Recenze

...Jistý si nemůže být ani divák při virtuální a zároveň "akční" cestě prostory divadla... Začíná se v divadelní kavárně Tragédie, během dvou hodin sestoupíme až na jeviště. Tahle detektivka je bez detektiva a divák je vždy na místě činu. Divadlo Komedie vlastně nabízí reálné spoluprožití oněch dráždivě úzkostných pocitů, které umí vykouzlit jen mistrně sestavená zápletka detektivního žánru. Naivita příběhu napětí nevylučuje, obdobně jako v pohádkách. Proč tedy s herci s chutí nepřijmout tuto zcela originální akční hru, při níž se vraždí v takové blízkosti, asi jako když se doma díváte na televizi. Jenže když se skácí první "černoušek", s obrazovkovým vjemem to má pramálo společného. I nabídnutá možnost být detektivem tady a teď je náramně vzrušující.

Královna detektivky Agatha Christie v Černoušcích shromažďuje na ostrově společnost různých typů lidí - na ostrově hrůzy samozřejmě. Možná mají něco společného. A běžná konverzace rázem je protknuta nebezpečím a strachem o život. Hrůzná šaráda začíná, návštěvníci ostrova jsou brutálně likvidováni šíleným Neznámým dle vzoru vlezlé písničky o deseti malých černoušcích. Režisér Dočekal ví, kdy přitvrdit či překvapit, kam upřít divákovu pozornost, čím zmást a v který okamžik zapojit panoptikální výstupy v podobě zpěvačky Lilly Logan, případně nějakou tu "exhibici" mrtvol. Iluze je víc než dokonalá, na to, že vedle kavárny jezdí tramvaje, rychle zapomenete, spíše je přihlížejícími "kavárenskými hosty" vnímána utahující se smyčka kolem budoucích obětí. Vše podpoří i kostýmní stránka, která spolehlivě asociuje starou dobrou Anglii. Při druhém zastavení ve spodním foyer atmosféra logicky zhoustne a okolí potemní. Démoničnosti nahrává i zesílení hlasů mikrofony (technická nutnost) a užití prvků hororu se stupňuje. Vystrašení "černoušci" jsou uzavřeni do prostoru skleněné vitríny - jak v panoptiku. Metafora pro stísněnost a uvězněnost to snad ani není, tu klaustrofobii lze opět pocítit virtuálně. Přibude pár dalších záhadných mordů, pud sebezáchovy zvyšuje agresivitu "zbylých" postav. Někdo se brání pravdou, jenže je to spíše děsivá hra o obhajobách špatného svědomí. Lilly Logan se změní v přízrak smrti, ale to už vykonstruovaná zápletka sugestivně graduje v části třetí, při které diváci sedí na jevišti a herci hrají v hledišti. Sedadla jsou potažena vlnícím se bílým flórem, což efektně sugeruje volný prostor mořského pobřeží s molem. Právě zde se odehrává zoufalé čekání na záchranu, nebo na smrt? Agatha Christie možná nepotřebuje doslovy nebo umělé transpozice napětí, ale jak je v Komedii zvykem, do textu je vložena cizorodá citace, tentokrát příznačně z Alighierova Pekla.

Z otřepané detektivky se povedlo udělat magickou podívanou, jenž přibírá diváka do aktivní hry. Útočit iluzorností je přece podstatou divadla. Horor o deseti malých černoušcích je místy strhující, místy únavný - druhé zastavení bylo pro publikum skutečně velmi nepohodlné, úvodní osvětlující přednáška o schématu večera nelže! Nestandardní produkce tohoto typu vyžaduje vysoké nároky na organizaci, zejména při přesunech a usazování. Hraje se sice jen pro úzký okruh diváků, avšak vetře-li se pár takových detektivních badatelů nad limit, může být i problém a rozbíjí to iluzi.

Hodnocení: 70 %