Rok na vsi

Mnoha nastudováními prověřenou Krobotovu dramatizaci románové kroniky bratří Mrštíků, určenou pro velké jeviště, ve Spolku Kašpar dobře přizpůsobili menšímu sálu. Inscenace se asi nezařadí mezi nezapomenutelné, nicméně je vydařená a vhodná i pro první setkání. Znalce dřívějších zpracování mohou zaujmout některé úpravy (nahrazení dětských rolí loutkovým divadlem nebo připsanými dialogy jiných postav), šťastná není eliminace pro celek podstatné roviny se sirotkem Psotou. Pochopitelný smysl odkazu moderních kostýmů zcela nesouzní se situacemi spjatými s minulostí. Režisérka B. Mašková početný ansámbl dovedla k ucházejícímu hereckému naplnění.

75% Na téměř prázdné scéně, ve velmi jednoduché scénografii a ve v podstatě dnešních kostýmech vykreslují v Celetné mnoha výraznými hereckými výkony dokonalou drobnokresbu české vesnice v průběhu roku. Na zobrazených charakterech ani v dnešní době nic příliš nezestárlo a mnohé z veskrze vyrovnaných hereckých výkonů v paměti uvíznou (včetně skvělého zaskakujícího T. Kargera). Zcela mě ovšem nepřesvědčila osudová posedlost mezi Rybářem a Vrbčenou a nejsem si jistá ani silou závěru a vyznění toho, že v podstatě všichni mají nějaký svůj hřích, mnozí jsou zkažení a ke svému štěstí dochází jen ti, kteří se k tomu všemu dokáží nějak postavit.

Kašpar si troufl na jedinečný text pro velká jeviště. Minimalistické střihové pojetí, téměř zahazující pohled do dávného času, jde na dřeň. Herci se protáčí na malém jevišti Divadla v Celetné a rozehrávají strhující spektákl o zkaženosti jednoho lidského společenství, o institucionální bezradnosti, co s tím, vyšlou však i záblesk naděje. Výsostně kolektivní pojetí nahradí sílu velkého plátna, pro inscenování Roku na vsi obvyklého, takže i tuto inscenaci zhltnete jako velkou divadelní malinu. Inscenace Kašparu nabídne i typologicky přesné obsazení, díky hereckým výkonům porozumíme lidským slabostem, kolům osudu nebo rezonancím setí a sklízení.

S touto českou klasikou, se zde Kašpaři popasovali rozhodně se ctí. Inscenace má dobré tempo, nikterak nenudí a osobně sem v ní neměl prakticky žádná hluchá místa. I přes větší míru postav se v nich dá bez větších problémů orientovat. Jednotlivé charaktery se povedlo dobře vystihnout a i samotné vztahy mezi nimi působí dosti věrohodně. Snad jen samotný závěr má z hlediska obsahu myslím větší potenciál, ale i tak to zanechalo svůj dojem. Z hereckého hlediska velmi dobrý kolektivní výkon celého souboru. Mile rád pak vyzdvihuji J. Jankovského, I. Kristekovou a T. Slámovou. Též oceňuji povedenou hudbu mezi přechody jednotlivých scén. 75%