Vtip

Mě na návštěvu Vtipu nalákala anotace, ve které je uvedeno, že je to hra obsahující černý a inteligentní humor. A ten já mám rád. A musím konstatovat, že jsem ho tam nenašel. Také je to jedna z nejdepresivnějších her, které jsem viděl a přiznám se, že bych ji jako dramaturg na repertoár asi nezařadil. To ale rozhodně nejsou výtky k samotné inscenaci.
Co mě bohužel zklamalo, byla A.Veldová, které se ale zároveň musím zastat, protože je patrné, že je to vinou režie. Pojetí její postavy je nekoncepční a má daleko větší potenciál. Ve vedlejších rolích mě zaujal distingovaný doktor L.Stacha a laskavá a empatická sestra K.Kuchinkové.

Hned po vstupu do sálu zaujme netradiční uspořádání hlediště a jeviště, které se v průběhu hry ukáže jako velmi funkční a dobrý nápad. Stejně tak chválím i minimalistickou scénu, žaluzie a projekce textů. Měla jsem trochu obavy kvůli vážnému tématu, ale herecky i režijně je hra tak skvěle uchopená, že byly zbytečné. Stojí za vidění a osobně chci Vtip vidět znovu... nejen kvůli roztomile dojemné pohádce o králíčkovi.

Jasně, je to celé o umírání a rakovině, ale především je to inscenace o lidské laskavosti a soucitu.
Metafyzická poezie 17. století bledne ve stínu prostinké pohádky o zajíčkovi, protoz?e je o lásce.
A všichni vědci světa jsou ničím ve srovnání s empatií zdravotní sestry, kterou tak dobře hraje Klára Kuchinková.
Apoleně Veldové snadno uvěříte, že je obávanou profesorkou - s verši to umí a respekt si získá jedna dvě. Bezpečně nás svou bolestnou proměnou dovede k tomu, co je podstatné a důležité. A co se neskrývá ve velkolepých verších Johna Donna, ale v obyčejné pohádce o králíčkovi, kterou tak citlivě interpretuje Monika Švábová.

Mě na návštěvu Vtipu nalákala anotace, ve které je uvedeno, že je to hra obsahující černý a inteligentní humor. A ten já mám rád. A musím konstatovat, že jsem ho tam nenašel. Také je to jedna z nejdepresivnějších her, které jsem viděl a přiznám se, že bych ji jako dramaturg na repertoár asi nezařadil. To ale rozhodně nejsou výtky k samotné inscenaci.
Co mě bohužel zklamalo, byla A.Veldová, které se ale zároveň musím zastat, protože je patrné, že je to vinou režie. Pojetí její postavy je nekoncepční a má daleko větší potenciál. Ve vedlejších rolích mě zaujal distingovaný doktor L.Stacha a laskavá a empatická sestra K.Kuchinkové.

Hned po vstupu do sálu zaujme netradiční uspořádání hlediště a jeviště, které se v průběhu hry ukáže jako velmi funkční a dobrý nápad. Stejně tak chválím i minimalistickou scénu, žaluzie a projekce textů. Měla jsem trochu obavy kvůli vážnému tématu, ale herecky i režijně je hra tak skvěle uchopená, že byly zbytečné. Stojí za vidění a osobně chci Vtip vidět znovu... nejen kvůli roztomile dojemné pohádce o králíčkovi.

Jasně, je to celé o umírání a rakovině, ale především je to inscenace o lidské laskavosti a soucitu.
Metafyzická poezie 17. století bledne ve stínu prostinké pohádky o zajíčkovi, protoz?e je o lásce.
A všichni vědci světa jsou ničím ve srovnání s empatií zdravotní sestry, kterou tak dobře hraje Klára Kuchinková.
Apoleně Veldové snadno uvěříte, že je obávanou profesorkou - s verši to umí a respekt si získá jedna dvě. Bezpečně nás svou bolestnou proměnou dovede k tomu, co je podstatné a důležité. A co se neskrývá ve velkolepých verších Johna Donna, ale v obyčejné pohádce o králíčkovi, kterou tak citlivě interpretuje Monika Švábová.

Mě na návštěvu Vtipu nalákala anotace, ve které je uvedeno, že je to hra obsahující černý a inteligentní humor. A ten já mám rád. A musím konstatovat, že jsem ho tam nenašel. Také je to jedna z nejdepresivnějších her, které jsem viděl a přiznám se, že bych ji jako dramaturg na repertoár asi nezařadil. To ale rozhodně nejsou výtky k samotné inscenaci.
Co mě bohužel zklamalo, byla A.Veldová, které se ale zároveň musím zastat, protože je patrné, že je to vinou režie. Pojetí její postavy je nekoncepční a má daleko větší potenciál. Ve vedlejších rolích mě zaujal distingovaný doktor L.Stacha a laskavá a empatická sestra K.Kuchinkové.

Jasně, je to celé o umírání a rakovině, ale především je to inscenace o lidské laskavosti a soucitu.
Metafyzická poezie 17. století bledne ve stínu prostinké pohádky o zajíčkovi, protoz?e je o lásce.
A všichni vědci světa jsou ničím ve srovnání s empatií zdravotní sestry, kterou tak dobře hraje Klára Kuchinková.
Apoleně Veldové snadno uvěříte, že je obávanou profesorkou - s verši to umí a respekt si získá jedna dvě. Bezpečně nás svou bolestnou proměnou dovede k tomu, co je podstatné a důležité. A co se neskrývá ve velkolepých verších Johna Donna, ale v obyčejné pohádce o králíčkovi, kterou tak citlivě interpretuje Monika Švábová.

Hned po vstupu do sálu zaujme netradiční uspořádání hlediště a jeviště, které se v průběhu hry ukáže jako velmi funkční a dobrý nápad. Stejně tak chválím i minimalistickou scénu, žaluzie a projekce textů. Měla jsem trochu obavy kvůli vážnému tématu, ale herecky i režijně je hra tak skvěle uchopená, že byly zbytečné. Stojí za vidění a osobně chci Vtip vidět znovu... nejen kvůli roztomile dojemné pohádce o králíčkovi.