Recenze

Skládanka
psáno z představení: 28.9.1997, autor recenze: Michal Novák
Milé a vesele rozdováděné divadlo, přinášející radost divákům i svým hercům, taková je ypsilonská Prodaná. A to i přesto, že v prologu nám Lábusův pan Doucha (který kde se vzal tu se vzal z inscenace Mozart v Praze) dává svou nemotorností a zoufalými směšnosmutnými pohledy jasně najevo, abychom ani tentokrát opravdu nepočítali s kdovíjakým uměním. Místo naznačené pohromy zazní ve výtečném podání všech herců Ypsilonky spousta hudebních čísel z nejznámější české opery, seřazených do typicky ypsilonské koláže, přičemž nesvázanost interpretačního stylu dává úžasný prostor pro bláznivé hraní si ani ne tak na operu, jako s operou, v němž můžeme vypozorovat vedle prvků lyrických nebo veselých i třeba lehké náznaky dadaismu.

Prodaná nevěsta jakožto ryze česká opera nemohla samozřejmě minout hudební dramaturgickou linii Ypsilonky, vždyť záměr ji inscenovat provází režiséra Schmida od vzniku tohoto divadla. Zvolená metoda, kterak přenést Prodanku na ypsilonské jeviště, vychází poměrně jednoduchým způsobem z oblíbené dětské skládanky nazývané puzzle. Na kousky rozřezané, přesto v konečném výsledku poskládané do barevně harmonizujícího rámce. Na tuto skutečnost vtipně upomíná scéna právě z puzzlí poskládaná a co na tom, že sem tam zůstalo pole bílé. Fragmenty dalších oper tyto mezery neobyčejně vynalézavě zaplní. A tak se na jevišti objevuje postava Vendulky z Hubičky coby Jeníkova temná minulost a co teprv, je-li po celé představení všem v patách Dvořák se svými z ciziny se navrátivšími "restituenty" z Jakobína. Ale Miroslavem Kořínkem zahraný motiv ze Smetanovy Vltavy okamžitě najevo dává, ve znamení koho tento večer je. Hudební schopnosti Ypsilonky jsou pozoruhodné a způsob, jakým Kořínek převedl operu do několika nástrojů, je přinejmenším geniální. V případě, že náročnost partů je nad síly herců, je originální transformací vše pozměněno do jakéhosi frázování, které neztrácí nic ze svého původního půvabu. Kořínek v ypsilonské Prodané dokonce představuje samotného Smetanu, …u něhož samozřejmě nemohou překvapit reakce typu "Neslyším".

Pestrým kostýmům dominuje ten Kecalův a stejně tak nejvýraznější postavou je jeho nositel - Jiří Lábus. V decentní parodii shazuje zažité operní manýry z Hakenových dob od všech těch záklonů a teatrálních velegest až po zvěčnělou manipulaci s deštníkem. Lábus je všude a u všeho, je naprosto suverénní jak po stránce herecké, tak pěvecké. Poněkud pragmatičtěji působí Jeník (výborný Marek Eben) se svou jistotou ve zdar svého plánu, jehož realizace ho očividně baví. Zatímco Marku Ebenovi v některých náročných pasážích "vypomáhá" Jan Jiráň svým školeným tenorem, pěvecký um Jaroslavy Kretschmerové by dozajista předčil i mnohé operní profesionálky. Vůbec Prodaná nevěsta v Ypsilonce přináší velmi dobré výkony všech zúčastněných.

Radostné překvapování diváků jako by vycházelo z nevyčerpatelné studnice nápadů a přestože nejde o nic víc než hudební pásmo, různé jevištní akce se v rychlém sledu střídají, jeden skvělý gag stíhá druhý (mezi ty nejlepší určitě patří vystoupení komediantů, famózní kreace na chůdách, pantomimické krasobruslení a především sunoucí se šnek - Roman Mrázik s bubnem na zádech a paličkami jako tykadla). Roztomilému i notně bláznivému představení tentokrát chybí pro Ypsilonku typický "hlubší význam" (nabízí se srovnání se zřejmě nepřekonatelnou mozartovskou inscenací). Asi opravdu Ypsilonce šlo pouze o jediný cíl: Náramně pobavit diváka, který rád přistoupí na hru. Koneckonců, a proč ne?

Hodnocení: 70 %


Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.