Posedlost

Viděno dne 19.03.2022 - DNz, Praha, derniéra:

--- derniéra

65 %. Tohle mne bavilo o něco více než Požitkáři a Hamleti - více temnoty a méně slov, zdá se, tandemu Mikulášek-Viceníková sluší. Výborná scénografie M. Cpina.

Zajímavý divadelní počin, jedno z lepších představení souboru, nevýhodou je nově přestavěný balkon, který zadním řadám neumožňuje vidět téměř polovinu patra domu na scéně.

Má první návštěva DNZ mě rozhodně nezklamala. Skvělá scéna, moc fajn herci, vynikající zvuk. Nepřijde mi, že by inscenace nedržela pohromadě, jak tu někteří komentují, jenom prostě divákovi není všechno superexplicitně naservírováno pod nos. To, kolik času postavy stráví expresivním mlčením, pak pro mě dodalo sílu scénám, kdy se najednou mluvilo ? v první polovině mě obzvlášť dostalo to, když všechny postavy postupně začínaly číst vzkazy z lepicích lístečků. Místy jsem se smál, místy jsem měl husí kůži, jednou až dvakrát jsem měl stažené hrdlo, spokojenost. Možná budu potřebovat vidět znovu :)

+ 5% za scénu

První půlka mě takřka nudila, druhá byla už zajímavější, alespoň mně začaly scénky dávat trochu smysl a zaujaly mě, protože se víc hrálo. Nicméně mi to přišlo jako až na hraně toho, co někdo nazve super uměním a jiný "intoušovinou". No, ještě to podle mě tu hranici nepřekročilo, ale bylo to jen tak tak.

Jak se mi podobné variace "skečů" na určité téma z dílny DNz líbí (Požitkáři, Hamleti nebo Anamnéza), u Posedlosti je tomu naopak... Zkraje mě trochu zklamalo zaměření pouze na posedlost láskou, čekala jsem širší škálu různých posedlostí. Pár scének se vydařilo, význam jiných mi uniká doteď... Herci jsou výborní, utkví asi zejména J. Plodková nebo L. Noha. A nesmím zapomenout na jak jinak než výborné kulisy M. Cpina!

Zvláštní, jak často šla hudba proti tomu, co a jak se hrálo...
A to ostatní: ano, jak už bylo řečeno - několikátá variace téhož. Takže kdyby vám předem neřekli, že to je o lásce, vůbec to nerozpoznáte....

65%

I když celé představení nedrželo úplně pohromadě, i když mi někdy unikal smysl některých "skečů", i tak jsem se bavil a představení mi rychle utíkalo. Dopomohla tomu zejména dobrá hudba, skvělá scéna, rozdělená na 2 podlaží, která se střídala a dodávala hře tempo, a pak i herecké výkony, za které bych podtrhnul ten Jany Plodkové a Miloslava Koniga...

75% Marek Cpin se zde překonává(geniální řez domečku pro"živé panenky":), Plodková, Vyorálek, Noha atd jsou klasicky výborní a několik scének nezapomenutelných(s kytkou, dušením či přípravou hnízdečka lásky:)

Po delší době jsem odcházela z DNz nespokojená, ta hodina a půl byla dlouhá.. Pár scén se opravdu povedlo, ale spoustu výstupů jsem jednoduše nepochopila a nějaké sdělení mi taky unikalo. Nevím, jestli to bylo tím, že hra vznikala a měnila se na poslední chvíli (viz fota v programu, reportáž ČT či odložení premiéry). Jako obvykle ale musím pochválit scénu M. Cpina, hercům v čele s J. Plodkovou také není co vytknout, bohužel jsem se s duem Mikulášek & Viceníková tentokrát nepotkala.

Mnohými nedoceněná a nepochopená hra.
Fragmentální - zajímavě satirické a ironizující - výjevy našich životů vyplněné niterními posedlosti a archetypy zažitého chování. A ty se jedna přes druhou nesouvisle střídají do úmru. Stejně jako náš život, který líně plyne, aniž za sebou zanechá stopu nebo vzpomínku, dokud přestane.
Scéna zajímavě členěná. Mnohé scény výborně podané a zahrané. Oceňujeme skvělou symboliku (vytírání podlahy ženskou; rozhovory pečovatele se starou babičkou aj.), která - pravda - byla někdy málo pochopitelná, ale když se rozležela v hlavě, člověk ji musel docenit.

Ve fragmentech a některých hereckých výstupech(Jana Plodková a její bušící srdce, Stanislav Majer a mlčení,Jiří Vyorálek..) opravdu poutavé, avšak jako celek jen do té doby, dokud si divák definitivně neuvědomí, že tohle žádný zásadní vývoj a gradaci mít nebude. Myslím že ve filmu by takovýhle sled ne zcela spojitých scének - mikropříběhů na téma 'láska' fungoval lépe. Co se rozhodně musí ocenit je nápaditá dvoupatrová scéna.

Třetí z trilogie, stále velmi kvalitní. Výborní herci, krásná scéna a skvělá hudba!

Viděno dne 19.03.2022 - DNz, Praha, derniéra:

--- derniéra

65 %. Tohle mne bavilo o něco více než Požitkáři a Hamleti - více temnoty a méně slov, zdá se, tandemu Mikulášek-Viceníková sluší. Výborná scénografie M. Cpina.

Zajímavý divadelní počin, jedno z lepších představení souboru, nevýhodou je nově přestavěný balkon, který zadním řadám neumožňuje vidět téměř polovinu patra domu na scéně.

Má první návštěva DNZ mě rozhodně nezklamala. Skvělá scéna, moc fajn herci, vynikající zvuk. Nepřijde mi, že by inscenace nedržela pohromadě, jak tu někteří komentují, jenom prostě divákovi není všechno superexplicitně naservírováno pod nos. To, kolik času postavy stráví expresivním mlčením, pak pro mě dodalo sílu scénám, kdy se najednou mluvilo ? v první polovině mě obzvlášť dostalo to, když všechny postavy postupně začínaly číst vzkazy z lepicích lístečků. Místy jsem se smál, místy jsem měl husí kůži, jednou až dvakrát jsem měl stažené hrdlo, spokojenost. Možná budu potřebovat vidět znovu :)

+ 5% za scénu

Mnohými nedoceněná a nepochopená hra.
Fragmentální - zajímavě satirické a ironizující - výjevy našich životů vyplněné niterními posedlosti a archetypy zažitého chování. A ty se jedna přes druhou nesouvisle střídají do úmru. Stejně jako náš život, který líně plyne, aniž za sebou zanechá stopu nebo vzpomínku, dokud přestane.
Scéna zajímavě členěná. Mnohé scény výborně podané a zahrané. Oceňujeme skvělou symboliku (vytírání podlahy ženskou; rozhovory pečovatele se starou babičkou aj.), která - pravda - byla někdy málo pochopitelná, ale když se rozležela v hlavě, člověk ji musel docenit.

Ve fragmentech a některých hereckých výstupech(Jana Plodková a její bušící srdce, Stanislav Majer a mlčení,Jiří Vyorálek..) opravdu poutavé, avšak jako celek jen do té doby, dokud si divák definitivně neuvědomí, že tohle žádný zásadní vývoj a gradaci mít nebude. Myslím že ve filmu by takovýhle sled ne zcela spojitých scének - mikropříběhů na téma 'láska' fungoval lépe. Co se rozhodně musí ocenit je nápaditá dvoupatrová scéna.

První půlka mě takřka nudila, druhá byla už zajímavější, alespoň mně začaly scénky dávat trochu smysl a zaujaly mě, protože se víc hrálo. Nicméně mi to přišlo jako až na hraně toho, co někdo nazve super uměním a jiný "intoušovinou". No, ještě to podle mě tu hranici nepřekročilo, ale bylo to jen tak tak.

Jak se mi podobné variace "skečů" na určité téma z dílny DNz líbí (Požitkáři, Hamleti nebo Anamnéza), u Posedlosti je tomu naopak... Zkraje mě trochu zklamalo zaměření pouze na posedlost láskou, čekala jsem širší škálu různých posedlostí. Pár scének se vydařilo, význam jiných mi uniká doteď... Herci jsou výborní, utkví asi zejména J. Plodková nebo L. Noha. A nesmím zapomenout na jak jinak než výborné kulisy M. Cpina!

Zvláštní, jak často šla hudba proti tomu, co a jak se hrálo...
A to ostatní: ano, jak už bylo řečeno - několikátá variace téhož. Takže kdyby vám předem neřekli, že to je o lásce, vůbec to nerozpoznáte....

Třetí z trilogie, stále velmi kvalitní. Výborní herci, krásná scéna a skvělá hudba!

65%

I když celé představení nedrželo úplně pohromadě, i když mi někdy unikal smysl některých "skečů", i tak jsem se bavil a představení mi rychle utíkalo. Dopomohla tomu zejména dobrá hudba, skvělá scéna, rozdělená na 2 podlaží, která se střídala a dodávala hře tempo, a pak i herecké výkony, za které bych podtrhnul ten Jany Plodkové a Miloslava Koniga...

75% Marek Cpin se zde překonává(geniální řez domečku pro"živé panenky":), Plodková, Vyorálek, Noha atd jsou klasicky výborní a několik scének nezapomenutelných(s kytkou, dušením či přípravou hnízdečka lásky:)

Po delší době jsem odcházela z DNz nespokojená, ta hodina a půl byla dlouhá.. Pár scén se opravdu povedlo, ale spoustu výstupů jsem jednoduše nepochopila a nějaké sdělení mi taky unikalo. Nevím, jestli to bylo tím, že hra vznikala a měnila se na poslední chvíli (viz fota v programu, reportáž ČT či odložení premiéry). Jako obvykle ale musím pochválit scénu M. Cpina, hercům v čele s J. Plodkovou také není co vytknout, bohužel jsem se s duem Mikulášek & Viceníková tentokrát nepotkala.

65%

Po delší době jsem odcházela z DNz nespokojená, ta hodina a půl byla dlouhá.. Pár scén se opravdu povedlo, ale spoustu výstupů jsem jednoduše nepochopila a nějaké sdělení mi taky unikalo. Nevím, jestli to bylo tím, že hra vznikala a měnila se na poslední chvíli (viz fota v programu, reportáž ČT či odložení premiéry). Jako obvykle ale musím pochválit scénu M. Cpina, hercům v čele s J. Plodkovou také není co vytknout, bohužel jsem se s duem Mikulášek & Viceníková tentokrát nepotkala.

Jak se mi podobné variace "skečů" na určité téma z dílny DNz líbí (Požitkáři, Hamleti nebo Anamnéza), u Posedlosti je tomu naopak... Zkraje mě trochu zklamalo zaměření pouze na posedlost láskou, čekala jsem širší škálu různých posedlostí. Pár scének se vydařilo, význam jiných mi uniká doteď... Herci jsou výborní, utkví asi zejména J. Plodková nebo L. Noha. A nesmím zapomenout na jak jinak než výborné kulisy M. Cpina!

+ 5% za scénu

75% Marek Cpin se zde překonává(geniální řez domečku pro"živé panenky":), Plodková, Vyorálek, Noha atd jsou klasicky výborní a několik scének nezapomenutelných(s kytkou, dušením či přípravou hnízdečka lásky:)

65 %. Tohle mne bavilo o něco více než Požitkáři a Hamleti - více temnoty a méně slov, zdá se, tandemu Mikulášek-Viceníková sluší. Výborná scénografie M. Cpina.

Zvláštní, jak často šla hudba proti tomu, co a jak se hrálo...
A to ostatní: ano, jak už bylo řečeno - několikátá variace téhož. Takže kdyby vám předem neřekli, že to je o lásce, vůbec to nerozpoznáte....

První půlka mě takřka nudila, druhá byla už zajímavější, alespoň mně začaly scénky dávat trochu smysl a zaujaly mě, protože se víc hrálo. Nicméně mi to přišlo jako až na hraně toho, co někdo nazve super uměním a jiný "intoušovinou". No, ještě to podle mě tu hranici nepřekročilo, ale bylo to jen tak tak.

I když celé představení nedrželo úplně pohromadě, i když mi někdy unikal smysl některých "skečů", i tak jsem se bavil a představení mi rychle utíkalo. Dopomohla tomu zejména dobrá hudba, skvělá scéna, rozdělená na 2 podlaží, která se střídala a dodávala hře tempo, a pak i herecké výkony, za které bych podtrhnul ten Jany Plodkové a Miloslava Koniga...

Viděno dne 19.03.2022 - DNz, Praha, derniéra:

--- derniéra

Má první návštěva DNZ mě rozhodně nezklamala. Skvělá scéna, moc fajn herci, vynikající zvuk. Nepřijde mi, že by inscenace nedržela pohromadě, jak tu někteří komentují, jenom prostě divákovi není všechno superexplicitně naservírováno pod nos. To, kolik času postavy stráví expresivním mlčením, pak pro mě dodalo sílu scénám, kdy se najednou mluvilo ? v první polovině mě obzvlášť dostalo to, když všechny postavy postupně začínaly číst vzkazy z lepicích lístečků. Místy jsem se smál, místy jsem měl husí kůži, jednou až dvakrát jsem měl stažené hrdlo, spokojenost. Možná budu potřebovat vidět znovu :)

Zajímavý divadelní počin, jedno z lepších představení souboru, nevýhodou je nově přestavěný balkon, který zadním řadám neumožňuje vidět téměř polovinu patra domu na scéně.

Třetí z trilogie, stále velmi kvalitní. Výborní herci, krásná scéna a skvělá hudba!

Ve fragmentech a některých hereckých výstupech(Jana Plodková a její bušící srdce, Stanislav Majer a mlčení,Jiří Vyorálek..) opravdu poutavé, avšak jako celek jen do té doby, dokud si divák definitivně neuvědomí, že tohle žádný zásadní vývoj a gradaci mít nebude. Myslím že ve filmu by takovýhle sled ne zcela spojitých scének - mikropříběhů na téma 'láska' fungoval lépe. Co se rozhodně musí ocenit je nápaditá dvoupatrová scéna.

Mnohými nedoceněná a nepochopená hra.
Fragmentální - zajímavě satirické a ironizující - výjevy našich životů vyplněné niterními posedlosti a archetypy zažitého chování. A ty se jedna přes druhou nesouvisle střídají do úmru. Stejně jako náš život, který líně plyne, aniž za sebou zanechá stopu nebo vzpomínku, dokud přestane.
Scéna zajímavě členěná. Mnohé scény výborně podané a zahrané. Oceňujeme skvělou symboliku (vytírání podlahy ženskou; rozhovory pečovatele se starou babičkou aj.), která - pravda - byla někdy málo pochopitelná, ale když se rozležela v hlavě, člověk ji musel docenit.