Annannas

Fakt jsem se těšila, že uvidím něco svěžího a ono ne.
Od premiéry se to asi už moc zajelo a herci už jedou automaticky. Nejen, že na sebe v dialozích spíš nereagují, ale některé scény dostávají parodický ráz. Krom Rajmonta mi všichni přišli až moc, sklouzávali k přehrávání. Nicméně publikum se bavilo, děkovačka byla dlouhá, tak jsem asi jiné publikum.
Škoda, čekala jsem kvalitnější zážitek.

Trochu bych to proškrtala, závěr se pro mě už trochu vlekl. Řekla bych, že je to zapomenutelná inscenace, ničím vyloženě nepobuřuje a ani nevyčnívá. Kňažko je roztomilý, Letákovi to chvíli trvá se dostat do role. Výsledek je fajn, ale nic víc.

Prostor má rozhodně potenciál, ale intimní drama se do něj opravdu nehodí. Porty pro mě herce vzdalovaly a nehledě na projekce ke mně žádné emoce nedoputovaly. Bohužel ani herecké výkony mi nepřišly výjmečné; možná už byli všichni na druhém představení z dvojáku unavení. Exhibice technických možností působila trapně, videomapping před pauzou je ale opravdu "WTF" scéna. Druhá část za mě ztrácí i ten zbytek kouzla z části první, scéna v kavárně za mě inscenaci už úplně pohřbila. Po srdceryvném epilogu pro mě bylo trochu obtížné tleskat...

Dům v jabloních jsem viděla několikrát a ačkoliv obdivuju, že příběh Karavany mohou diváci ovlivňovat svým jednáním, Dům pro mě zůstane lepším zážitkem. U Karavany mi chyběly sjednocovací scény - někteří mohou mít "smůlu" a chytit obsahově méně zajímavé scény. Zároveň jsem u Domu oceňovala prostor s ostatními diváky po skončení sdílet poznatky a informace o jednotlivých postavách.
Pozn.- v představení nastane okamžik úplné tmy, která je tak úplná, že nejsou vyznačené ani únikové východy. To vzhledem ke scéně, která je plná překážek a působí jako bludiště i za světla, nepůsobí bezpečně. Nebála bych se jen požáru, ale i prostého zakopnutí.

Vyzvihla bych především výkon Dlouhého, který jednoznačně zastínil ostatní herce. Inscenace se nesnaží téma odlehčit, jde o psychologické drama, které housne a houstne. Škoda, že nedává divákovi možnost na problematiku nahlédnout trochu ve větším kontextu, vnímání Derrylova chování mi přišlo značně černobílé.

Z předpremiéry:
Působí to jako recyklace starších nápadů. Principy Kytice (např. zarámování recitací Františka Němce) zasažené do nehostinné scény podobné Hamletovi. Nových nápadů je tam málo, pro ty, co už Skutry znají, to tak bude spíš nuda. Jedna z nejslabších částí inscenace je podle mého volba jazyka Apollona a jeho druhů - používání současného slovníku mladých působí jako cringe, rozhodně ne cool.
Provázání jednotlivých mikropříběhů působí šroubovaně, když se člověk začne orientovat v postavách, už přichází nové.
Ocenila bych výkon Stivínové, kterou jsem po delší době viděla v emočně méně vyhrocené roli a řekla bych, že jí to sluší

Fajn začátek, trochu křečovitý konec. Děrgel je na malých scénách a v civilnějších rolích mnohem přirozenější, Machová mu to ale trochu kazila. Zlatohlávková byla úchvatná jako vždy. Závěrečný monolog Prince mi přišel jako klišé a dost mi tím tu inscenaci pokazil.

Viděno na předpremiéře.
Nejlepší počin v ND od nástupu Skutru. Jednoduché a přitom plné emocí. Největším minusem inscenace je Šimon Krupa, který je bohužel i v této roli poněkud štajf. Mile překvapil Orozovič, Johanna Tesařová byla skvělá jako vždy. A ač šlo z mého pohledu o trochu dramaturgicky troufalejší kus, bylo vidět, že předlohu zvládli uchopit tak, že v publiku zarezonovala (jeden divák dokonce při emočně vypjatější scéně musel opustit hlediště). Bez Krupy by měla inscenace ode mě o 10 procent víc.

Za týden už si nebudu pamatovat, že jsem to viděla:( nebylo to vyloženě špatný, ale nijak mě to nezaujalo. Herci se přitom hodně snažili a ve scénografii mě potěšilo pár nápadů. Ale nestačilo to, nevzbudilo to ve mě nic (teda trochu mě štvalo, že jméno Frankenstein vyslovují německy). Škoda

Divím se, jak to dětské publikum zvládlo, i když většina postav zahynula krutou smrtí... Podle mě za tím stojí skvělá práce autorů, kteří i takhle těžké téma zvládli zpracovat bez patosu a sem tam i s humorem. Herci byli skvělí a sehraní. Neherec Samko se sice projevem odlišoval, ale to byl podle mého záměr. Celkově silná podívaná i pro dospělé publikum!

Pracuji s mladými, takže jsem se hodně těšila, ale bohužel jsem odcházela zklamaná. Cením snahu a vůbec zájem dávat hlas teenagerům, v tomto případě je dokonce přizvat na jeviště. Pro mě je hlavním problémem roztříštěnost témat, kterou podtrhuje nejistota, zda jde o skutečné příběhy aktérů nebo o interpretaci divadelního textu. Toho divadelního tam ani vlastně moc není, často je text spíš deklamován než rozehráván. Některé scény mi přišly vyloženě laciné (např. scéna s lampičkami) nebo zbytečné (např. škály). Ač jsem sama byla ještě nedávno teenagerem, nijak mě to nezasáhlo, ani mnou nerezonovalo. Pochválit bych chtěla herecké výkony neherců.

'Viděno na letní benefici'
Pro mě zklamání, hercům nebylo rozumět. Pozitivně hodnotím odhodlání představení dohrát i za silného deště. Část vtipů byla použita několikrát, čímž pro mě inscenace začala rychle ztrácet na zábavnosti. Třeba jen herci neměli svůj den... Marek Frňka ale rozhodně herecky vyčníval, doufám, že ho jednou uvidím v nějakém monodramatu.

' Iris Kristeková poprvé v roli'
Bavit se budou jak ti, co o životě Toyen něco vědí, tak i ti, co o ní slyší poprvé. Odcházela jsem spokojená; Kristeková byla sice viditelně nervózní, ale pro celkový dojem to nebylo podstatné. Délka představení byla adekvátní, nestihla jsem se nudit ani ztrácet pozornost. Ač by se jistě dalo v několika obrazech sklouznout k patosu, tvůrci to ustáli a i těžší okamžiky života Toyen vykreslili s lehkostí a nadhledem; samozřejmě velkou zásluhu na tom má Milena Steinmasslová.

Viděno na předpremiéře
Podle mého je to inscenace buď pro znalce Pusté země nebo pro lidi, kteří ji na sebe nechaj jen působit a nebudou se snažit moc porozumět. Část I. je za mě nejpovedenější, režie totiž dává vyniknout veršům. Divák má tak větší šanci je aspoň trochu vstřebat (Pustá země je podle mě poměrně náročné čtení). V dalších částech jsem ale verše už nestíhala vnímat, protože jsem byla zahlcená nejrůznějšími efekty. V druhé půlce už jsem se bohužel dost nudila - nebyla jsem vůbec schopná se v tom, co se děje kolem, jakkoliv orientovat. Promluvy k divákům považuju za úplně zbytečné; tvůrci se asi snažili o odlehčení.

Inscenace ve mě nevyvolala žádné emoce. Hudba je skvělá, Jakub Mansfeld taky, pár dobrých nápadů tam bylo, ale jako celek to na mě působí spíš jako školní cvičení. První půlka má ještě jakž takž snesitelné tempo, ale ta druhá už se vleče. Písničky se opakují, takže ani ty to nezachrání.

Ač mám Dianišku ráda, představení mne spíš zklamalo. Některé akrobacie (například ta v restauraci) mi přišly do děje vsazené poněkud násilně. Tvůrcům se sice podařilo diváky místy pobavit a trefně vystihnout "národní zlozvyky", celkově na mě ale představení působilo povrchně, neodcházela jsem s žádnou hlubší emocí.

Ačkoli pracuju v divadle, představení mě prostě nechytlo. Místy jsem se zasmála, herci byli dobří a některé situace opravdu trefné, jako celek to pro mě ale nefungovalo. Přišlo mi, že se inscenace vleče a ztrácí na rytmu, což možná způsobily změny oproti původnímu obsazení nebo už příliš mnoho repríz.

Přehršel postav, které se sotva pohnou z místa, psychologické herectví. Možná by takový tvar byl snesitelnější na malé scéně, ale v historické budově to vyznívá jen jako nuda. Bohužel i nejednoznačný konec předlohy je tu vysvětlen, ostatně jako všechno. Divák nemusí nic, inscenace neklade žádné nároky, snad jen neztratit se v postavách.
Pro mne výrazný krok zpět v dramaturgii Národního divadla, pro sváteční diváky ovšem vítaná úleva.