Já, Baťa

Pro Zlín a okolí je tento projekt o něco víc než jen divadelní inscenace. Osobnost J. A. Bati byla komplikovaná a Rostislav Marek ji ztvárnil velmi plasticky. Baťův příběh ukázal mnoho o Češích, a to pozitivního i negativního, hra rozhodně promlouvá i k dnešku. Snaha o dokumentárnost může pro někoho znamenat zdlouhavost a nedostatek dramatické akce, ale tvůrci to dobře vyvážili pestrostí forem (rekonstrukce dědického řízení, rozhovory v publiku, práce s točnou). Baťové byli jen tři a nedá se o nich hrát pořád, ale ať už hraje o čemkoli, na tuto úroveň by měly směřovat ambice zlínského divadla!

už dlouho se mi nestalo, že bych v divadle nemohla usedět a počítala minuty, dlouhé inscenace mám přitom ráda. text hry je ovšem neskutečný průšvih. ta záplava dat, hodin, dokumentů, verzí, neustálé opakování (soudní proces!). dvě třetiny inscenace někdo čte: dopisy, noviny, deníky, případně telefonuje. režisér to vůbec nestylizuje, nekonečně opakování se nezrychlí v drmolení, polyfonii... bez jakékoli ztráty lze zvukový záznam použít jako rozhlasovou hru. jediné plus je poctivě převyprávěný Baťův příběh. herci vůbec nemají co hrát, autor, režisér i dramaturg se proti nim spikli

Pro Zlín a okolí je tento projekt o něco víc než jen divadelní inscenace. Osobnost J. A. Bati byla komplikovaná a Rostislav Marek ji ztvárnil velmi plasticky. Baťův příběh ukázal mnoho o Češích, a to pozitivního i negativního, hra rozhodně promlouvá i k dnešku. Snaha o dokumentárnost může pro někoho znamenat zdlouhavost a nedostatek dramatické akce, ale tvůrci to dobře vyvážili pestrostí forem (rekonstrukce dědického řízení, rozhovory v publiku, práce s točnou). Baťové byli jen tři a nedá se o nich hrát pořád, ale ať už hraje o čemkoli, na tuto úroveň by měly směřovat ambice zlínského divadla!

už dlouho se mi nestalo, že bych v divadle nemohla usedět a počítala minuty, dlouhé inscenace mám přitom ráda. text hry je ovšem neskutečný průšvih. ta záplava dat, hodin, dokumentů, verzí, neustálé opakování (soudní proces!). dvě třetiny inscenace někdo čte: dopisy, noviny, deníky, případně telefonuje. režisér to vůbec nestylizuje, nekonečně opakování se nezrychlí v drmolení, polyfonii... bez jakékoli ztráty lze zvukový záznam použít jako rozhlasovou hru. jediné plus je poctivě převyprávěný Baťův příběh. herci vůbec nemají co hrát, autor, režisér i dramaturg se proti nim spikli

Pro Zlín a okolí je tento projekt o něco víc než jen divadelní inscenace. Osobnost J. A. Bati byla komplikovaná a Rostislav Marek ji ztvárnil velmi plasticky. Baťův příběh ukázal mnoho o Češích, a to pozitivního i negativního, hra rozhodně promlouvá i k dnešku. Snaha o dokumentárnost může pro někoho znamenat zdlouhavost a nedostatek dramatické akce, ale tvůrci to dobře vyvážili pestrostí forem (rekonstrukce dědického řízení, rozhovory v publiku, práce s točnou). Baťové byli jen tři a nedá se o nich hrát pořád, ale ať už hraje o čemkoli, na tuto úroveň by měly směřovat ambice zlínského divadla!

už dlouho se mi nestalo, že bych v divadle nemohla usedět a počítala minuty, dlouhé inscenace mám přitom ráda. text hry je ovšem neskutečný průšvih. ta záplava dat, hodin, dokumentů, verzí, neustálé opakování (soudní proces!). dvě třetiny inscenace někdo čte: dopisy, noviny, deníky, případně telefonuje. režisér to vůbec nestylizuje, nekonečně opakování se nezrychlí v drmolení, polyfonii... bez jakékoli ztráty lze zvukový záznam použít jako rozhlasovou hru. jediné plus je poctivě převyprávěný Baťův příběh. herci vůbec nemají co hrát, autor, režisér i dramaturg se proti nim spikli