Recenze

Blata, lišky a zlý pes
vydáno: 0.0.0000, psáno z představení: 27.3.2004, Michal Novák
foto: Jiří Štrébl
foto:
Pozor zlý pes! Přízrak baskervillských blat ožívá. Sherlock Holmes a Dr. Watson v akci. Tímto tématem navazuje divadelní sdružení CD 2002 na kontinuitu dřívějších svérázných aplikací autorského stylu téměř na cokoliv. Původní formace byla již od roku 2000 štěpena černou poetikou Langovců, jejichž anabáze (Divadlo pod Palmovkou, Činoherní klub, CD 94) nakonec v tandemu se skupinou Daniela Hrbka (aneb částí býv. CéDéčka) skončila v novém působišti, Švandově divadle. Odpadlíci, věrni své autorské poetice, vytvořili CD 2002, tudíž příznivci obou táborů již nemusí být zmateni. Nové sdružení má sice ještě volnější statutární formu než původní CD, avšak zůstalo zdravé jádro, chuť pokračovat a alespoň jednou za čas připravit pro své spřízněné diváky něco k pobavení. Větší cíle si CD 2002 neklade.

Pro baskervillskou perzifláž je tedy opět typická autorská nevázanost a rozvolněnost (stylem ne nepodobným Mandragoře). Co je v jejich koncepci klíčové? Příběh to nebude. Východiskem se zdá být především naivita dávných časů a myšlenkové konstrukce největšího z detektivů, který z titěrně bezvýznamných indicií vyvozuje kolosální závěry. Ano, je počítáno s divákem, pro něhož příběh z blat je dávno překonanou pohádkou. Autorské pojetí nelítostně z rafinovaných zločinců i ústřední slavné dvojice klaďasů spíše nadělá pitoreskní figurky a s chutí využívá vzájemných okatých kontrastů (vševědoucí Holmes, jeho poněkud přihlouplý přítel, vysmátí zločinci...). Hororová ztřeštěná parodie si také libuje tu v bizarnostech (odporná postava Mortimera, milovníka lidských lebek), ve vykreslení tajuplnosti sídla rodu Baskervillů, nebo situační a slovní komice, aby se závěrem na jeviště vtrhla neskrývaná fraška (scéna pistolnického šachování) a happyend. Děj se od předlohy odchyluje a zamotává snad jen proto, aby to skončilo dost divně (nejen ve smyslu překvapivě). V každém případě fakt, že vše dobře dopadne, je nepřímo i zásluhou českého génia z Liptákova.

Pokud bych měl vysledovat nějaký rozdíl v reakcích diváků oproti dřívějším inscenacím, fóry ze Zlého psa jako by tentokrát nebyly přijímány jednoznačně a nezabírají u celého auditoria. Co čekat od inscenace, v níž jeden pes (ten velký) prská oheň a ten druhý (malý domácí mazlíček) je představován upraveným smetákem. Smíchové účinky se při použití drastické komiky vedle té jemné a nápadité nesčítají, nýbrž ruší. Jiskřivé dialogy odsouvá na vedlejší kolej dramaturgická nedotaženost hry. Většině diváků se však musí líbit ztvárnění prostředí, kde lišky dávají dobrou noc (doslova!), zaujmou i geniální převleky slavného detektiva. Velmi inspirativní je také velká bedna s desítkami typických holmesovských propriet, což tématu nenápadně podsouvá cimrmanovské zcizení. Radim Kalvoda jako Sherlock Holmes opět řádí, skvěle paroduje vševědoucnost i s nervní dikcí s ní spojenou. Hynek Čermák je Dr. Watsonem zejména úporně snaživým a znamenitě trefuje parodický základ hry. Od úvodní slovní rozehrávky z domu na Baker Street tedy čeká na diváky mnoho svérázných kliček, které kromě výborných vtipných nápadů bohužel vedou i do pochybných míst baskervillských blat.

Hodnocení: 60 %

Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.