Recenze

Na řece vzpomínek
vydáno: 0.0.0000, psáno z představení: 9.10.2005, Michal Novák
foto: Ivo Mičkal
foto: foto: foto: foto:
Po řece Temži pluje parník vstříc vzdáleným zdymadlům a na jeho palubě vzpomínají tři už ne nejmladší pánové Jerome, Harris a George (o Montmorencym nemluvě) na dobu romantického mládí, až po nástup zlověstných vln 1. světové války. S nezbytnými doutníky a přiznanou dávkou sentimentu noří svá vesla do proudu veselých příhod, které propluly jejich životy. Pro starší generaci jsou literární hrdinové knížky spisovatele Jeroma Klapky Jeroma určitými vzory starosvětské elegance, moudrosti a kultivovaného humoru. Stalo se tak proto, že jak postavy, tak příhody nebyly přikrášlovány, neboť vše mělo svůj reálný předobraz v situacích a osobách ze života. Zpětně se vše vracelo na řeky, kdekdo chtěl mít takový člun jako slavní Jeromovy Tři muži, nejen na Temži, ta vlna se dostala i do Čech první republiky. Vždyť skončila válka a optimismu bylo třeba.

Narativní charakter knižní předlohy se téměř vzpírá adaptaci pro divadelní jeviště, a proto je sympatické, že se Divadlo ABC o to pokusilo i s rizikem najetí na mělčinu. Ke spolupráci byl přizván „dramatizátor“ František Zborník. Úskalím je samotné vyprávění Klapky Jeroma, odbočujícího k řadě vzpomínek a příběhů, o něco méně komplikované pro dramatizaci se jeví znamenité vykreslení lidských povah. Třetím klíčovým faktorem je zachycení atmosféry doby mládí pana Jeroma. Režisér Schejbal si úspěšně vede tam, kde hra míří k retrospektivě a dialogy se prolínají s minulostí.

Třemi muži ve člunu jsou Jaroslav Vlach, Oldřich Vízner a Otakar Brousek ml., v mladším vydání Martin Písařík, Miroslav Hrabě a Jiří Ployhar. Inscenace se může pyšnit několika půvabnými momenty, jako jsou náklony parníku na neposlušné vlně, ubíhající břeh, nebo reálné scény na vratké loďce. Ale tam, kde hledáme přece jen specifické retro „staré dobré Anglie“, zjistíme, že je nám nabídnuta spíše všeobecná (povrchní) kolébající melancholie. Literární mluva zní z jeviště nepřirozeně, a to včetně Oldřicha Víznera (Harris), kterému tento typ „starosvětských“ rolí jinak sedí. Jaroslav Vlach ve „vůdčí“ roli Jeroma možná až příliš drží figuru v zatrpklé poloze. Je sice poznamenána hořkou zkušenosti řidiče Červeného kříže za 1. světové války, ale starý dobrý Jerome je přece jen tím pedantem, co je schopen suverénně naskládat velké množství oděvů a nezbytného lodního vybavení do malého kufru. George Otakara Brouska ml. je z celé trojice nejméně výrazný. Bohužel v tomto starším kolegům sekundují i jejich mladší představitelé. Nicméně pantomimická etuda chladného rána na loďce je od „mladého trojlístku“ bravurní. Nevyšel ani pokus o záhadnost psa-sluhy Montmorencyho. Dalibor Gondík může hrát svou roli typově přesně, ale dramatizace a ani hlavní představitelé mu v udržení jisté neurčitosti tohoto tvora výrazně nepomohou.

Není-li ambicí dramatický celek, dala by se očekávat nějaká spojovací linka, která jevištní plavbě udělí jasný směr. Zdá se, že Milan Schejbal s Františkem Zborníkem kormidlují od břehu ke břehu, a tak spíše jen tušíme, že pojítkem, co má loď nasměrovat přímo po proudu, asi měla být postava samotného Jeroma. Konstrukce inscenace nedrží pohromadě a prakticky se soustřeďuje na divadelní ilustrování příběhů ze vzpomínek. Ty sice bezpečně směřují k pointám, ale také rozdrobí inscenaci do řady epizod. Ovšem příhoda věšení obrazu strýcem Podgerem, v níž řádí Jiří Klem, je nezapomenutelná. Skvostnou grotesku předvádí ve druhé části večera i Zuzana Kajnarová s Lucií Pernetovou při projížďce trojlístku se svými sestřenkami. Jiné sekvence hry však loďku (či parník) zas naopak zavedou do nudné zátoky mimo navigaci. Více dynamiky by této plavbě rozhodně prospělo, zvláště dá-li se očekávat, že houpavá inscenace o třech mužích ve člunu a psu bude u diváků Divadla ABC úspěšná.

Hodnocení: 50 %

Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.