HawkeyeSaw

Představení je úžasně energizující. Na malém prostoru jsou podány s maximálním nasazením skvělé pěvecké výkony. Duo Mefistofelů je neuvěřitelně sugestivní a uhrančivé, Faust v obou tělech plně přesvědčivý. Filip Antonio a Viktor Aaron byli jako herci ve svých rolích opravdu dokonalí a nezapomenutelní. Skromnější a lacinější podobu divadelního sálu bych inscenaci nevyčítal.

Povedená scéna, poutavá choreografie. Herecky a pěvecky nejvíce zaujal skvělý Martin Holec jako Šimon. Bohužel velmi špatný zvuk, sborovým číslům nebylo vůbec rozumět. Režie slabá, bez výraznějšího nápadu nebo myšlenky.

Inscenaci lze vystihnout jedním slovem: laciné. Neuvěřitelně laciné v řadě inscenačních složek, což činí z těchto Bídníků bohužel to nejslabší provedení, jaké bylo u nás dosud uvedeno. Většina herců sice hraje s plným nasazením - Natálie Grossová byla jako Eponina opravdu úžasná a její Samotářka fenomenální - ale úspory všude kolem celkový dojem silně sráží. (více v článku na blogu)

Inscenace vybízí ke srovnání s předešlou plzeňskou verzí, která - byť na menší scéně - nastavila laťku vysoko. Ostrava díky uvedení díla na velké scéně nabízí hlubší hudební prožitek díky velkému orchestru a početné company. Také jednotlivé sólové výkony jsou silné a působivé. Scéna ale už moc funkční není, hlavně zřejmě režijním nedostatkem není dobře využitá a ve druhé půlce prostorově už velmi nesrozumitelná. Ač dominující pásový dopravník přináší několik scénicky efektních situací, každé lidské tělo se nakonec dostává do pekárny jinou cestou a i samotná pec se zjevně mezi scénami přemisťuje v prostoru tam, kde je zrovna zapotřebí.

Herecky a pěvecky úžasní Eva Staškovičová a Lumír Olšovský. Za klavírem skvěle doprovází Petr Vondráček.

Nejlepší scéna, která byla na Nové scéně DJKT za poslední sezóny k vidění. Scénografie a režie však téměř ve všem vykrádá filmovou verzi z roku 2000. Nových a originálních nápadů zde tedy není mnoho. Hudba je úžasná a pohlcující. Hlavní představitelé tomu dávají maximum, ale jako celek to občas drhne. Velké skupinové scény jsou někdy zbytečně chaotické, z některých postav bylo znát, že nemají moc jasnou představu, o co přesně v dané scéně jde a proč tam jsou. To se nutně přenese i na diváka.

ze záznamu

ze záznamu

ze záznamu

ze záznamu