Ztracené iluze

Třikrát!

65 %. Přehnaná expresivita ve spojení s úmornou délkou bohužel poněkud tlumí výpověď povedené dramatizace. Je to velká škoda, protože Balzacův text dobře funguje i dnes (bez potřeby Mikuláškových doplňkových aktualizací, jakými jsou např. reportérské vstupy ze zvukového záznamu) a témata jako nerovnost, ageismus či zapomínání na důsledky zásadních životních kroků jsou silně aktuální/nadčasová. Kromě V. Vondráčka, podávajícího až dechberoucí výkon, zaujme především sarkastický Dauriat J. Žáčka, nejednoznačný M. König coby D'Arthez nebo M. Sidonová, suverénně si počínající v mužské roli Finota.

Osmisetstránkovou literární předlohu Mikulášek převedl do tříhodinové inscenace s epickou dějovou linkou v blíže neurčené době. Inscenace s originelním ale srozumitelným režijním vedením má spád, výrazné herecké výkony, především velká příležitost pro V. Vondráčka v hlavní roli. Oceňuji jednoduchou originelni Cpínovu scénu tvořenou umělohmotnými závěsy a zdařilý Mikuláškův výběr doprovodné hudby. Vytknout lze pouze, že přenesení Balsacova textu v čase s aktualizacemi ze současnosti je místy diskutabilní, svět kultury a médií je oproti 19 století hodně odlišný.

65% Problémová inscenace, jejíž nastudování zůstává i pro mě nedotažené. Dobrý výkon Vojtěcha Vobdráčka. Je patrné, co chce autor hrou říci. Jednotlivec nemusí být strůjcem svého štěstí, ale ani svého neštéstí. Vnějsí okolnosti zkrátka příliš neovlivníte. Lehce nadprůměrná inscenace u které jsem měl navíc problém, do kterého doby ji v tomto zpracování zařadit.

65%

Souhlasím, představení zůstalo na půl cestě. Od Zábradlí čekám víc. Herecké výkony skvělé, ale celkové uchopení inscenace jaksi pokulhává.

Další skvělá dramatizace Jana Mikuláška. Již tradičně excelentní soubor (v popředí exceluje Vojtěch Vondráček a nutno vyzdvihnout Jiřího Vyorálka, který dnes na poslední chvíli skvěle zastoupil Jakuba Žáčka). Scéna je na Marka Cpina hodně střídmá (Marku, kde berete ty autentické předměty ze 60. a 70. let - tentokrát baterii světel, jindy třeba dobové tapety), vynahradil si to ale opulentními kostýmy.

Bylo to podivné... Na Zábradlí rádi experimentují a je to dobře. Ale tohle představení je rozporuplné. Na jednu stranu herci, kteří hrají opravdu dobře, především páni Vondráček, Žáček a Mikluš.
Na druhé straně to celé nějak nedrží pohromadě. Balzacův text je přenesen do současnosti, ale jen formálně. Pořád se řeší titul hlavního hrdiny, umírá se na zápal plic, protože není na doktora... Takové na půl cesty. Nedotažené.
Takže celkově jsem z představení měl smíšené pocity.

Třikrát!

65 %. Přehnaná expresivita ve spojení s úmornou délkou bohužel poněkud tlumí výpověď povedené dramatizace. Je to velká škoda, protože Balzacův text dobře funguje i dnes (bez potřeby Mikuláškových doplňkových aktualizací, jakými jsou např. reportérské vstupy ze zvukového záznamu) a témata jako nerovnost, ageismus či zapomínání na důsledky zásadních životních kroků jsou silně aktuální/nadčasová. Kromě V. Vondráčka, podávajícího až dechberoucí výkon, zaujme především sarkastický Dauriat J. Žáčka, nejednoznačný M. König coby D'Arthez nebo M. Sidonová, suverénně si počínající v mužské roli Finota.

Osmisetstránkovou literární předlohu Mikulášek převedl do tříhodinové inscenace s epickou dějovou linkou v blíže neurčené době. Inscenace s originelním ale srozumitelným režijním vedením má spád, výrazné herecké výkony, především velká příležitost pro V. Vondráčka v hlavní roli. Oceňuji jednoduchou originelni Cpínovu scénu tvořenou umělohmotnými závěsy a zdařilý Mikuláškův výběr doprovodné hudby. Vytknout lze pouze, že přenesení Balsacova textu v čase s aktualizacemi ze současnosti je místy diskutabilní, svět kultury a médií je oproti 19 století hodně odlišný.

65% Problémová inscenace, jejíž nastudování zůstává i pro mě nedotažené. Dobrý výkon Vojtěcha Vobdráčka. Je patrné, co chce autor hrou říci. Jednotlivec nemusí být strůjcem svého štěstí, ale ani svého neštéstí. Vnějsí okolnosti zkrátka příliš neovlivníte. Lehce nadprůměrná inscenace u které jsem měl navíc problém, do kterého doby ji v tomto zpracování zařadit.

65%

Souhlasím, představení zůstalo na půl cestě. Od Zábradlí čekám víc. Herecké výkony skvělé, ale celkové uchopení inscenace jaksi pokulhává.

Další skvělá dramatizace Jana Mikuláška. Již tradičně excelentní soubor (v popředí exceluje Vojtěch Vondráček a nutno vyzdvihnout Jiřího Vyorálka, který dnes na poslední chvíli skvěle zastoupil Jakuba Žáčka). Scéna je na Marka Cpina hodně střídmá (Marku, kde berete ty autentické předměty ze 60. a 70. let - tentokrát baterii světel, jindy třeba dobové tapety), vynahradil si to ale opulentními kostýmy.

Bylo to podivné... Na Zábradlí rádi experimentují a je to dobře. Ale tohle představení je rozporuplné. Na jednu stranu herci, kteří hrají opravdu dobře, především páni Vondráček, Žáček a Mikluš.
Na druhé straně to celé nějak nedrží pohromadě. Balzacův text je přenesen do současnosti, ale jen formálně. Pořád se řeší titul hlavního hrdiny, umírá se na zápal plic, protože není na doktora... Takové na půl cesty. Nedotažené.
Takže celkově jsem z představení měl smíšené pocity.

65% Problémová inscenace, jejíž nastudování zůstává i pro mě nedotažené. Dobrý výkon Vojtěcha Vobdráčka. Je patrné, co chce autor hrou říci. Jednotlivec nemusí být strůjcem svého štěstí, ale ani svého neštéstí. Vnějsí okolnosti zkrátka příliš neovlivníte. Lehce nadprůměrná inscenace u které jsem měl navíc problém, do kterého doby ji v tomto zpracování zařadit.

Další skvělá dramatizace Jana Mikuláška. Již tradičně excelentní soubor (v popředí exceluje Vojtěch Vondráček a nutno vyzdvihnout Jiřího Vyorálka, který dnes na poslední chvíli skvěle zastoupil Jakuba Žáčka). Scéna je na Marka Cpina hodně střídmá (Marku, kde berete ty autentické předměty ze 60. a 70. let - tentokrát baterii světel, jindy třeba dobové tapety), vynahradil si to ale opulentními kostýmy.

65 %. Přehnaná expresivita ve spojení s úmornou délkou bohužel poněkud tlumí výpověď povedené dramatizace. Je to velká škoda, protože Balzacův text dobře funguje i dnes (bez potřeby Mikuláškových doplňkových aktualizací, jakými jsou např. reportérské vstupy ze zvukového záznamu) a témata jako nerovnost, ageismus či zapomínání na důsledky zásadních životních kroků jsou silně aktuální/nadčasová. Kromě V. Vondráčka, podávajícího až dechberoucí výkon, zaujme především sarkastický Dauriat J. Žáčka, nejednoznačný M. König coby D'Arthez nebo M. Sidonová, suverénně si počínající v mužské roli Finota.

Osmisetstránkovou literární předlohu Mikulášek převedl do tříhodinové inscenace s epickou dějovou linkou v blíže neurčené době. Inscenace s originelním ale srozumitelným režijním vedením má spád, výrazné herecké výkony, především velká příležitost pro V. Vondráčka v hlavní roli. Oceňuji jednoduchou originelni Cpínovu scénu tvořenou umělohmotnými závěsy a zdařilý Mikuláškův výběr doprovodné hudby. Vytknout lze pouze, že přenesení Balsacova textu v čase s aktualizacemi ze současnosti je místy diskutabilní, svět kultury a médií je oproti 19 století hodně odlišný.

65%

Bylo to podivné... Na Zábradlí rádi experimentují a je to dobře. Ale tohle představení je rozporuplné. Na jednu stranu herci, kteří hrají opravdu dobře, především páni Vondráček, Žáček a Mikluš.
Na druhé straně to celé nějak nedrží pohromadě. Balzacův text je přenesen do současnosti, ale jen formálně. Pořád se řeší titul hlavního hrdiny, umírá se na zápal plic, protože není na doktora... Takové na půl cesty. Nedotažené.
Takže celkově jsem z představení měl smíšené pocity.

Souhlasím, představení zůstalo na půl cestě. Od Zábradlí čekám víc. Herecké výkony skvělé, ale celkové uchopení inscenace jaksi pokulhává.

Třikrát!