Pomocník Walser

75% Výborný S. Rašilov. Walsera vystavěl jako ztroskotance, který se cítí ublíženě, ví o svém celkovém úpadku, přitom však nedokáže adekvátně zhodnotit svoji současnou situaci, nemluvě o ceně sebe sama. Inscenace na mě promlouvala především otázkou, do jaké míry je dobré si zachovat svá přesvědčení a kdy už je nutné se otevřít okolnímu světu včetně komerce, aby člověk mohl žít aspoň trochu uspokojivým životem a aby nebyla fatálně narušována kontinuita jeho tvorby. Hořko–směšné výstupy dvojice Rašilov–Prachař patřily k tomu nejlepšímu z inscenace, výborně si ale vedli i L. Trmíková s J. Černým.

Sice jsem nedokázal pobrat význam a dopad některých scén, přesto souhlasím, že na Nebeského je to až nečekaně umírněné. Rozhodně výborný výkon S. Rašilova, kterému skvěle sekunduje D. Prachař. Tuto dvojici dobře doplňují též J. Černý a L. Trmíková. K tomu velmi dobře využitý betonový prostor scény zde ve Veletržním paláci. Celkově inscenace, která rozhodně zanechá svoji stopu.

Velice krotký Jan Nebeský v kombinaci s výjimečným výkonem Saši Rašilova a standardně velmi dobrými Davidem Prachařem, Lucií Trmíkovou a Jiřím Černým vytvořili pozornosti hodnou inscenaci, jež se z pohledu outsidera vysmívá pozlátku komerčního úspěchu při současném kritickém pohledu na mechanismy, jež k němu vedou. V druhém plánu je možno výsledek vnímat jako reflexi pozice Studia Hrdinů na pražské divadelní scéně.

Tato absurdní groteska o pobytu outsidera v racionálním světě je zábavnou i myšlenkově inspirativní „kafkárnou“. Zdánlivě bizarní svět plný zarytého pragmatismu, mezilidského nepochopení či neustálých kontrastů ideálů a reality traktuje docela základní otázky. V nevím kolikátém plánu inscenace mě zaujala drobná noetická mrknutí, že dopachtění k solidnímu postavení (zejména hmotného) je vždy vykoupeno stresem, jenž ničí osobnost člověka. Překvapivě umírněná práce režiséra Jana Nebeského, výborné obsáhnutí prostoru. A herecká báseň...!

Inscenace na příkladu spisovatele Roberta Walsera výborně postihuje téma křehkých hranic mezi uměleckostí a nutností menších či větších kompromisů vyplývajícími z toho, že se umělec musí také uživit. Ke komplexnosti pohledu přispívá i rovina neschopnosti sebeposouzení přehnanosti či oprávněnosti vlastních nároků a také téma vnímání „problémového“ umělce okolím (plném ignorantů). Zdařilý scénář, správný dramaturgický výklad, dynamická práce s prostorem. Překvapivě nenápadná režie J. Nebeského splnila účel. Herecky výborné. S. Rašilov se oprostil od rutiny – nejlepší jeho kreace posledních let.

viz recenze

Dvě roviny inscenace nesou dvojí atmosféru. Herecká exhibice Saši Rašilova a Davida Prachaře je velkolepá. V jedné větě dokážou herci proměnit úsměv v pláč, radost v tragédii. Jiří Černý s Lucií Trmíkovou jim pak ve svých pasážích schopně sekundují. Otázky lidské existence, marná snaha o dosažení ideálu, chladný betonový prostor divadla… Představení, které se něžně houpe na vlnách života Roberta Walsera, umělce i obyčejného člověka, vás strhne do svých hlubin.