Gimli35

Neznat Čapkovy životní osudy a nevidět film Člověk proti zkáze, asi by se mi Maškové a Khekův Čapek líbil o něco víc. Takhle jsem bohužel viděl naprosto průměrnou, didaktickou inscenaci s násilně naroubovanou havlovskou paralelou a zcela zbytečným závěrečným odkazem k Jiřímu Ovčáčkovi.
Dobrý výkon J. Hány, M. Málkové a J. Smutné.

Chirurgicky přesná Vajdičkova režie si v osvědčeném tandemu s Majlingovou dramaturgií umně poradila s dalším titulem. Měl jsem trochu dej? vu (Vajdičkovy dejvické režie), ale i nová inscenace v Dlouhé funguje dobře, takže vlastně proč ne. Ironická tragikomedie s čechovovským nádechem je každopádně vítaným a nesmírně aktuálním osvěžením repertoáru DvD, na její diváckou úspěšnost bych si klidně vsadil. (A to i přesto, že první půle se místy opravdu dost vleče.) Výborně vystižen tragický vývoj toxických vztahů v ústřední rodině a kolem ní. Herecké výkony jako obvykle výtečné, tentokrát nejvíce zaujali T. Turek, J. Tesařová a J. Sklenář.

Potřeboval jsem navštívit dvě představení, abych si na tuto inscenaci udělal názor, a výsledek je velice příznivý. Nejen komická (karikatury postav), ale i tragická rovina hry je dobře vystižena a Burešové inscenace nabízí i několik překvapivě drsných obrazů, ukazujících hnusotu a zlo světa i společnosti. Těžko někoho konkrétního vyzdvihnout, všichni z ústřední pětice jsou moc dobří, stejně tak dámské duo (V. Lazorčáková, M. Zimová). Nesmírně nezvyklý počin; jsem moc rád, že po covidových peripetiích jsem ho ještě stihl zhlédnout.

To střídání "civilu" a exprese, jak píše Lukáš Dubský, mne moc bavilo. A celkově jsem byl velmi potěšen, jak dobře funguje sto let starý text ve Štefaňákově režii. Nemáte-li rádi nečekaný kontakt s herci, sedněte si radši úplně dozadu, odkud je velice zábavné tuto interaktivitu pozorovat. Z vyrovnaně kvalitního ansámblu vyzdvihuji výborného V. Hrabáka v hlavní roli a V. Marholda, kterému se jeho Edmunda krásně povedlo udržet na hranici parodie, aniž by byť jen jednou sklouzl za ni. Ovšem souhrnou pochvalu zaslouží vlastně všichni účinkující i členové a členky tvůrčího týmu.

65 %. Režijní duo SKUTR se statečně utkalo s komplikovanou Shakespearovou tragédií. Jistou nepřehlednost vztahů, z níž si mimochodem režie v jednu chvíli trefně utahuje, se však vždy zcela osvětlit nepodařilo, a tak mi motivace, činy a vztahy některých postav zůstaly utajeny. Asi i to mělo za následek, že přibližně druhá půlka první poloviny mi přišla poněkud úmorná. Velmi ale oceňuji, že DD zase zkouší něco nového. Z účinkujících zaujali zejména O. Malý, S. Babčáková (navíc v úchvatném kostýmu od Simony Rybákové), V. Neužil a P. Šimčík.

65 %. Čistě z technického hlediska bych pozoruhodnou Ondrovu inscenaci hodnotil výše - scénografie Jany Hauskrechtové se spoustou domyšlených detailů je skvostná, hudební složka Davida Hlaváče (s přispěním všech účinkujících!) efektní. Ze mně neznámých důvodů mne však představení nezasáhlo zdaleka tolik, jak asi mělo. Možná je na vině přehnaná zvuková a hlasová exprese, nehodící se do miniaturního malého sálu Divadla D21, možná mé nepříliš náboženské založeni.

Řemeslně velmi dobře inscenovaná komedie. Škoda, že J. Plesl (jinak skvělý) a K. Melíšková místy utíkají ke svým osvědčeným kreacím a uřvanost tria Melíšková-Krobotová-Holcová je chvílemi příliš silná. Naproti tomu V. Khek Kubařová italskou stylizaci zvládla zdaleka nejlépe z dam a H. Čermák se blýskl v nezvyklé úloze. Nenápadné propojení s nástupem italského fašismu je skvělým nápadem.
Vlastně to celé vůbec není špatné, ale... Konvenční činohra - není to na Dejvice málo? A nemohlo by DD nakonec být takovým lepším Činoherákem? Nevím. Ale aspoň mám o čem přemýšlet. :)

75 %. Inscenace, která mne zase jednou utvrdila v abstinenci (i když alkohol samozřejmě není to hlavní, oč tu běží). K přesnému hodnocení Lukáše Holubce přidávám pět procent a ještě jednou vyzdvihuji L. Šolce za jeho schopnost hrát i po tolika pivech... A nezapomínejme ani na J. Panznera, je také moc dobrý.

Šmídova ironická režie Werthera modernizuje opravdu důkladně a Goethův román chvílemi přibližuje až k telenovele. Ale vadí to? Mně tedy ne. Hereckým výkonům vévodí K. Krhovják a H. Mathauserová.

55 % nebo tak nějak.

Sebeobviňování je fajn, zasazení do nedivadelního prostoru je zajímavým nápadem, nadhled (SW!) k tomu sedí a sledování česko-německého textu si zejména němčináři užijí. Snad se inscenace postupem repríz trochu usadí a představení už nebude muset zachraňovat napovídající, syčící a gestikulující inspicientka v první řadě.

Zdeněk Adamec v podobě více než hodinového bezobsažného dialogu M. Pechláta a S. Majera byl pro mne bohužel zklamáním - a samotného Adamce mi po něm vlastně bylo fakt líto. V programu je celá událost zpracována mnohem lépe, doporučuji ho zakoupit.

65 %. Tohle mne bavilo o něco více než Požitkáři a Hamleti - více temnoty a méně slov, zdá se, tandemu Mikulášek-Viceníková sluší. Výborná scénografie M. Cpina.

Je příjemné, že sám Kryl v inscenaci téměř nefiguruje - v D21 se řeší především jeho obraz a mýtus. Ironický nadhled tomu celému velmi sluší, však se tu také účtuje se zbožštěním KK; Ondra k tomu využívá žvanivé hospodské týpky i narážky na českou folkovou scénu. Závěrečná Náměšť, buřtguláš, pivo, německojazyčný zpěv A. Krausové - to vše povyšuje KRYLa nad běžné představení.

Milá rodinná inscenace, na níž je pozoruhodná především (též ostatními recenzenty zmiňovaná) schopnost účinkujících reagovat na nezbedné publikum. Pro dospělé diváky jsou tu hlavně skvělé průpovídky pirátské družiny (P. Honzík, V. Dvořák, M. Mededa), i snová Země Nezemě však má něco do sebe. Výborní K. Krhovják a F. Březina, příjemně překvapil D. Šafařík.

65 %. Ne že by si inscenace nezasloužila škrty a krácení. Ale Mikuláškova misantropie a (sebe)ironie prostupující celým večerem mne spolu se správně ulítlými režijními nápady udržela po celé dvě hodiny "na příjmu". Výsměch přebujelým, toxicky extrovertním politickým egům spojený s hrůzou z konce světa a až zuřivou snahou o zábavnost tvoří velmi svéráznou, ale nikoli špatnou kombinaci, která na prknech Stavovského divadla dobře provokuje.

Vlastně bylo zajímavé sledovat, jak se podařilo pozoruhodný příběh přetavit do tak slabé a nijaké inscenace. Nekonečné, papírem šustící dialogy přímo volaly po zásahu nepřítomného dramaturga; četné nevtipné gagy byly po zásluze odměněny výrazným tichem; rádoby mladistvě působící kreace J. Černého, do nichž byl hlavní protagonista pravděpodobně dotlačen režií, se pohybovaly na hraně trapna a parodie. Asi nejlépe o tom všem vypovídá, že zdaleka nejzábavnější byla děkovačka (J. Černý, P. Čtvrtníček, J. Vyorálek). Inscenace vhodná k dohnání spánkového deficitu. Co dělá v DNZ mi zůstává záhadou.

Uživatel Jirkan to napsal přesně - i mně více vyhovuje, když se Jan Mikulášek pustí do něčeho, co už je hotové. Zaujali P. Čtvrtníček a J. Plodková.

65 %. Příjemná divadelní jednohubka, které by k vyššímu hodnocení býval pomohl lepší přednes B. Hubené. Pánové skvělí, P. Tesař zmákne Klause i Filipovského/Funese. ;)

65 %. Dívat se hodinu padesát na tři navzájem se trollící sourozence, navíc představované výbornými účinkujícími, bylo občas velice zábavné. Trochu si ale říkám, jestli Bernhardův text nenabízí i něco víc než srandovně se pošťuchující a byt demolující trio. Místy jsem se bavil, ale zároveň netuším, proč bych na to měl kohokoli posílat nebo jít znovu. Zvláštní inscenace.

(A ještě si tu odložím obdivnou poznámku, že Z. Stivínová se klaní opravdu působivě hluboko.)

Tvůrčímu týmu se podařilo vytvořit atmosféru plážové bezstarostnosti, ve které je všem všechno jedno - zejména Treplevovo trápení. Výborný výkon L. Valenové v roli Arkadinové (ta je zde oproti Dejvicím či Dlouhé pojata opravdu velmi záporně), O. Pečeného coby vcelku empatického, avšak akce neschopného Sorina, a K. Tvrdíkové jako Máši. Treplevova (P. Vopařil) rtuťovitost má své opodstatnění, malinko méně však mohlo být více. Dobrým nápadem je živá hudba a zapojení kapely (M. Adam, T. Černý, F. Beitl) do děje.

Podepisuji komentář Vladimíra Rogalewicze a dodávám politování, že velký pěvecký potenciál účinkujících zůstal téměř nevyužit.

65 %. Přehnaná expresivita ve spojení s úmornou délkou bohužel poněkud tlumí výpověď povedené dramatizace. Je to velká škoda, protože Balzacův text dobře funguje i dnes (bez potřeby Mikuláškových doplňkových aktualizací, jakými jsou např. reportérské vstupy ze zvukového záznamu) a témata jako nerovnost, ageismus či zapomínání na důsledky zásadních životních kroků jsou silně aktuální/nadčasová. Kromě V. Vondráčka, podávajícího až dechberoucí výkon, zaujme především sarkastický Dauriat J. Žáčka, nejednoznačný M. König coby D'Arthez nebo M. Sidonová, suverénně si počínající v mužské roli Finota.