ženských rolí a příliš hlasitý "zpěv" G. Vermelho.

Herecky dokonale vycizelované, z pěveckých i tanečních výkonů sálá neskutečná energie. Živá hudba není pouhou stafáží. Spolu s výbornou interpretací jevištního osazenstva úspěšně křísí písně ze Semaforu. Koláž aluzí a odkazů na historické události klade zvýšené nároky na znalosti, důvtip, postřeh, hravost i vnímavost diváka. Nicméně ještě o trochu méně Suchého by představení dodalo potřebný spád. 65%

Morávkův Faust se může opřít (a také to dělá) o vymazlený vizuál a energií sršící hudebně-pohybová čísla. V sexy balení se však nachází lehce bezradná inscenace, jež místy trpí cimrmanovskou neschopností udržet myšlenku a v těch dvou a tři čtvrtě hodinách disponuje jen malým množstvím děje. Díky plusům z úvodu tohoto komentáře a výborné kolektivní souhře všech účinkujících se sympaticky nehrdinským hrdinou K. Krhovjáka v čele se však zklamání naštěstí nedostavuje.

Nepamatuji, že by původní semaforské uvedení bylo takový nepřehledný mumraj nesouvisejících epizod a písní. Utkvěl mi z ní dokonale zahraný vrchní Vágner. Milan Kačmarčík v současném provedení vypadal, že ho napodobuje.
No nic. Chvályhodný pokus to byl, i když duchem semaforské to moc nebylo. No, vlastně vůbec. A kouř byl také.
4 (42.)

Morávek už moc v kondici není. A inscenace ze Semaforu by měly asi zůstat v Semaforu.

Nezvládnutá režie i scénář. Děj, spíše neděj je tříštěn zbytečným poučováním o historii Semaforu. Inscenace je nepřehledná, ke zmatku přispívá velmi i přeplácaná popisná scéna /bomba, divadelní líčící stolky v hotelu?/ Semaforská poetika naprosto chybí. Zato agrese, typická pro inscenace tohoto režiséra, se na diváky valí s velkou rasancí. Herec v dámských šatech byla další nevysvětlitelná trapnost. Neodešla jsem jen díky mimořádným výkonům Fausta a Markétky, skvělé kapele s disponovanými zpěváky, výborným kostýmům a nesmrtelným semaforským písním.

Mnohovrstevnatá Suchého hra se v inscenaci MDP zploštila do několika prvoplánových situací protkaných didaktickými citacemi na způsob výchovného koncertu. Režisér Morávek evidentně Suchého hře nevěřil. Nabízí otázka, proč se pouštěl do režie textu, kterému nevěřil. Měl ho přenechat raději někomu, kdo by mu věřil a dokázal by ho inscenovat. Každopádně výsledek je při finančních a technických možnostech MDP smutný. Nemá smysl vypočítávat, co vše se na této inscenaci nepovedlo, je toho dost (nejen otřesné nazvučení). Pozitivně lze pouze hodnotit mladé herce plné elánu, jejichž potenciál však nebyl vzhledem ke špatnému režijnímu vedení využit.

Dlouhé, hůř čitelné, bohužel dějově nudné, u některých herců jsem měla pocit, že to moc nebaví ani je... Tradičně skvělí K. Krhovják, K. M. Fialová, I. Lupták a N. Horáková, ale ani oni celkové vyznění nezachránili. Lampičky na okraji jeviště sice hezké, ale nešikovný nápad pro diváka - překáží ve výhledu pro přední řady.

Viděno dvakrát. Příjemná atmosféra.

Nezvládnutá režie i scénář. Děj, spíše neděj je tříštěn zbytečným poučováním o historii Semaforu. Inscenace je nepřehledná, ke zmatku přispívá velmi i přeplácaná popisná scéna /bomba, divadelní líčící stolky v hotelu?/ Semaforská poetika naprosto chybí. Zato agrese, typická pro inscenace tohoto režiséra, se na diváky valí s velkou rasancí. Herec v dámských šatech byla další nevysvětlitelná trapnost. Neodešla jsem jen díky mimořádným výkonům Fausta a Markétky, skvělé kapele s disponovanými zpěváky, výborným kostýmům a nesmrtelným semaforským písním.

Asi jsem to moc nepobírala, písničky pěkné, jinak zbytečně dlouhé a velmi hlasitostne nevyvazene. Semafor jsem v tom bohužel moc nenašla

Po přečtení několika kritik jsem váhal s návštěvou a nakonec jsem vyrazil bez očekávání. A možná i díky tomu jsem nadšen - jistě Morávek neukazuje nic nového a nesnaží se svou poetiku nikterak proměnit (a tak stále vidíme mikrofony v popředí, kde se cosi komentuje. Stolečky připomínají Amadea z Husy na provázku, pompéznost pak Ubu králem: SVOBODA a mnohé další inscenace), ale funguje to. Milé překvapení je K. Fialová, kterou jsem takto hrát nikdy neviděl.

Dr. Johann Faust v divadle Rokoko uváděný s živou muzikou, bohužel zdaleka nedosahuje kvalit originálu. Nabízí se otázka, zda-li to vůbec jde přenést jedinečnou poezii divadla Semafor jinam? Herci se snaží, leč to není to pravé ořechové .V hlavní roli Fausta se zviditelnil Kryštof Krhovják, který je od inscenace k inscenaci stále lepší. Dana Batulková je mezi mladšími kolegy, bohužel jakoby do počtu! Inscenace je zbytečně popisná, potřebovala by proškrtat a tím pádem i zkrátit. Psáno z reprízy 29.3.2022 Hodn.50%.

Živá hudba, scéna a kostýmy?jinak jsem se nudil. Zbytečně moc dlouhé, bohužel.

Jsem rád, že jsem mohl vidět Semafor alespoň v nesemaforovém provedení, dnes už to jinak ani není možné. Inscenaci by prospělo, kdyby se vypustily pasáže o historii Semaforu, nejsme na představení pro školy. Hlasitost hudebních čísel odpovídala vysílání pro hluché, což je ale nešvar všech divadel. Přechody mezi mluvenými a hudebními pasážemi byly skokové, větší plynulost by prospěla. I Lupták v ženském kostýmu měl jaký význam?

Semafor by měl zůstat v Semaforu.
Inscenace se příliš táhne, role Ivana Luptáka režijně zpracována strašně. Na Z. Piškulovi bylo neskutečně vidět, že ho to nebaví. A činoherní herci by zpívat neměli (což je ale obecný problém MDP).
30 % za Danu Batulkovou a Ninu Horákovou...

Musím uznat, že V. Morávek je i po letech stále ve výborné umělecké formě a dokáže vytvořit skutečně velkolepou podívanou i v nevelkém divadelním sále. V mnoha okamžicích vhodně pracuje zejména s postranními balkóny či prostorem hlediště, kterým nechává procházet jednotlivé aktéry a situuje do něj i část živého orchestru. Bravurní hereckou práci odvádí jak K. Krhovják a K. M. Fialová, tak M. Kačmarčík, jenž výtečně interpretuje především vybrané protinacistické vtipy. Celkový dojem ovšem nepatrně sráží zejména obsazení I. Luptáka do jedné z ženských rolí a příliš hlasitý "zpěv" G. Vermelho.

Herecky dokonale vycizelované, z pěveckých i tanečních výkonů sálá neskutečná energie. Živá hudba není pouhou stafáží. Spolu s výbornou interpretací jevištního osazenstva úspěšně křísí písně ze Semaforu. Koláž aluzí a odkazů na historické události klade zvýšené nároky na znalosti, důvtip, postřeh, hravost i vnímavost diváka. Nicméně ještě o trochu méně Suchého by představení dodalo potřebný spád. 65%

Morávkův Faust se může opřít (a také to dělá) o vymazlený vizuál a energií sršící hudebně-pohybová čísla. V sexy balení se však nachází lehce bezradná inscenace, jež místy trpí cimrmanovskou neschopností udržet myšlenku a v těch dvou a tři čtvrtě hodinách disponuje jen malým množstvím děje. Díky plusům z úvodu tohoto komentáře a výborné kolektivní souhře všech účinkujících se sympaticky nehrdinským hrdinou K. Krhovjáka v čele se však zklamání naštěstí nedostavuje.

Nepamatuji, že by původní semaforské uvedení bylo takový nepřehledný mumraj nesouvisejících epizod a písní. Utkvěl mi z ní dokonale zahraný vrchní Vágner. Milan Kačmarčík v současném provedení vypadal, že ho napodobuje.
No nic. Chvályhodný pokus to byl, i když duchem semaforské to moc nebylo. No, vlastně vůbec. A kouř byl také.
4 (42.)

Morávek už moc v kondici není. A inscenace ze Semaforu by měly asi zůstat v Semaforu.

Musím uznat, že V. Morávek je i po letech stále ve výborné umělecké formě a dokáže vytvořit skutečně velkolepou podívanou i v nevelkém divadelním sále. V mnoha okamžicích vhodně pracuje zejména s postranními balkóny či prostorem hlediště, kterým nechává procházet jednotlivé aktéry a situuje do něj i část živého orchestru. Bravurní hereckou práci odvádí jak K. Krhovják a K. M. Fialová, tak M. Kačmarčík, jenž výtečně interpretuje především vybrané protinacistické vtipy. Celkový dojem ovšem nepatrně sráží zejména obsazení I. Luptáka do jedné z ženských rolí a příliš hlasitý "zpěv" G. Vermelho.

Živá hudba, scéna a kostýmy?jinak jsem se nudil. Zbytečně moc dlouhé, bohužel.

Herecky dokonale vycizelované, z pěveckých i tanečních výkonů sálá neskutečná energie. Živá hudba není pouhou stafáží. Spolu s výbornou interpretací jevištního osazenstva úspěšně křísí písně ze Semaforu. Koláž aluzí a odkazů na historické události klade zvýšené nároky na znalosti, důvtip, postřeh, hravost i vnímavost diváka. Nicméně ještě o trochu méně Suchého by představení dodalo potřebný spád. 65%

Semafor by měl zůstat v Semaforu.
Inscenace se příliš táhne, role Ivana Luptáka režijně zpracována strašně. Na Z. Piškulovi bylo neskutečně vidět, že ho to nebaví. A činoherní herci by zpívat neměli (což je ale obecný problém MDP).
30 % za Danu Batulkovou a Ninu Horákovou...

Nepamatuji, že by původní semaforské uvedení bylo takový nepřehledný mumraj nesouvisejících epizod a písní. Utkvěl mi z ní dokonale zahraný vrchní Vágner. Milan Kačmarčík v současném provedení vypadal, že ho napodobuje.
No nic. Chvályhodný pokus to byl, i když duchem semaforské to moc nebylo. No, vlastně vůbec. A kouř byl také.
4 (42.)

Dr. Johann Faust v divadle Rokoko uváděný s živou muzikou, bohužel zdaleka nedosahuje kvalit originálu. Nabízí se otázka, zda-li to vůbec jde přenést jedinečnou poezii divadla Semafor jinam? Herci se snaží, leč to není to pravé ořechové .V hlavní roli Fausta se zviditelnil Kryštof Krhovják, který je od inscenace k inscenaci stále lepší. Dana Batulková je mezi mladšími kolegy, bohužel jakoby do počtu! Inscenace je zbytečně popisná, potřebovala by proškrtat a tím pádem i zkrátit. Psáno z reprízy 29.3.2022 Hodn.50%.

Morávkův Faust se může opřít (a také to dělá) o vymazlený vizuál a energií sršící hudebně-pohybová čísla. V sexy balení se však nachází lehce bezradná inscenace, jež místy trpí cimrmanovskou neschopností udržet myšlenku a v těch dvou a tři čtvrtě hodinách disponuje jen malým množstvím děje. Díky plusům z úvodu tohoto komentáře a výborné kolektivní souhře všech účinkujících se sympaticky nehrdinským hrdinou K. Krhovjáka v čele se však zklamání naštěstí nedostavuje.

Dlouhé, hůř čitelné, bohužel dějově nudné, u některých herců jsem měla pocit, že to moc nebaví ani je... Tradičně skvělí K. Krhovják, K. M. Fialová, I. Lupták a N. Horáková, ale ani oni celkové vyznění nezachránili. Lampičky na okraji jeviště sice hezké, ale nešikovný nápad pro diváka - překáží ve výhledu pro přední řady.

Jsem rád, že jsem mohl vidět Semafor alespoň v nesemaforovém provedení, dnes už to jinak ani není možné. Inscenaci by prospělo, kdyby se vypustily pasáže o historii Semaforu, nejsme na představení pro školy. Hlasitost hudebních čísel odpovídala vysílání pro hluché, což je ale nešvar všech divadel. Přechody mezi mluvenými a hudebními pasážemi byly skokové, větší plynulost by prospěla. I Lupták v ženském kostýmu měl jaký význam?

Mnohovrstevnatá Suchého hra se v inscenaci MDP zploštila do několika prvoplánových situací protkaných didaktickými citacemi na způsob výchovného koncertu. Režisér Morávek evidentně Suchého hře nevěřil. Nabízí otázka, proč se pouštěl do režie textu, kterému nevěřil. Měl ho přenechat raději někomu, kdo by mu věřil a dokázal by ho inscenovat. Každopádně výsledek je při finančních a technických možnostech MDP smutný. Nemá smysl vypočítávat, co vše se na této inscenaci nepovedlo, je toho dost (nejen otřesné nazvučení). Pozitivně lze pouze hodnotit mladé herce plné elánu, jejichž potenciál však nebyl vzhledem ke špatnému režijnímu vedení využit.

Morávek už moc v kondici není. A inscenace ze Semaforu by měly asi zůstat v Semaforu.

Viděno dvakrát. Příjemná atmosféra.

Po přečtení několika kritik jsem váhal s návštěvou a nakonec jsem vyrazil bez očekávání. A možná i díky tomu jsem nadšen - jistě Morávek neukazuje nic nového a nesnaží se svou poetiku nikterak proměnit (a tak stále vidíme mikrofony v popředí, kde se cosi komentuje. Stolečky připomínají Amadea z Husy na provázku, pompéznost pak Ubu králem: SVOBODA a mnohé další inscenace), ale funguje to. Milé překvapení je K. Fialová, kterou jsem takto hrát nikdy neviděl.

Asi jsem to moc nepobírala, písničky pěkné, jinak zbytečně dlouhé a velmi hlasitostne nevyvazene. Semafor jsem v tom bohužel moc nenašla

Nezvládnutá režie i scénář. Děj, spíše neděj je tříštěn zbytečným poučováním o historii Semaforu. Inscenace je nepřehledná, ke zmatku přispívá velmi i přeplácaná popisná scéna /bomba, divadelní líčící stolky v hotelu?/ Semaforská poetika naprosto chybí. Zato agrese, typická pro inscenace tohoto režiséra, se na diváky valí s velkou rasancí. Herec v dámských šatech byla další nevysvětlitelná trapnost. Neodešla jsem jen díky mimořádným výkonům Fausta a Markétky, skvělé kapele s disponovanými zpěváky, výborným kostýmům a nesmrtelným semaforským písním.