Gimli35

65 % Zdařilá modernizace klasiky - a dále podepisuji krátký shrnující komentář Lukáše Dubského.

55 %. Jako by snad jednotlivé části režírovali různí režiséři - po šmrncovně moderním začátku inscenace podivně zbrzdí až k nekonečnému dialogu Claudia a Isabely. Díky zajímavému Klatově pohledu na Shakespeara a výborným hereckým výkonům (zejm. T. Dočkalová a O. Veselý) však nejde o promarněný večer. (A odešel jsem obohacen o frázi "telefonovat do bříška".)

UPDATE 5. 5. 2022: Po druhém zhlédnutí (derniéra) zvedám své hodnocení o patnáct procent. Střed se opravdu trochu táhne a škoda toho páně Vlasákova zápolení s textem, ale jinak to fungovalo dobře. Napodruhé mi to do sebe lépe zapadlo.

Mikulášek četl Camuse v některých detailech malinko jinak než já, ale to mi vůbec nevadilo, rád jsem jeho Cizince viděl. Každý z Mersaultů je trochu jiný, mne nejvíc zaujal klukovsky přímý J. Černý, jenž zazářil především v posledních minutách představení. Velmi nápadité projekce (včetně živých!), příjemná délka. Viděna derniéra, možná proto závěrečné smíření se smrtí působilo obzvláště očistně.

65 %. Nevšední, drsná inscenace, velmi náročná pro účinkující i diváky. Výborný Z. Piškula, z vedlejších herců S. Lehký a M. Kačmarčík.

Bye bye life, bye bye happiness... Já se bavil! ;)
(I přes nevyrovnanost některých scén a nadbytečné zcizováky. Plusové body pro J. Vyorálka, P. Jeništu, P. Čtvrtníčka a suverénní záskok M. Sidonové; dále též za až hororový začátek a (dů)vtipný konec.)

Maryša Vávrova, Mikuláškova, nadčasová, mezi mužskými (i ženskými) egy. Otázka vztahu rodičů a dětí & "co tomu řeknou lidi?". Funkční scéna (M. Cpin), zdařilé kostýmy a masky (K. Štefková). Maryša nikoli bezchybná, ale celkově povedená a do Národního zcela určitě patřící.

Dobře našlápnutou první polovinu nešťastně zpomalují zdlouhavé výstupy P. Šimčíka a L. Příkazkého na jejím konci. Po přestávce se však spadlý řemen daří nasadit a špionážně laděná inscenace graduje až ke chmurnému finále se strhujícím sólem J. Plesla.
T. Jeřábek spolu s J. Pleslem a M. Pechlátem nejlepší, A. Kryštůfková/Červinková v pořádku až na podivně protahované slabiky, P. Šimčík a L. Příkazký bohužel tentokrát příliš nezazářili.
Zaujme light design J. Šmirka, energická hudba O. Švandrlíka i jednoduchá scénografie J. Štěpánka... Zkrátka podařený "provozní titul", a i to se počítá. :)

65 %. Přehnaná expresivita ve spojení s úmornou délkou bohužel poněkud tlumí výpověď povedené dramatizace. Je to velká škoda, protože Balzacův text dobře funguje i dnes (bez potřeby Mikuláškových doplňkových aktualizací, jakými jsou např. reportérské vstupy ze zvukového záznamu) a témata jako nerovnost, ageismus či zapomínání na důsledky zásadních životních kroků jsou silně aktuální/nadčasová. Kromě V. Vondráčka, podávajícího až dechberoucí výkon, zaujme především sarkastický Dauriat J. Žáčka, nejednoznačný M. König coby D'Arthez nebo M. Sidonová, suverénně si počínající v mužské roli Finota.

Tvůrčímu týmu se podařilo vytvořit atmosféru plážové bezstarostnosti, ve které je všem všechno jedno - zejména Treplevovo trápení. Výborný výkon L. Valenové v roli Arkadinové (ta je zde oproti Dejvicím či Dlouhé pojata opravdu velmi záporně), O. Pečeného coby vcelku empatického, avšak akce neschopného Sorina, a K. Tvrdíkové jako Máši. Treplevova (P. Vopařil) rtuťovitost má své opodstatnění, malinko méně však mohlo být více. Dobrým nápadem je živá hudba a zapojení kapely (M. Adam, T. Černý, F. Beitl) do děje.

65 %. Ne že by si inscenace nezasloužila škrty a krácení. Ale Mikuláškova misantropie a (sebe)ironie prostupující celým večerem mne spolu se správně ulítlými režijními nápady udržela po celé dvě hodiny "na příjmu". Výsměch přebujelým, toxicky extrovertním politickým egům spojený s hrůzou z konce světa a až zuřivou snahou o zábavnost tvoří velmi svéráznou, ale nikoli špatnou kombinaci, která na prknech Stavovského divadla dobře provokuje.

Milá rodinná inscenace, na níž je pozoruhodná především (též ostatními recenzenty zmiňovaná) schopnost účinkujících reagovat na nezbedné publikum. Pro dospělé diváky jsou tu hlavně skvělé průpovídky pirátské družiny (P. Honzík, V. Dvořák, M. Mededa), i snová Země Nezemě však má něco do sebe. Výborní K. Krhovják a F. Březina, příjemně překvapil D. Šafařík.

65 %. Tohle mne bavilo o něco více než Požitkáři a Hamleti - více temnoty a méně slov, zdá se, tandemu Mikulášek-Viceníková sluší. Výborná scénografie M. Cpina.

Šmídova ironická režie Werthera modernizuje opravdu důkladně a Goethův román chvílemi přibližuje až k telenovele. Ale vadí to? Mně tedy ne. Hereckým výkonům vévodí K. Krhovják a H. Mathauserová.

Řemeslně velmi dobře inscenovaná komedie. Škoda, že J. Plesl (jinak skvělý) a K. Melíšková místy utíkají ke svým osvědčeným kreacím a uřvanost tria Melíšková-Krobotová-Holcová je chvílemi příliš silná. Naproti tomu V. Khek Kubařová italskou stylizaci zvládla zdaleka nejlépe z dam a H. Čermák se blýskl v nezvyklé úloze. Nenápadné propojení s nástupem italského fašismu je skvělým nápadem.
Vlastně to celé vůbec není špatné, ale... Konvenční činohra - není to na Dejvice málo? A nemohlo by DD nakonec být takovým lepším Činoherákem? Nevím. Ale aspoň mám o čem přemýšlet. :)

65 %. Režijní duo SKUTR se statečně utkalo s komplikovanou Shakespearovou tragédií. Jistou nepřehlednost vztahů, z níž si mimochodem režie v jednu chvíli trefně utahuje, se však vždy zcela osvětlit nepodařilo, a tak mi motivace, činy a vztahy některých postav zůstaly utajeny. Asi i to mělo za následek, že přibližně druhá půlka první poloviny mi přišla poněkud úmorná. Velmi ale oceňuji, že DD zase zkouší něco nového. Z účinkujících zaujali zejména O. Malý, S. Babčáková (navíc v úchvatném kostýmu od Simony Rybákové), V. Neužil a P. Šimčík.

Nadlehčená, aktualizační optika, se kterou Jakub Šmíd pohlíží na velká díla světové literatury, se mi prostě líbí. Jeho Zločin a trest je o něco vážnější a o poznání brutálnější než Utrpení mladého Werthera - oboje Dostojevského předloze sluší. Velmi dobré ztvárnění snových scén. Po herecké stránce taktéž vydařené (obzvlášť P. Pochop a M. Zeman), speciální zmínku zasluhuje úvodní opilecká etuda L. Šolce.

75 %. Raz, dva, tři - rána a (inscenační) gól! Tedy ne že by Hanušova hra a režie byla bez chyb, scénář má svá silnější (StB, vztah s matkou) i slabší (úvodní mikulášovská stylizace, samotný konec) místa. Ale rád se přidávám k ostatním recenzentům s chválou výtečných, energií nabitých hudebních čísel a zpěvu J. Krafky. Herecky však přeci jen více zaujal J. Wohanka, jeho Mikuláš/StBák/ďábel byl místy výraznější než sám Krafkův Volek.

65 %. Hype kolem této inscenace bych asi trochu mírnil, Discolandu občas nepěkně uvadá tempo - přesto je cenný především jako pohled na odvrácenou tvář idealizovaných devadesátek. Herecky vedou P. Čtvrtníček a M. Sidonová, byť ani jeden z nich vlastně nemá moc prostoru. A vyzdvihnout zaslouží ještě pohybová zdatnost V. Vašáka.

Jan Nebeský nabízí překvapivý pohled na Fredyho Hirsche - zejména v první polovině inscenace je hlavní hrdina vykreslen jako namyšlený, lehce otravný exhibicionista a moralista s prvky základkového tělocvikářství. Zpod této nepříliš vábné slupky se však postupně vynořuje Fredyho lepší já, ukazující se zejména během jeho působení v Terezíně a Osvětimi. Zdařilá paralela mezi Fredym (Hirschem) a Freddiem (Mercurym). Všestranný, pohybově, činoherně i pěvecky nadmíru kvalitní výkon podává M. König. S. Pöthe by měl ještě zapracovat na artikulaci.

Sluší se poctivě přiznat, že pokud bych se ve druhé polovině totálně neztratil, bylo by mé procentuální hodnocení možná ještě o kousek vyšší. Jařabova inscenace, tepající nešvary konzervativní společnosti, se mi totiž jinak i přes pomalejší tempo líbila a stejně jako v případě Macbetha na tom také zde měl svou zásluhu Jakub Kudláč. Z účinkujících vyniká především až hypnotizující J. Hájek a ironicko-slizký J. Žáček. Na diváckou pozornost je nicméně Podivuhodný případ pana Holmese nesmírně náročný a mne před oním naprostým zmatením nezachránilo ani plné soustředění...

Solidní teenagerská inscenace se občas snaží být až moc cool, ale má to úspěch, takže proč ne. Obzvlášť první polovina je velmi dynamická, Dočekalovi se povedlo vykreslit Veronu jako nevlídný a nebezpečný mafiánský svět, kde nikdo pro ránu nejde daleko. Herecky zaujali především Z. Piškula, J. Štrébl a V. Dvořák; naopak mi příliš nesedla stylizace T. Marečkové a P. Č. Vaculíka.

Milá, rozverná hříčka, na níž mne snad nejvíce potěšilo, že k Havlíčkovi Borovskému přistupuje sice s velkým nadhledem, ale nesnaží se ho za každou cenu shodit. A slogan "tupí lidé, dobrý vzduch" bych, být z D21, prodával cestovkám. ;)