Recenze

Vraždění myšiček
psáno z představení: 25.2.2002, autor recenze: Michal Novák
V den výročí smrti Agathy Christie uvedlo Divadlo v Dlouhé svou premiéru dramatické verze Pasti na myši. Hold první dámě světové detektivky je režisérem Janem Bornou koncipován s důrazem na detaily či reálie, evokující půvabný retrostyl staré dobré Anglie. Možná, že to opravdu byla doba, kdy se vraždilo decentně. A jak postupuje čas, je to nejen idealizace, ale i racionální náhled na jistou nepravděpodobnost dění a zvratů, jež vše přibližuje k pohádce. Samozřejmě, je to hra s tajemstvím a napětím, ale kdo by tohle pro divadlo již přece jen vyčpělé téma bral vážně. Navíc dramaturgická volba DvD nešťastně padla na obehraný titul, který v uplynulých sezonách dosáhl v Divadle ABC na stovku repríz. Tudíž i z komerčního hlediska je to podivný krok.

Past na myši je detektivní příběh více než klasický. Rádio hlásí cosi o zhoršujícím se počasí a také o nějakém dalekém zločinu. Do penzionu U klášterní studně se sjíždějí první hosté a z relativního poklidu je tu rázem situace ohrožení. Někdo inspirován brutální písní o třech slepých myšičkách se chystá vraždit. Ale kdo!? V penzionu za sněhové kalamity se shromáždí různé typy: manželé - začínající provozovatelé penzionu, neurotický rozčepýřený mladík, jízlivě protivná starší dáma, seriózní pán vojenského vystupování, záhadná mužatka, temperamentní Ital a mladý seržant Trotter. Každý má nějakou tu svou minulost zahalenou tajemstvím. A jak to tak bývá, interiér penzionu skýtá mnoho příležitostí pro úkryt, několikery dveře do různých místností doplňuje i schodiště z centrální haly. Není divu, že příchody a odchody mají téměř fabulující funkci.

Jenže i napětí s přibývajícími minutami může polevovat. Především je tu zdlouhavá vstupní expozice, kdy je nutné nastřádat co nejvíce indicií, poznatků matoucích i důležitých. Detektivka přece jen potřebuje spíše slova než originální obrazotvorné stylizace, na jaké jsme v Dlouhé zvyklí. Za oknem sice "pohádkově" poletují krkavci, každý příchozí je zasypán sněhem z ptačích chrličů nebo postavy vypovídají za groteskní obří lupou, ale to je jen lehkost dodávaná uměle do přemíry textu. Sem tam se objeví prvek hororu, zejména když se v penzionu odehrává první mord. Ale i smyčka kolem vraha se utahuje a jako u správné detektivky až v závěru při hektickém sledu rozuzlovacích vět zjistíme, jak pěkně všechno do sebe zapadá...jak v rafinovaném kris-krosu. Má to ale háček: za překvapivým závěrem je porušení desatera Pátera Knoxe! (Ale zásady jsou od toho, aby se porušovaly - hlavně, že vrahoun byl dopaden.) Poněkud divné vyústění zápletky však svou strojeností v době Rexů a jiných akčních detektivů už mnoho nezaujme.

V Divadle v Dlouhé podle všeho pohádkovost byla výchozím atributem. Sugestivní atmosféra jen tak škádlí smysly a navozuje iluzi "hry na detektivku". Proč ne, ale jistě leckdo nad touto inscenací, porovná-li ji s ostatním repertoárem, lehce zívne. Past na myši v Dlouhé je sice všemi herci zahraná přímo skvěle, jen mohly být důsledněji odstraněny formální nedostatky hry odvážnějším dramaturgickým klíčem, nebo rovnou výběrem jiné detektivky. Pokud však DvD chtělo mít něco jako "mírně hororovou oddechovku" pro to publikum, kterému alternativní styl této scény nemusí vždy vyhovovat, jistě si tato past pochytá mnoho spokojených diváků.

Hodnocení: 60 %


Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.