Recenze

Na poloninských stráních
psáno z představení: 1.4.2004, autor recenze: Michal Novák, foto z inscenace: Petr Našic
foto: Petr Našicfoto: Petr Našicfoto: Petr Našic
»Bylo tu, není tu, havrani na plotu. Bylo víno v sudě, teď tam voda bude, není, není tu.«

Baladický příběh Nikoly Šuhaje již ztratil rozměr vzdoru proti řádu, téma transformoval proměněný čas a tu píseň života a smrti je nutné "ožít" jinak a po svém. Současný pohled buduje příběh především z jeho svébytné poezie a za inscenační východisko volí mýtickou rovinu hry s přítomností čarodějek. Hudebně-dramatický tvar, jak jej Divadlo Na Fidlovačce v režii Petera Gábora představuje, zachycuje zromantizované okamžiky s plnou emoční silou, avšak na zidealizovanou postavu zbojníka Nikoly nahlíží pocitem dneška, ale také, jak si jej žádá dnešní publikum. Muzikál autorů Miloše Štědroně (hudba) a Milana Uhdeho (libreto) zlidověl. Možná zůstala jen ta uchvacující poezie příběhu a krásných písní.

Čím to, že Balada pro banditu hudební i textovou složkou znatelně převyšuje muzikály současnosti? Ty písně z Balady integračně tvoří příběh, jsou jeho přirozenou komplementární a živoucí součástí, pojmenují děj metaforou či symbolickým vyjádřením a mají iniciační charakter vůči dramatické akci. Srovnejte s pop mozaikami současných muzikálových produkcí. Dalo by se tedy s nadsázkou říci, že Balada pro banditu stále jde proti proudu. Životní dobrodružství zbojníka Nikoly a jeho milé Eržiky má navíc několikerou nadčasovou platnost. Ať jsou to písně, téma nebo zrcadlení smyslu pro spravedlnost. Inscenace navíc zdůrazňuje mýtus titulní postavy hry a citlivě pracuje s fenoménem Podkarpatské Rusi.

V Baladě pro banditu Divadlo Na Fidlovačce vsadilo na neokoukané tváře, Nikolu hraje Marek Holý a Eržiku Anna Remková. Možná by se zpočátku dalo leccos vytknout zpěvu obou mladých herců, ale v průběhu představení získávali na jistotě i přesnosti výrazu. Některé výstupy (např. píseň Krvavá košilka Marka Holého) by se dokonce daly označit za strhující. Ovšem to nic nezmění na faktu, že jak Holý, tak Remková typově svým rolím zas až tak neodpovídají. Nicméně útlý a chlapecký Nikola Šuhaj z Fidlovačky alespoň dobře pasuje do romantického výrazu inscenace. Oba náročný úkol zvládají velmi dobře, jen nechť zkusí ještě více hledat duši postav. Něčím takovým se nemusí zabývat Lilian Malkina, jejíž Morana pochopitelně duši nemá, pouze uhrančivou přítomností na scéně čarodějnou mocí formuje téměř mýtickou aureolu nad celým příběhem. Výstupy čarodějek vůbec patří k velmi sugestivním. Vedle ústřední dvojice mladých herců diváky jistě také upoutá výborný výkon Ladislava Županiče jakožto hadovitého Mageriho. Postava je to vypočítavá, náležitě slizká a především ryze pozemská, vždyť její nitro je hercem parádně ztvárněno. Naopak těžko lze chápat, proč z figurek četníků tato inscenace udělala karikatury vhodné spíše do frašky. Vzpírá se to nejen nastolené poetické linii, ale jde bohužel i cestou prvoplánové snahy o rádoby humor.

Podstatně zajímavější je, že dění na jevišti nezná klid. Dynamická choreografie Martina Packa působivě dotváří, až umocňuje poezii této inscenace. Nespočet krokových, rytmických i akčních variací ovládá celý imaginativní prostor pokrytý pytlovinou, který proměňují jen drobné symbolizující prvky, či změna svícení. K tomu se přidává soustava zavěšených dřevěných konstrukcí, evokujících poloninské stráně. Pihou na té vší scénografické kráse je podivné vyznění scén odchodů mrtvých, pro které tvůrci nepřipravili nic více než zející díru na kraji jeviště. Místo, jež celou dobu čeká i na hrdinu, chlapce z Kolčavy.

Hodnocení: 70 %


Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.