Recenze

V azylovém prostoru velkého sálu Kongresového centra představilo Hudební divadlo Karlín jeden z nejúspěšnějších broadwayských muzikálů současnosti Jekyll & Hyde, jenž se má stát i vlajkovou lodí při triumfálním návratu do rekonstruované budovy HDK na podzim roku 2006. Ředitel Egon Kulhánek a umělecký šéf Pavel Polák nic neponechali náhodě a ke spolupráci přizvali hvězdnou konstelaci tvůrců a účinkujících. Premiéry se účastnili i autoři muzikálu, broadwayské ikony – skladatel Frank Wildhorn a libretista Leslie Bricusse. Hudebního nastudování se ujal světově uznávaný dirigent Alexander Frey, žák Leonarda Bernsteina. K režii muzikálu byl pozván švédský režisér německého původu a s českými kořeny Rino Brezina, jehož bohaté zkušenosti vycházejí z desítek prací na inscenacích činoherních, muzikálových či velkých plenérových. Dramaturgii a nelehký převod libreta do češtiny připravil úspěšný producent Adam Novák. Pro titulní roli Jekylla a Hyda se dlouho počítalo s Danielem Hůlkou jakožto ideálním představitelem. Je mu tak dána možnost zpívat duet sám se sebou, jak sám zpěvák s nadsázkou říká. (Další hvězdou měla být zpěvačka Leona Machálková, ale ta těsně před premiérou z projektu odstoupila.)

Broadwayská verze muzikálu Jekyll & Hyde během čtyřletého uvádění dosáhla na 1500 repríz a měla značný úspěch. Co na to přesun do malých českých poměrů? Především je touto inscenací smazán rozdíl mezi statutárním divadlem a soukromými muzikálovými produkcemi. I zde jsou obsazeny tzv. hvězdy, kvůli nutnosti dodržení licenčních smluv nebo z důvodů provozních se volí sériové uvádění s alternacemi (na úkor ostatního repertoáru). Ale abychom nepodezírali HDK jen z pouhé vypočítavosti – Daniel Hůlka roli vzal spontánně, téma ho zajímalo, interpret se přiznává i k malé herecké ambici. To, že HDK v podobě muzikálu Jekyll & Hyde nabízí to samé, co soukromé produkce, je jeho hlavní prohrou. Divadlu, zejména tomu subvencovanému, sluší pokora a zároveň se od něj bude vždy čekat něco více: muzikál v jeho pravém významu a se všemi složkami, které nejnáročnější divadelní disciplínu komplexně postihnou. Nezdar polovičaté koncepce ale již možná podporuje (a nedostatky tím spíše odkrývá) nedramatická hudba muzikálu a silně schematická osa libreta.

Slavný hororový příběh o rozdvojení člověka dal světu spisovatel Robert Louis Stevenson. Čas jej rozvíjel v mnoha více či méně sugestivních filmových i divadelních verzích. Nakonec po námluvách autorů s tímto tématem přichází i muzikálová podoba (zatím první a jediná), ale ta příběh naopak značně zjednodušuje. Dlouze se probíjí fabulační expozicí, v níž doktor Jekyll na jednání správní rady nemocnice nezíská podporu pro svůj vědecký experiment a rozhodne se ctižádostivě jednat sám, aby rozluštil záhadu rozdvojení osobnosti. Po aplikaci léku, který má oddělit v lidské duši dobro od zla, se však experiment začíná vymykat kontrole. Na scénu vstupuje tajemný pan Hyde, objevují se první vraždy. Vedle linie dobra a zla se významné dramatizující funkce dostalo „osudovým“ ženám doktora Jekylla (snoubenka Emma a prostitutka Lucy).

S rozpaky také nasloucháme hudbě Franka Wildhorna. Autor nehledá jako Jekyll jakési kameny mudrců, zřejmě mu šlo o kompaktní poutavý celek. Až na tři čtyři výraznější písně vytvořil muzikál „bez hitu“. Je v tom klad i zápor, hudba neodvádí pozornost od sledování děje, zní v jakémsi výrazném podkresu, jenže neposiluje, ba naopak spíše otupuje většinu dramatických nálad. Z hudebních čísel muzikálu maximálně zaujmou „To je ta chvíle“ (Jekyll ve své laboratoři), „Žít“ (Hyde po proměně), „V očích tvých“ (duet Lucy a Emmy), „Hra s ohněm“ (Lucy a Hyde), „Začít znovu“ (Lucy před smrtí) a „Konfrontace“ (Jekyll s Hydem). Ostatní je bezpečně zapomenutelné.

Jekyll & Hyde je jistě úžasné téma pro divadelní imaginaci. I přes svou temnotu barevné, bytostně divadelní, s velkým a krutým příběhem, klasika hororového žánru! Divákům je ale předložena kašírovaná selanka, která i ve vypjatých scénách vražd je k smíchu. Jediné, s čím se dá v koncepci Rino Breziny souhlasit, je, že nemusí nutně být z Hyda příšera. Úroveň režie by jistě snesla řadu tvrdých přívlastků a právě rovněž otazníků, proč na tuto práci nebyl angažován někdo z česko-slovenských osobností (např. režiséři P.Novotný, J.Bendárik, V.Morávek). Rino Brezina nezvládá ani banální situace na jevišti (příchody a odchody herců), ani obsáhnutí prostoru (v tomto směru mu medvědí službu prokazuje „monumentální“ scénografické řešení Lucie Loosové ...temné uličky Londýna 19. století?). Režisér do nudné koncepce nevnáší nějaký zásadní nápad a spíše se uchyluje k deklamativním obrázkům. Tak statické divadlo, i když se company sem tam o něco pokouší, se dnes nenosí ani na opeře. K dokonalosti mají tentokrát daleko i české texty Adama Nováka (triviální rýmovánky v písni „Vražda, vražda“ pěkně tahají za uši).

Zbývají alespoň pěvecké výkony účinkujících a sboru, které inscenaci zachraňují. Daniel Hůlka ve svém partu doslova čaruje, zdařile odlišuje obě polohy Jekylla a Hyda, jen té kýžené „herecké“ příležitosti se nedočkal. Spolu s ním zasloužený potlesk na otevřené scéně patří vynikající Tereze Duchkové (Lucy), která svět šantánů a jednu nešťastnou duši podpoří i dobrým hereckým výkonem. Také Iveta Dufková v roli Emmy zpívá poutavě a procítěně, jen v sobě nezapře operetní subretu, což v muzikálové produkci může znít podivně a vytvářet nepatřičný kontrast.

Nemohu se zbavit dojmu, že s inscenací Jekyll a Hyde právě došlo k největšímu promarnění příležitosti v dějinách českého divadla (nebo alespoň Hudebního divadla Karlín). Zhlednutí nového karlínského počinu mě navíc naplňuje obavou, aby jeho stávající představitelé dále nerozvíjeli falešnou iluzi, která chce diváka obalamutit puncem světovosti. Nebo snad broadwayská norma znamená tak průměrnou podívanou?

Hodnocení: 40 %