Za dveřmi kanceláří

65 % Mozaiková komedie, jak se říká „ze života“, vystavěná s autorskou zručností na zdánlivě izolovaných mikropříbězích, jejichž dějištěm je administrativní barák, a poslední dílek má sílu granátu. Alespoň ve smíchové reakci publika. Herci si své bizarní figury a ztvárnění jejich osudů náležitě užívají a diváci spolu s nimi. Inscenace odhaluje, jak skvělým komikem je Aleš Háma, ale také ostatní herci se v komediálním žánru zkušeně pohybují, excitují situace a dovádějí je k přesným pointám. Nic snadného. Doporučuji si všímat i scénografického řešení a samozřejmě drobných detailů, které se linou ději a kolorují nejen prostředí, ale i myšlení.

Solidně napsaná komedie postavená na principu příběhového průřezu jednou administrativní budovou nám postupně poodhaluje dění za dveřmi šesti kanceláří plus na střešní římse a především vzájemnou souvstažnost všech jejích aktérů i luxusních diářů v kožených pouzdrech s integrovanou kalkulačkou. Tempo, které u druhé a třetí aktovky začne lehce kulhat, se naplno rozjede ve zbývajících třech a vše svižně dospěje až k zábavné skládance point. Po herecké stránce velmi vyrovnané, každý adekvátně využívá prostor "vyřádit se" v rámci několika rolí. Bavilo mě také, jak scéna důsledně pracovala s prostředím za okny, konkrétně reklamním poutačem.

Zručně napsaná komedie skládající se z šesti aktovek, které na sebe volně (ne)navazují. Velkým pozitivem je fakt, že jde o komedii s opravdovou závěrečnou pointou – či pointami. Nálož tří aktovek po pauze má větší potenciál, i proto je dění svižnější a vlastně i svěžejší. První část by si naopak zasloužila zeštíhlení některých zbytečně nastavovaných scén. Obsazení vyrovnané. Herci se, jak už to u inscenací v Komorním divadle Kalich bývá, obešli bez zbytečného přehrávání a "tlačení na pilu", k čemuž podobné texty svádějí. To ostatně vnímám jako velké pozitivum této scény obecně. Příjemná zábava.