Kouzelné hodinky doktora Kronera

65%
Tento muzikál má moc pěkný námět, který je skvěle podtržený krásnými steam punkovými kostýmy a scénou. Líbí se mi nenásilné vtažení publika do příběhu (klíče na krk u vchodu do sálu, připravené papíry na sedačkách). V záplavě "velkých" a známých titulů, které tvoří repertoár muzikálového souboru se Hodinky rozhodně neztratí a stojí za pozornost publika. Malá scéna jim svědčí, její uspořádání pro toto představení dobře umocňuje atmosféru. Po hudební stránce mě nejvíc oslovil krásný duet hlavního hrdiny s Dívkou1.

povedená inscenace

Hodinky jsem viděl už v rámci Intra před 4 lety a pamatuji se, že se mi moc líbil samotný námět i jeho ztvárnění. Při dnešní repríze ale jako by to nemělo šťávu, připomínalo to spíše zkoušku, představení chybí původní humor a tempo. Písně jsou spíše v pomalém tempu a sólové výstupy mají defacto jen dvě postavy. P. Klimenda bohužel působí dost nesympaticky celou dobu, jeho I.V. nedojde žádné proměny. Navíc ani pěvecky to nebylo na 100%, jak jsme u něj zvyklí. Možná by na tu roli byl lepší D. Kraus. Mám pocit, že toto není nejlépe zvolený rodinný titul a dále mi přijde, že si V. Dubnička s muzikálovým souborem DJKT až tolik nerozumí.

Hraje se o ceně času, celé je to takové filozofické a poučné, ale mile a hravě. A chytře. Pohádkový příběh plyne a nenudí.
Trochu nešikovné je, že se v písních obvykle neposouvá děj. Nabízejí jen komentář, jakési vnitřní monology.
Pavel Klimenda zvládá roli Ignáce Voxe s jistotou a elegancí. A jeho kolegové slouží inscenaci zodpovědně a spolehlivě.
Všichni diváci dostali při vstupu do hlediště na krk klíček. Stali jsme se tak čísly, otroky, martyry času. Na konci jsme je vrátit nemuseli, ale nejspíš se toho prokletí každý rád zbavil.
A k hravosti režiséra Dubničky patří i skládání vlaštovek na začátku představení. Umíte to ještě?

65%
Tento muzikál má moc pěkný námět, který je skvěle podtržený krásnými steam punkovými kostýmy a scénou. Líbí se mi nenásilné vtažení publika do příběhu (klíče na krk u vchodu do sálu, připravené papíry na sedačkách). V záplavě "velkých" a známých titulů, které tvoří repertoár muzikálového souboru se Hodinky rozhodně neztratí a stojí za pozornost publika. Malá scéna jim svědčí, její uspořádání pro toto představení dobře umocňuje atmosféru. Po hudební stránce mě nejvíc oslovil krásný duet hlavního hrdiny s Dívkou1.

povedená inscenace

Hodinky jsem viděl už v rámci Intra před 4 lety a pamatuji se, že se mi moc líbil samotný námět i jeho ztvárnění. Při dnešní repríze ale jako by to nemělo šťávu, připomínalo to spíše zkoušku, představení chybí původní humor a tempo. Písně jsou spíše v pomalém tempu a sólové výstupy mají defacto jen dvě postavy. P. Klimenda bohužel působí dost nesympaticky celou dobu, jeho I.V. nedojde žádné proměny. Navíc ani pěvecky to nebylo na 100%, jak jsme u něj zvyklí. Možná by na tu roli byl lepší D. Kraus. Mám pocit, že toto není nejlépe zvolený rodinný titul a dále mi přijde, že si V. Dubnička s muzikálovým souborem DJKT až tolik nerozumí.

Hraje se o ceně času, celé je to takové filozofické a poučné, ale mile a hravě. A chytře. Pohádkový příběh plyne a nenudí.
Trochu nešikovné je, že se v písních obvykle neposouvá děj. Nabízejí jen komentář, jakési vnitřní monology.
Pavel Klimenda zvládá roli Ignáce Voxe s jistotou a elegancí. A jeho kolegové slouží inscenaci zodpovědně a spolehlivě.
Všichni diváci dostali při vstupu do hlediště na krk klíček. Stali jsme se tak čísly, otroky, martyry času. Na konci jsme je vrátit nemuseli, ale nejspíš se toho prokletí každý rád zbavil.
A k hravosti režiséra Dubničky patří i skládání vlaštovek na začátku představení. Umíte to ještě?

Hraje se o ceně času, celé je to takové filozofické a poučné, ale mile a hravě. A chytře. Pohádkový příběh plyne a nenudí.
Trochu nešikovné je, že se v písních obvykle neposouvá děj. Nabízejí jen komentář, jakési vnitřní monology.
Pavel Klimenda zvládá roli Ignáce Voxe s jistotou a elegancí. A jeho kolegové slouží inscenaci zodpovědně a spolehlivě.
Všichni diváci dostali při vstupu do hlediště na krk klíček. Stali jsme se tak čísly, otroky, martyry času. Na konci jsme je vrátit nemuseli, ale nejspíš se toho prokletí každý rád zbavil.
A k hravosti režiséra Dubničky patří i skládání vlaštovek na začátku představení. Umíte to ještě?

Hodinky jsem viděl už v rámci Intra před 4 lety a pamatuji se, že se mi moc líbil samotný námět i jeho ztvárnění. Při dnešní repríze ale jako by to nemělo šťávu, připomínalo to spíše zkoušku, představení chybí původní humor a tempo. Písně jsou spíše v pomalém tempu a sólové výstupy mají defacto jen dvě postavy. P. Klimenda bohužel působí dost nesympaticky celou dobu, jeho I.V. nedojde žádné proměny. Navíc ani pěvecky to nebylo na 100%, jak jsme u něj zvyklí. Možná by na tu roli byl lepší D. Kraus. Mám pocit, že toto není nejlépe zvolený rodinný titul a dále mi přijde, že si V. Dubnička s muzikálovým souborem DJKT až tolik nerozumí.

65%
Tento muzikál má moc pěkný námět, který je skvěle podtržený krásnými steam punkovými kostýmy a scénou. Líbí se mi nenásilné vtažení publika do příběhu (klíče na krk u vchodu do sálu, připravené papíry na sedačkách). V záplavě "velkých" a známých titulů, které tvoří repertoár muzikálového souboru se Hodinky rozhodně neztratí a stojí za pozornost publika. Malá scéna jim svědčí, její uspořádání pro toto představení dobře umocňuje atmosféru. Po hudební stránce mě nejvíc oslovil krásný duet hlavního hrdiny s Dívkou1.

povedená inscenace