Recenze

Základem Allenovy varianty "k šedi života na Broadwayi" je propojení paradoxu s retronostalgií. Paradox přitom zůstává nerozvíjeným atributem, vždyť mafiánský svět konfrontovaný se světem umění je dostatečně nosný. S ironickým nadhledem sledujeme příběh gangstera jménem Cheech, který v sobě objevil sklony k umění. Neurvalec, zabiják jaksi samovolně propadá do romantických sfér umělecké práce. V Divadle pod Palmovkou představitel role Rostislav Čtvrtlík pod režijním vedením Jana Hřebejka tento přerod ztvárňuje s odzbrojující samozřejmostí. Odtud vyplývá i sekundární podtext - kam hlavní hrdina vlastně patří, aneb kde hledat skutečné profesionály a kde zůstávají snaživí amatéři.

Úvod představení je však typická drsná gangsterka, kdy divák až znejistí, přišel-li na Allenovu komedii. Teprve pak do příběhu zavane vůně divadla, v níž se bezvýznamný gangster bezděčně (díky vlastní pozorovací schopnosti světa) zapálí pro tvorbu scénáře a režii. Scéna je vším: v zadní části je lemována siluetami mrakodrapů, pod kterými je prostor pro minimalistická ztvárnění divadelního prostředí a situace v něm. Vznikla tak poměrně "akční" podívaná, příběh plynule využívá scénografické ambivalentnosti (bez nutnosti přestaveb), zkrátka když dělá divadlo filmový režisér, může to být ku prospěchu věci. Děj je posunut z let třicátých do éry květinových dětí, mocný kmotr je v akci a chudák Cheech je stejně poslán na věčnost. Pozor tedy na nečekané výstřely!

Výstupy jsou mnohdy vystavěné na nesnesitelnosti. To ovšem skrz groteskně - ironickou optiku bezpečně vede k výbuchům smíchu u diváků. Bohužel jsou tím znevýhodněny postavy, jež na efekt hrát z principu nemohou. Na to nejvíce doplácí Jan Moravec v roli neúspěšného režiséra Davida Shayneho. Přehlídka komických figurek začíná Janem Skopečkem (kulturní boss Julian Marx) a jeho pohazováním manažerského kufříku, v čemž jako by se odrážela zritualizovaná nuda tohoto druhu nevýnosného podnikání. Pak jeden naivní žabec Olivie (výborná Mirka Pleštilová) se svým ječáčkem se chce prosadit ve filmovém světě. Svět paradoxu vyvrcholí tím, jak mladý režisér Shayne je schopen zamilovat se do strašného zombie, vysušené stárnoucí herečky Sinclairové. Na scénu vstupuje Vilma Cibulková, aby předvedla komediální výkon par excellence, a stala se tak hvězdou večera, dlouho vytleskávanou nadšenými diváky. Tahle Sinclairová je neustále zmítána všemi hereckými manýrami, které posbírala na své předchozí dráze. Nahrbená postava unavená alkoholem a pocuchanými nervy naposledy probouzí v občasných extázích suverenitu velké divadelní star. Ale v konečném součtu stále zůstává parádní groteskní křeč. Zda-li ulovený mladíček je pro ni úspěchem, není pro kontext inscenace zas tak podstatné.

Sympatický švih celého představení podporují i písně (Tom Waits, Frank Sinatra, Bing Crosby…), lidé umírají, jen kola showbusinessu se točí dál. Divadlo pod Palmovkou v podobě Výstřelů uvádí zajímavý a divácky přitažlivý kousek. Snad si publikum uvědomuje, čemu se při jeho sledování směje. Fabulačnímu paradoxu, nebo famózním kreacím Vilmy Cibulkové? I to druhé však pokládám pro inscenaci za legitimní.

Hodnocení: 70 %