Recenze

Na Fidlovačce vidí králíka
psáno z představení: 14.3.2005, autor recenze: Michal Novák, foto z inscenace: Alexandr Janovský
foto: Alexandr Janovskýfoto: Alexandr Janovskýfoto: Alexandr Janovský
„Laskavá dramatika“ je jednou z programových linií Divadla Na Fidlovačce, hýčkanou pro důvtip a hluboce lidské příběhy (jmenujme alespoň oba díly paní Savageové). Oprávněnost tohoto opatrovnického postoje dokazuje zájem diváků spoluprožívat osudy postav v určitých zápletkách života, jejichž přirozenou součástí jsou vždy humor a optimismus. Navíc je dobré si uvědomit, že dnešní divadelní estetika již málokdy předpokládá relevantní katarzní účinek, zvláště v jeho úsměvné podobě. Hra americké autorky Mary Chase s názvem Harvey a já patří právě do této kategorie her, které jdou na to přes komickou zápletku. Kdysi ji u nás proslavil Oldřich Nový, jenž si zahrál hlavní roli Elwooda. Před více než 30 lety se na Fidlovačce Harvey a já hrál v upravené podobě jako hudební komedie, nynější uvedení sází na původní činohru a také nový překlad Jaroslava Kořána.

Mary Chase s lehkou dávkou fantazie, vycházející z mytologických kořenů dobrých skřítků, přivádí na scénu moderního donkichota Elwooda Dowda, který se s nepochopením a osamělostí vyrovnává po svém: malým fantazírováním. Jeho nejlepším přítelem je velký bílý králík jménem Harvey. Tzv. normální lidé jej nevidí a považují ho za výplod Elwoodovy duševní choroby. Evidentní přítomnost neexistujícího králíka ovšem bezpečně přivádí k šílenství Elwoodovu sestru Vetu a její dceru Myrtle. Je jen otázkou krátkého času, kdy se děj přenese do blázince. Sanderson, mladý lékař popleta, horlivě, leč ne zcela správně zasáhne, a tím rozjede situace plné omylů či nedorozumění. Kdo je blázen a komu svěrací kazajka nepatří, snad ani není podstatné. V závěru mnozí pochopí, že jsou věci, které lze vidět pouze srdcem a že někdy postačí jen trocha přesvědčení něco takového vidět, aby se nepokazil smysl života pro jednoho člověka tím, že ztratí svého velkého bílého králíka. Jistě ne náhodou jsou do hry zapojeny citáty z Exupéryho Malého prince.

Alfou a omegou inscenování této moudré komedie je udržet balanc mezi důvtipem, sentimentem, prostými komediálními situacemi a vlastně také patřičným akcentováním momentů, které mají vybízet k zamyšlení. V režii Tomáše Töpfera je znát možná až přílišný důraz na laskavé vyznění komedie, do níž moralizování jako by ani nepatřilo. Ospalé tempo první část nezmění ani první omyly na psychiatrické klinice. Až výborný výstup Elišky Balzerové (zdecimovaná Veta po útěku z blázince) po přestávce naznačí, že ještě bude na co se dívat (i když úroveň humoru v této scéně dostala pěknou ťafku). Příběh nabírá napětí i vtipným řešením příchodu postav na kliniku před závěrem hry, kdy za dveřmi dlouze vidíme stíny evokující králičí uši, aby nakonec hra stínů se proměnila v obyčejné klobouky obou dam, Vety a Myrtle. V samém závěru neviditelný králík Harvey prochází jevištěm již osobně, ale je nutné se dívat obzvláště pozorně!

Vedle nevýrazných výkonů Ondřeje Brouska (doktor Sanderson), Michaely Badinkové (vrchní sestra Kellyová) a Ivy Pazderkové (Myrtle), kteří si často pomáhají všelijakými grimasami, působí Elwood Dowd Václava Svobody skutečně jako z jiného světa (i herecky). Nekonečně dobrosrdečnému Elwoodovi věříme jeho králičího kamaráda hned od začátku. Důvtipné a klidné proplouvání situacemi a neustálý přesvědčivý úsměv stále bezděčně naznačují, že někdy opravdu stačí jen chtít, trochu věřit a mít vždy otevřené oči. Budete-li se držet této zásady, možná Harveyho po představení uvidíte i vy.

Hodnocení: 50 %


Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.