Profil uživatele

Cechoslovak

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 8 % (13)
Lukáš Dubský: 10 % (26)
Helena Grégrová: 13 % (13)
Jiří Koula: 13 % (14)
Michal Novák: 14 % (13)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 8.12.2016)
Téma samozřejmě současného diváka nesthrne, ale je vlastně docela zajímavé. Ten, kdo se nechce příliš vzdělávat a přišel se jen bavit nebo naopak za nějakou avantgardou, bude zklamaný. Oceňuji, že životopis hlavní postavy není vyprávěn lineárně, ale v několika rovinách, pražská defenestrace v úvodu je ale hodně zbytečná. Žoviálnost postavy režiséra byla značně nepříjemná, po přestávce už ale paradoxně pan Vodochodský v roli Rettigové působil lépe. Viděl jsem jen v televizi, ale v divadle bych na konci určitě zatleskal. Kdybych odešel o přestávce, přišel bych o výrazně lepší druhou polovinu.
(zadáno: 21.11.2016)
Malá scéna tu tematicky jako by navázala na předchozí titul-Autistu. Komorní prostředí umocňuje zážitek, jsme opravdu jako na návštěvě v rodině. Poetika Táty je ale jiná, hra je rafinovaně napsaná tak, že vidíme nemoc hlavního hrdiny jeho očima. Zoufale bychom mu chtěli pomoct, ale nejde to. Pan Doskočil měl už hodně pěkných rolí, ale tato je možná ta životní.
(zadáno: 3.11.2016)
Již několikátá komedie SD za sebou, která přinesla spíše rozpaky než nadšení. Hra samotná je výborná a originální a dává velké možnosti. Herci ale nenechávají diváka, aby tu nápaditost ocenil, vše je tu přebito křečovitým přehráváním, zvláště u ženských rolí. Proč je režisér do něčeho takového tlačí? Bezpochyby náročné časování replik a neuvěřitelnou práci s rekvizitami přitom zvládli velmi dobře. Škoda.
(zadáno: 21.10.2016)
Divácky vděčné představení, dramaturgicky sázka na jistotu. Oba hlavní protagonisté si své role střihli po delší době znovu. Oceňuji jejich schopnost vystihnout různé etapy lidského života. Pokud hrají děti, je to roztomilé a vtipné, v dospělosti tu ale přibývá patosu. Posuny v čase, které jsou často explicitně deklamovány ve zpívaných textech, ubírají inscenaci na poetičnosti a zcizují divákovi jednotlivé postavy. Ale tak je zřejmě celý muzikál napsaný-řeší se tu vážné téma a divák by měl zůstat stranou jako nezaujatý hodnotitel a soudce.
(zadáno: 18.9.2016)
Téma volalo po divadelním zpracování. Společné sdílení humanistických hodnot herci s diváky je tu to nejsilnější. Předčí i individuální četbu nebo případné zfilmování (už vidím tu naturalistickou syrovost českých filmařů). Nemohu říct, že by mě inscenace něčím překvapila nebo nadchla. Ale má ambice pohltit diváka a udržet po celou dobu jeho pozornost. Výhrada, že druhá polovina ztrácí tempo, je neopodstatněná-skutečné události, na kterých je příběh vystavěn, měly bohužel svůj dramatický vrchol již na počátku. Hodně povedené je důvěryhodné stárnutí postav (dobří herci i skvělá práce maskérů).
(zadáno: 25.5.2016)
Omlouvám se za poměrně negativní hodnocení, nebaví mě totiž Sluha dvou pánů. První půlhodinku jsem i zde přemýšlel o předčasném odchodu. Postupně jsem se přece jen trochu dostal do poetiky této inscenace, několikrát jsem se i srdečně zasmál. Celkově ale hra působí jako podivný propletenec commedie del´arte, parodie (na co?) a absurdní grotesky. Publikum se zde zřejmě rozdělí na dva tábory. Všichni by ale mohli ocenit tradičně kvalitní hudební složku a některé dobře zvládnuté pohybově a fyzicky náročné herecké party.
(zadáno: 6.4.2016)
Toto je představitel irského moderního divadla? Pro mě je to spíš irský Josef Kajetán Tyl. Vedle jiných současných irských her působí tento kus hodně rozpačitě. Ani souboru příliš nesedl. Jen Pavel Majkus si tuto roli může hrdě zařadit do svého hereckého alba.
(zadáno: 21.3.2016)
Prvoplánová hloupůstka, která nemá jinou ambici než zvednout pár Pražáků od televize a na zájezdech předvést venkovanům známé herce. Ti sice ukážou leccos ze svého umění, ale nelze se ubránit dojmu, že je to pouhá rutina. Titul by byl snad vhodný pro ochotnické soubory, které by do toho daly více srdíčka.
(zadáno: 22.2.2016)
Hezké podívání, ale jako drama se inscenace hodnotí těžko. Jde o dost nedramatický text, takže těžiště je hlavně v tanci. Začátečnické lekce působí trochu rozpačitě, křečovitě humorně, pak si ale téměř každá postava odtancuje něco pěkného. Věřím, že herce (a nakonec i diváky) hra baví. Emoce se do hry vkrádají jen zvolna a rozvinou se spíše až po přestávce. Atmosféra scény je působivá a celek docela připomene literární předlohu.
(zadáno: 13.2.2016)
Toto je především velkolepá tragédie, hodná Euripida nebo Shakespeara, pokud by byla napsána blankversem. Nechápu hodnocení typu "nic moc" nebo "obyčejné", citlivý člověk to musí sledovat bez dechu. Něco se dalo udělat jinak (samoúčelné práskání bičem, trochu moc třískání židlemi), ale jinak si soubor řekl o dvě a půl hodiny plné pozornosti. Igor Bareš tu jistě zvládl velkou roli, i když působí poněkud afektovaně. Nejvíce na mě zapůsobil Dušan Hřebíček, svým brilantním hereckým výkonem i lidským typem, který ztvárňuje.
(zadáno: 22.1.2016)
Tak toto je inscenace pro každého. V tom dobrém slova smyslu. Neznám blíže nikoho takto postiženého, ale Josefu Kubáníkovi absolutně věřím, že je to přesně tak, jak on to hraje. Díky němu i ostatním hercům je to velký emocionální zážitek. Každému, kdo se chce poučit a dojmout, doporučuji. Ale právě to poučování je někdy až příliš explicitní. Divadlo nemusí vodit diváka za ruku, chybí tu dramatický konflikt a divadelní stylizace. Sečteno a podtrženo: inscenace průměrná, přesto možná nezapomenutelná.
(zadáno: 27.11.2015)
Uvádět Shakespeara s minimem dekorací, v kravatách a na téměř prázdném jevišti (jen nápisy na monitorech nás informují, kde jsme se octli), to chce odvahu. Režisér Stránský si něco podobného vyzkoušel kdysi na Richardu III. a herci ho opět podrželi. Tentokrát se mi ale zdály výkony trochu nevyrovnané. Nebo byl Tomáš Šulaj tak skvělý, že ostatní zastínil? Jeho monology jsou učebnicové. Působivé byly i výstupy "čarodějnic". Jejich tablety, stejně jako některé jiné rekvizity, sice nastolují otázky, jestli je vše účelné a jaký to má smysl, ale Shakespeare naštěstí zůstává Shakespearem.
(zadáno: 5.11.2015)
Hra vznikla téměř před sto lety v Německu, takže se těžko dá říct, že je to skvělá kritika současné společnosti. Ale trapnou společenskou "zábavu", kde si její účastníci moc nesednou, to připomenout může. Herci si udělají na začátku cvičení z pantomimy a pak nám každý z nich celkem úspěšně předvádí nějaký typ protivného burana. Viditelné těhotenství dvou hereček ještě umocňuje vulgaritu. Vše je prodchnuto esencí odpornosti a opravdu se nemůžete vžít do žádné postavy. I úsměv mrzne na rtech. Brecht se v poslední době moc neuvádí, tak díky za to.
(zadáno: 25.10.2015)
Divák, který viděl film, musí nutně srovnávat. Já dávám před naturalistickým filmem přednost citlivé, i když emocionálně vypjaté divadelní stylizaci. Působivé pohybové kreace, jako třeba scéna s klubíčkem nebo první intimní sblížení obou básníků, by ve filmu ani nebylo možné uplatnit. Scéna se zrcadly je efektní, ale asi jsem někde už něco podobného viděl. Oba hlavní protagonisté jsou sehraní a rovnocenní, představitel komplikovaného Verlaina to však měl přece jen těžší než nezkrotný přímočarý Rimbaud. A kdybych si měl vybrat mezi Leonardem di Capriem a Matoušem Rumlem, volím českého umělce.
(zadáno: 11.10.2015)
Činoherní klub tradičně dokáže "vyhrabat" něco netradičního. Chorvatská dramatika u nás často uváděná není a to, že je tato inscenace na repertoáru tak dlouho, vypovídá evidentně o tom, že se chodí spíše na Nárožného a Vetchého než na Krležu. Rozhodně je ale autorova poetika zajímavá: děj se odehrává mimo jakékoli místní a historické souvislosti, jde tedy především o člověka v zajetí jeho pudů. I když v brilantních dialozích (skvělý je ten před přestávkou) se postavy představují jako duchaplní světáci, zůstávají mimo jakékoliv divákovy sympatie. Ale to tak asi mělo být.
(zadáno: 26.9.2015)
Jestli toto vytvořila ženská část šatny divadla, musí být vedení divadla moc spokojené, jak má tvořivý a přemýšlivý ženský tým. Tyto dámy nežijí ve skleníku a vidí kolem sebe i příběhy a starosti obyčejných žen. Je to taky kritika různých pochybných projektů a produktů, které se nás snaží přesvědčit, že bez nich by náš život nebyl dokonalý (i když náš kouč tu dělá opravdu co může). Typy žen tu jsou zobrazeny s groteskní nadsázkou. Není to však žádná třeskutá crazy komedie, ale hra s docela vážnými tématy.
(zadáno: 19.8.2015)
Ačkoli se v české kultuře celkem orientuji, Pavla Juráčka jsem doposud neznal. Díky za tento objev! Pro mě to byl především spisovatel. Texty jeho deníků jsou jazykově hotové, nemuselo se nic přidávat. Spíš vybírat a stylizovat. A to se povedlo výborně, divák nepřestával žasnout nad scénickými nápady. Pět herců hraje jednu postavu-neobvyklé, ale beru to. S šedými sedmdesátými tato inscenace příliš nesouvisí, spíše připomněla Korespondenci V+W. A že by se ta šedesátá ve srovnání se sedmdesátými jevila jako zlatá? To je samozřejmě ironie, tak drsný pohled na tuto dobu jsem snad ještě neviděl.
(zadáno: 4.6.2015)
Racka jsem četl a viděl několikrát, ale místy se mi zdálo, že vidím něco nového. Lyričnost a nostalgii vystřídala místy groteska. Cílem bylo asi zdůraznění tragičnosti osudů postav, která pak mohla více vyniknout. Nějak v tom ale nebyla vidět ta široká ruská duše. A opilost Máši bych dal raději do nějaké jiné hry, tady mi neseděla, i když byla dobře zahraná. (V textu není, že Máša je opilá, jen že si s Trigorinem nalévají.) Nakonec mi bylo ale postav přece jen líto. K tomu nejpůsobivějšímu patřila proměna scény po přestávce a závěrečná scéna. Herecké výkony byly samozřejmě excelentní.
(zadáno: 20.5.2015)
Floridor a Celestin... Taková jsem já, matinko... To je klasika, světové kulturní dědictví. Nostalgie, kterou neškodí párkrát za život oživit. Ale co přinést divákovi nového? Násilné aktualizace ve slováckém nářečí asi nejsou to pravé. Humor je to dost prvoplánový, ale celkem milý. Půvab je zde v samotném textu, není třeba něco přihrávat, pitvořit se. Ještě že je zde slovácký herecký diamant - Tomáš Šulaj. A taky paní Vojtková. Herecky i pěvecky - klobouk dolů. Pěkné melodie budou ještě chvíli znít v paměti.
(zadáno: 4.5.2015)
Nelze srovnávat s kusy, které řeší velká témata (Cena facky apod.). Toto je banalita, hraničící s trapností. Ale je skvělé, že i takové divadlo se dnes hraje. Trapnost byla povýšena na roztomilou hravost se slovy díky souboru, který to vzal za své. Sympatický a nedoceněný David Vacke diváky skvěle naladí a ostatní pak udržují jejich pozornost. Pozor, kdo v ní poleví, přijde o jemné narážky a vtipy! Výborná originální hudba a texty. Připomíná to počátky divadla Semafor, ale je to ještě aspoň o stupeň zábavnější.
(zadáno: 18.3.2015)
Na tento titul může být SD hrdé. Regionální hra celonárodního významu. Obsahem i provedením. Vím, co by mnozí řekli: "Takhle to nebylo, to je přehnané." (Třeba diskutéři z novinky.cz, ale ti vlastně do divadla nechodí, a pokud tu přece někdo takový byl, tak odešel o přestávce.) Ano, ale groteskní nadsázka tu byla spíše odlehčením, skutečnost byla mnohem horší. Moc dlouhé? Jen trpte, diváci, jiní trpěli mnohem víc.
Vrcholy? Výstup Karla Marxe! Staříček vstávající z hrobu (bravo, pane Ondro)! Muzika (Josef Kubáník u cimbálu)! A závěrečná scéna!
(zadáno: 15.3.2015)
Vkusná, zábavná a originální inscenace. Svou hravostí připomíná povedenou studentskou parodii na nějaké středoškolské školní akademii (s herecky velmi nadanými studenty). Čekal jsem spíše shovívavost k oběma bratrům, ale jejich obraz je tu dost nemilosrdný, ze všeho nejvíc vzbuzuje soucit. Část scén asi vznikla na základě rešerší z bulvárních článků, krutá nadsázka pak ukazuje naivitu obou hlavních postav. Omluvou jim budiž absurdnost reality konzumní společnosti i změna poměrů po roce 1989. Nápaditá scéna, pěkný zpěv. Dal bych i 80%, ale chci ve srovnání více vyzdvihnout Jedlíky čokolády.
(zadáno: 15.3.2015)
Pro mě Drábek poprvé naživo. Bezpochyby autor, na jehož poetiku si člověk musí zvyknout. Mně to trvalo asi deset minut. To, co zpočátku vypadá jako nonsens, se ukazuje jako úžasná imaginativnost, postavy se z ubohých nereálných kreatur vyvíjejí v dojemné osudy, kterým musíte držet palce, ať najdou aspoň pro zbytek života kousek štěstí. Asi bych dokázal najít argumenty pro to, abych jako kritik dal 50% (roztříštěnost, samoúčelnost některých prvků), ale proč bych to dělal? Je to komplexní, totální autorské divadlo, kde je vše: fantazie, tajemství, třaskavý humor a především hluboké lidství.
(zadáno: 1.3.2015)
Tak to byla síla! O fotografovi Tichém jsem něco věděl, ale napsat o tom divadelní hru, to byl počin! Přesto z inscenačního hlediska celkem tradiční zpracování, nezapomenutelnost inscenace bude spočívat výhradně v hereckém výkonu paní Hloužkové. Viděl jsem pouze v televizi a návštěvy divadla bych možná trochu litoval. Mimochodem: jedno z nejlepších televizních provedení divadelní inscenace, co pamatuju. Skvělá práce kamer!
(zadáno: 1.3.2015)
Podivné. Nebo podivuhodné? Chápu silně kritický pohled tvůrců na dobu, ke které se vyjadřují. Nechápu úplně všechno v první půli. Ale má tu všechno smysl, nebo je to jen klauniáda? Rád jsem to viděl, ale kdyby měly být všechny hry DnZ v tomto duchu, nebyl bych tu častým hostem. Jinak ale divadlo se skvělým geniem loci.