Divokou pánskou jízdu slibuje druhá premiéra Divadla pod Palmovkou v sezóně 2021/22, Shakespearovo Zkrocení zlé ženy v režii uměleckého šéfa Michala Langa. Dnes již v původním smyslu nehratelnou machistickou komedii o tom, jak si zcela podmanit svou manželku, Lang podrobil razantním inscenačním úpravám. Kromě audiovizuálních hrátek je tou největší obsazení obou ženských rolí muži. Ústřední pár, Petruccia a Kateřinu, představují Ondřej Veselý a Jakub Albrecht.

Jiskří to mezi nimi od prvního setkání, k němuž dochází ještě v první půli. Jejich úvodní duel je pouze slovní a uřvaně sebevědomý Petruccio v něm zjišťuje, že verbální krocení na neméně sebejistou Kateřinu rozhodně stačit nebude – budoucí manželka svému krotiteli odolává s obdivuhodnou vervou a na ostatní neváhá použít deathmetalový řev. První souboj je tak spíše jen vzájemným oťukáváním se dvou výrazných postav.

Druhé kolo přichází těsně před přestávkou. Na svatbu se svou snoubenkou přichází Petruccio se zpožděním, zato nesmírně efektně – v černém kostýmu dominy, na hlavě paruku „na hřiba“ téže barvy a s jezdeckým bičíkem v ruce. Hudebně-pohybové číslo na dunící rytmickou hudbu a svižné mávání bičíkem ukazuje všem přítomným, kdo je tady pánem. Ledva však Petruccio přišel, hned se má k odchodu, a to i s Kateřinou. Novopečená manželka protestuje, ovšem chlapácký veronský šlechtic je neoblomný a po kratším sporu si ji nekompromisně odvádí. Ti dva se spolu nudit nebudou – Baptistova (Martin Hruška) věštba se stává přiléhavým cliffhangerem těsně před zatažením opony a následnou pauzou.

Po přestávce nastává Kateřině pravé peklo. Grumio (Stavros Pozidis) a Curzio (Martin Němec) doplňují Petruccia a během dalšího tanečně-hudebního výstupu (na píseň I want to break free od Queen) Baptistově starší dceři obřadně předávají veškerou starost o domácnost. Vzápětí se už, sama snad ani neví jak, ocitá ve středu jeviště obtěžkána vysavačem, prachovkou a čisticím prostředkem. Pánové se zatím v bílých nátělnících s gustem vyvalují před televizí, popíjejí lahváče a hulákavě komentují sportovní zápas na obrazovce. Atmosféru stereotypní české domácnosti dotvářejí poplácáváním se po vyvalených pupcích střídaných s pokřikem „Češi!“.

Vrcholem celého krocení je následné důkladné moření Kateřiny hladem. Nejprve Petruccio odmítá už hotové jídlo s tím, že je připálené, aniž by dal své manželce možnost ochutnat. Poté je řada na Grumiovi: nabízí jí nejrůznější pokrmy, například telecí nožičku či hovězí s křenem, aby si po každém dychtivém souhlasu nebohé hladovějící uvědomil, že to které jídlo z nějakého důvodu podávat nemůže. Není pochyb o tom, že i tuto zkoušku zosnoval Petruccio – Kateřina se mu pomstí alespoň tím, že mu strčí hlavu do horké polévky, kterou si její tyran dopřává. To je ale poslední výrazný odbojný čin, kterého se (z)krocená dopouští. Obzvlášť po sérii obskurních halucinací již nemá sílu být manželovi tvrdým oponentem a podvoluje se mu – symbolicky tím, že souhlasí s Petrucciovým ohýbáním časových a astronomických údajů. Na hostině se všemi ostatními postavami už krutému manželi stačí jen jednou pro Kateřinu poslat a jeho „kočička“ hned přijde. Závěrečný monolog o nutnosti ženské poslušnosti je logickým vyvrcholením úspěšného zkrocení původně zlé ženy.

Z herců ve vedlejších rolích zaujmou především Adam Vacula (Bianca) a Pavel Skřípal (Gremio). Sošný Vacula je v botách na podpatcích a ženských šatech mnohdy divokého střihu – například bílé volány se srdcovým výstřihem – opravdu impozantní. Svou postavu pojímá bárbínovsky, jako okázale hodnou dcerušku, která se ale, když se starostlivý otec (Martin Hruška) chvíli nedívá, nezdráhá svou sestru obdařit vztyčeným prostředníkem. I svůdný catwalk Vaculovi jde, jen do rytmu dunivé hudby se občas nestrefuje.

Skřípalův Gremio je zábavnou figurkou, jakýmsi devadesátkovým hybridem veksláka a kolotočáře. Šedovlasý culík, divoce barevná košile, šmajdavá chůze i místy prskavý projev z něj tvoří neškodného strejdu, který už má svá nejlepší léta dávno za sebou – o to komičtěji působí jeho snaha získat krásnou Biancu.

Jak již bylo naznačeno v úvodu, Langova inscenace je celkově velmi svérázná, a to bohužel i v negativním slova smyslu. Na první zhlédnutí se může zdát místy obtížně srozumitelná (postava o berlích na hostině), někde nesmyslně roztažená (svatební čekání na Petrucciův příjezd) a jinde naopak příliš zkondenzovaná (Kateřininy halucinace) a tím působící horší orientaci v ději. Ani všechny herecké výkony nejsou stoprocentní, občasné mluvení zády k hledišti – byť někdy má svou logiku – vyžaduje maximální diváckou pozornost a ani tak není vždy všem takto vyřčeným větám pořádně rozumět. Zbytečně křečovitě jsou pojaty postavy Lucentia (Tomáš Dianiška) a jeho sluhy Trania (Jan Teplý) a záplava režijních nápadů (hoverboard, mrtvola v pytli) už v druhé polovině působí únavně. Samotný konec ve stylu „a pak zjistil, že se mu to všechno jenom zdálo“ přichází velmi rázně, ale má své opodstatnění.

Opakované zhlédnutí Shakespearovy komedie pod Palmovkou lze, stejně jako přečtení původního textu, jednoznačně doporučit – bláznivá inscenace i se svými bizarními detaily pak začne dávat větší smysl. Ale jde to samozřejmě i bez toho, dění na jevišti bez problému funguje i jako nenáročná řachanda. Nelze se vyhnout srovnání s Klatovou režií jiné Shakespearovy hry Něco za něco v témže divadle, vždyť obě se vlastně zabývají rozborem mužsko-ženských vztahů. Ovšem zatímco hostující Polák se nebojí drsné kontroverze, český umělecký šéf zůstává hlavně u neškodné legrace. Vadí to? Na to si každý návštěvník libeňské scény musí odpovědět sám.