Recenze

Parodie nebo hra?
psáno z představení: 29.5.2001, autor recenze: Michal Novák
Do Ypsilonky přicházejí báječní páni a vrhají se do souboje s kardinálem Richelieu. Úvod, kdy se mušketýři sesedají, aby si vyprávěli, jak to vlastně bylo, vypadá zajímavě a navozuje očekávání. Jenže ouha, zrada - pak jsme svědky naprosto jasné parodie, hlubší význam tentokrát (bohužel) nečekejme. Je to takové jenom veselé řádění kolem slavného tématu čtyř romantických "klaďasů". Akorát je otázkou, zda-li si po odchodu z divadla budeme pamatovat Martina Dejdara jakožto D´Artagnana, nebo... Ono je to totiž celé zahrané tak, že na body u diváků jasně vítězí záporné postavy. V Ypsilonce je všechno zkrátka jinak - v pozitivním i negativním smyslu.

Metoda kolektivní improvizace v případě mušketýrského tématu vede k absurdní demytizaci romantických hrdinů, ale také k vrstvení všelijakých fórků namísto významů. „Dobrodružný román nemá smysl jakkoliv parodovat a lacině zesměšňovat, jak se to mnohokrát dělalo. Rozhodně vybízí ke hře”, říká v programu k inscenaci Jan Schmid. Z této proklamace není ovšem v reálu na jevišti téměř nic. Vlastní obrazy, které Ypsilonka autorsky na téma navěsila, jsou zato přesně tím, proti čemu míří káravý Schmidův prst. Docela povedená absurditka.

Zábava a hra vychází z ypsilonské poetiky pramálo, převažuje spíše chaos, popisnost a nepřehledné dějové nitky. Nezbývá než se ptát, kdeže je ta asociativní a improvizační lehkost, s níž má soubor tolik zkušeností. Autorská i parodistická mušketýrská šou souboru CD 94 má oproti této přece jen jistý náskok. Studio Ypsilon především vsadilo na atraktivní obsazení, maximální legraci, a recenzent se tudíž může trapně vyjádřit, že se v podstatě jedná o dobrou, diváckou inscenaci s několika velmi veselými kousky. Netaktně ještě poznamená, že Martin Dejdar tzv. nemá co hrát a že na nevybouřeného mladého Gaskoňce už přece jen nevypadá. Určujícím klíčem zůstává komická stylizace, navíc různě ozvláštněná. A tak třeba Roman Mrázik (Porthos) hraje tlustého mušketýra, Pavel Nový (Athos) je zas mušketýrem poněkud starým. Aramis v podání Petra Vacka se musí velmi komediálně snažit, aby se vyrovnal komickým eskapádám ostatních, ev. komice, která vyplývá ze specifického osobitého herectví např. Pavla Nového či Jana Jiráně (kapitán de Tréville). I přesto jsou všichni válcováni Mirkem Vladykou a jeho vykutáleným kardinálem Richelieu, který de facto ovládá všechno dění. Dokonale zahraná, ostentativně komentovaná bavičská studie postavy podlého kardinála má úchvatný protipól v podobě expresivního výkonu Jitky Schneiderové v roli zákeřné hraběnky de Winter. Kam se na tyto dva hrabou tři, tedy vlastně čtyři báječní páni! Do hry jsou zajímavě zapojeni i někteří členové Studia Studia Ypsilon, jediným problémem těchto studentů KALD DAMU bylo ale to, že sem tam skočili do slov starších "mazáků", rozehrávajících svou improvizaci.

Mušketýři v této parodii mohou být občas i propíchnuti, ale stejně žijí dál, jak se na nesmrtelné hrdiny sluší. S ohledem na původní záměr působí poněkud nudně naivní gradace některých výstupů (např. vlnivé pohyby zpívajících mušketýrů, kteří na dřevěném kašírovaném koni odjíždí za mocného entrée "do světa"). Přestože stále je na co koukat, kam (a proč) tihle údajně báječní páni vlastně jdou (jedou, plazí se), se dešifrovat nepodařilo.

Hodnocení: 60 %


Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.