Redakce

Anežka Kotoučová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (214)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 6.11.2010)
Několik dobrých nápadů, kvalitní výkon K. Winterové, ale také určitá kostrbatost inscenace a neinvenční feminismus. Poněkud nevzrušený potlesk této hře bohužel patří.
(zadáno: 6.11.2010)
(zadáno: 8.10.2010)
(zadáno: 18.7.2010)
Origami je pro mě víceméně zklamání.Nepopírám,že C.Be má své kvality,ale jako by nutně chtěl vytvořit mix dramatu,krim.zápletky,milostných a fil. motivů.Mnohé scény se mi zdály kontinuálně nelogické.Iritující jsou též někdy až nemístně naturalistické deskripce.Pokud má být příběh složitější,je nutné mít určité pevné body,o něž se lze opřít,ale zde chatrnou strukturu hry nezachraňuje ani ke konci usilovně hrající H. Dvorakova,ve scénách pomatení v expresivitě přehánějící P.Batek,či výborná a rozverně univerzální V.Cibulková
Přínosné ženské drama-takových by mělo být více=))I když bych možná raději viděla místo V.Hybnerové P.Špalkovou a místo J.Pidrmanové M.Borovou výkon všech byl skvělý a T.Talacková je komickou třešničkou na dortu.
Inscenace očividně a logicky se distancující od Burešové Běsů z Dlouhé.M.Hofmann je jako vždy suverénní,jenom jako by si od svého Stavrogina držel chladný odstup,nepoložil se do něj plně.P.Lněnička se mi líbil ještě více než J.Vondráček z Dlouhé-vím nemá se srovnávat.Dobře hráli též M. Němec,J.Špalek a M.Zoubková.Hudba nenáročná,konec(hlavně pasáž se sviněmi a důležitá epizoda s Šatovovou rodinou)nerovnoměrně redukován v poměru k předchozímu ději.Vypravěč E.Bouškové bohužel spíše iritujícím prvkem-asi už neměli v souboru muže.
Moderním hrám příliš nerozumím, ale Srpen se mi zdál jako schematicky komplexní drama. Nemusím častější neslušná slova,ale k moderním hrám to dnes asi patří. Výkon K.Burianové je skutečně obdivuhodný-její hattrick za těžkou roli závislé je zasloužený,dobrá je též M. Šplechtová.
Nejsem odborník,ale stavět vedle Feydeauových-byť sebepozdějších-her jméno A.Strindberga není zrovna na místě.Feydeau byl a vždy zůstane autorem lehkovážných komedií fraškovitého rázu.On purge bébé etc.ale drží hlavně herci(Tesař,Zimová),kteří s vervou zobrazují realisticky dnešní rysy manželů,především manželek. Lehce zábavný nadprůměr.
Moje srdcovka.H.Dvořáková a M.Táborský zde plně uplatňují své kvality a profesionalitu.H.Dvořáková vytvořila jednu z nejlépe propracovaných postav,jaké jsme kdy viděla.Bohužel,plné hodnocení mi trochu kazí M. Konig,jehož don Enrique není mužný Juan ale spíše sexistické štěně.M. Matejka,který pojal Coquína jako žblebtu namísto racionálně vtipné figurky zapřičiňuje možná trochu nepříjemný kontrast s vážností hry.Dobrá práce se scénou.Kvůli takovýmto hrám stojí za to chodit do divadla.Důstojné navázání na úspěch Faidry.
Výborný J. Vondráček. Goldoni by měl radost. Update: Po několika letech a dalších zhlédnutích: i když se některé vtipné situace začaly až příliš rozehrávat, zmizeli psí herci i někteří turisti, stále je to inscenace, která mi jako jediná dovede navodit skvělou náladu do dalších dnů. A už jsem psala, že Vondráček je úžasný?
Inscenace osvěžující jako pohled na norskou krajinu na kulisách její scény, jíž prospívá i netěžkopádný moderní Frohlichův překlad. Hudba se kromě tématického singlu (jsem potěšena, že Ibsena jsem si zde nemusela spojovat s Rammsteiny) omezuje na strohé tóny, vyznačující důležitost okamžiku. Líbila se mi narážka ("a další novinka:Nora se vrátila k manželovi"). Heda je podle mého suverénní Janou Strykovou až osobnostně prožitá. Text je rozumně zkrácen, ale nijak postmodernisticky pozměňován.
Velice příjemná záležitost. Martin Finger (i když možná K. místy trošku ironizuje)je vážně profík. A navíc skvělá vsuvka s postavičkou Blocka.
Vinohrady zvládly proslulou romantiku lehce nad průměr. Pro mě stále efektivní točna(z Brna)se navzdory varování M. Stropnického točila vesele bez potíží a D. Bambas s palci za opaskem nevypadal špatně(z kritického, nikoliv ženského pohledu:-). Andrea Elsnerová je pro Lízu tím nejlepším možným výběrem a i F. Blažek má pro Starbucka určité předpoklady. Jen se mi trochu zdá (ale třeba to tak není), že Michal Novotný dostává stále podobné role-zde mi připadal nejuvolněnější ve scénách, kdy byl naštvaný. Jinak jsem měla pocit jeho velice jemného přehrávání.
Faidra je kapitolou sama pro sebe. Hra precizní po všech stránkách je připomínkou starých dobrých antických děl. Úspornou scénu ovládají výkony skvělého Miroslava Táborského a především Heleny Dvořákové, pro níž je cena Alfréda Radoka za postavu Faidry více než zasloužená. Navíc, dobovou atmosféru jako by přibližovala i sugestivní "patetická"(myšleno pozitivně) dikce Emmy Černé. Skvost Dlouhé.
Helverova noc snad může prvotně budit dojem lacinosti svou tématikou retardardace hlavního hrdiny (s využíváním podobných lidí pro kulturní trháky typu Forest Gump dost nesouhlasím), pro mě se ale v Celetné stala příjemným překvapením. Helver Petra Lněničky je velmi realistický, skutečně budí dojem dítěte v celém spektru stupně mentality na které se nachází. M.Zoubková je sympaťačka, tady se ale zdála nadmíru úsporná, takže i emocionální výstupy byly spíše rozpačitější.
Zítra, v Augsburgu.
Představení, které pohladí po duši. Příjemní herci a nakonec Medvěd,což je pro mě ta nejúžasnější věc od Čechova:-)
Vějíř s broskvovými květy je ztělesněním skutečného umění na divadle. Hra pro herce zajisté nesmírně náročná, je úchvatná už jen na pohled, natož pak na celkové vnímání. Pitínský zde zcela uplatnil svou častou oblibu v estetice. Upřímně řečeno ze sledované návštěvnosti, hra bohužel doplácí na (zde samozřejmou)absenci humoru, na který se do Dlouhé chodí především (ve Vějíři tuto složku zastupuje pouze tradičně výborný J. Vondráček jako Vypravěč) Jsou zde zkrátka vyvíjeny náročnější požadavky, odměnou je pak ale pro diváka nadmíru kulturní zážitek. Osobně-takhle pro mě vypadá opravdové divadlo.
První setkání s V. Morávkem a jeho příjemným uchopením Čechovovovy skvělé hry. Výborná hudba(především předěly mezi scénami a figurami) a scéna. Možná trochu nadbytečně mi připadala J. Jirásková a častější hysterické výstupy,ale k dotvoření atmosféry to spíše sedí. Úplně jsem propadla výkonu M.Stropnického-svého Lopachina, jako ostatně nejdůležitější postavu hry formuje z úlisného, přihrbeného otloukánka k triumfálnímu vlastníkovi. To on symbolizuje novou, nastupující dobu Ruska. Pro mě rozhodně nejlépe zahraná postava inscenace.