Gimli35

Ale jo, dám sedmdesát, přestože režijně to není žádná velká sláva a výstupy M. Zbrožka mnohdy balancují na hraně trapnosti. Nicméně kromě hudby a  hereckých výkonů musím ocenit větší celkovou soudržnost a menší rozvláčnost příběhu, než jak tomu bylo u V rytmu swingu buší srdce mé. Obstojná oddechovka.

Občas jsem se v ději a postavách ztrácel, ale překvapivě mi to tentokrát ani moc nevadilo a nechal jsem to celé na sebe jen tak působit. Krvavá svatba je totiž vysoce pozoruhodnou inscenací, zcela se vymykající z obvyklého stylu D21. Tentokrát zcela potlačený humor, početné obsazení, prvky expresionismu a symbolismu, propojení s Lorcovou osobností a životem - to vše dělá z Krvavé svatby opravdu nezvyklý počin. Režie Diany Šoltýsové má spád a ani na chvíli nenechá scénu bez poutavých hereckých akcí. Dobrý nápad v koncepci jediné mužské postavy, přesvědčivě zahrané S. Neduhou.

Zdařilý mikuláškovský kompromis mezi v DNz typickou kolektivní inscenací (Požitkáři, Hamleti) a interpretačním divadlem. Kromě účinkujících, především D. Kaplanové a J. Vyorálka, mne oslovila zejména výtečná hudba V. Vondráčka. Ke konci už inscenaci trochu dochází dech, ale celkově se jedná o fajn titul, mrazivý i vtipný zároveň.

75 %. Škoda, že šťavnatá inscenace je obložena z jedné strany rozstříštěným úvodem a z druhé trochu nijakým koncem, protože jinak se jedná o opravdu zdařilé, poutavé dílo. Kromě O. Hese na tom má zásluhu i částečně živá hudba I. Sedláčka nebo třeba skvělé metaforické ztvárnění sexuálních scén.

Martin Františák suverénně ovládl velký prostor a pro Národní divadlo připravil vcelku obstojnou inscenaci klasického textu. Většinou je na co koukat, herecké výkony v pořádku, hudba fajn... A nad tím vším se místo hrozby červeného kohouta vznáší spíš neodbytná myšlenka, že o případný úspěch slušné, ale zcela nepřekvapivé inscenace se zasloužil především Ladislav Stroupežnický. Tady máte Naše furianty, dostanu 250 korun. Na shledanou, přijďte zas.

65 %.

75 %. Apel k současnosti jsem z inscenace zas tak moc necítil, název "(...) aneb Kauza Vyližmetr" mi přijde trochu mimo. Ale nevadí, velice mě to totiž bavilo, DISKová Žebrácká opera se velmi osvěžujícím způsobem vůbec nebere vážně. Ani u tolik zmiňovaných pěveckých výkonů jsem nezaznamenal zásadnější problémy, spíše naopak. Taktéž herecké výkony dobré, pojetí gangsterů (Sekáč, Zelenáč, Teplák, Gym) vtipné. A šovinismus? Vždyť právě tomu se inscenace vysmívá. Za mě velmi podařené.

65 %. Vcelku solidní inscenace legendárního Gogolova textu nápaditě obohacená o nadčasovou protirasistickou linku. Řada povedených scén, zejména ty s P. Tomicovou, E. Leinweberovou a K. Krhovjákem v hlavní roli; výborným sólem se zkraje druhé půlky blýskl i T. Milostný. Přes to všechno se nemohu zbavit dojmu, že v některých scénách - obzvlášť v té, kde se V. Kopta coby Hejtman dozvídá, že přijel revizor - inscenace postrádá náboj a působí poněkud bezradně. Groteskní stylizace V. Dvořáka a především J. Panznera pro mne byla za hranicí únosnosti.

Ústecká repertoárová stálice nejlépe funguje v nejtemnějších momentech, vrcholem pro mne bylo ztvárnění deliria A. Bereckovou, L. Černochem a V. Hanzlem. Do obměněného obsazení skvěle zapadl i hostující C. Götz. A přidávám se k ostatním recenzentům, že dvojjediná koncepce ústřední postavy a výkon J. A. Haidlera jsou zásadními přednostmi inscenace.

Po rozvláčném začátku se inscenace rozjela a udržela si mne až do konce. Kromě S. Rašilova musím vyzdvihnout především opravdu silné davové scény a výtečnou hudbu T. Vtípila.

Položím si otázku: dá se tahle inscenace vůbec nějak procentuálně hodnotit? A sám si odpovím: ne. Takže těch 70 % si moc nevšímejte. Prostě jsem viděl hodinu a čtvrt dlouhý divadelní vtip, místy i hlubší a sofistikovanější, než by se mohlo zdát. A nelituji toho! Z účinkujících zaujali zejména O. Bauer a V. Holičková.

65 %.

Milerád trochu zvedám pro mne nepříliš pochopitelné nizoučké hodnocení. Inscenace Radovana Lipuse je díky své klipovitosti příjemně živá, drží pozornost, herecké výkony dobré, hudba též. Prostě fajn divadlo.

65 % a dále viz trefné komentáře Jiřího Landy a Jana Pařízka, upozorňující na problematické aspekty nové rodinné inscenace Divadla v Dlouhé. Za sebe snad jen dodám, že to nebylo špatné, ale čekal jsem trochu víc.

Obstojná adaptace Tolstého románu se mnou úplně nezacloumala, přesto se jedná o slušnou inscenaci, především díky vynikajícímu výkonu K. Císařové (zasluhuje nějakou oficiální cenu). A přiznám se upřímně, pokaždé stejná ironizace M. Königa už mne trochu přestává bavit. Ve vážnějších momentech (utkvěla mi hlavně cesta vlakem s vystrašeným klukem) je ovšem i on výtečný.

Do jisté míry souzním s komentářem uživatele Stepan.chalousek. Hovory na útěku byly mou oblíbenou inscenací Divadla v Dlouhé a DISKová novinka z ní přejímá opravdu víc než málo, jmenovitě písně včetně textů, ceduli "! SMÍCH !", loutkoherecký výstup, celkovou kabaretní stylizaci, ba dokonce - a pro mě celkem nepochopitelně - mnohdy cituje i Brechtův text, který se s textem Goldflamovým trochu tluče. Výstup "Kluci z naší uličky" zase nápadně připomíná tentýž z Bornovy inscenace téhož textu. Ale na druhou stranu: jedná se pouze o školní inscenaci, energie tohoto ročníku je opravdu strhující a T. Dalecký je skutečně obdivuhodně všestranný.

75 %. Jakkoli do jisté míry rozumím zdejším výhradám k výkonu M. Bednáře, mám pocit, že se mu stalo něco podobného, co J. Pleslovi v dejvické inscenaci Dealer's Choice. Tedy že zahrál nesnesitelnou a protivnou postavu tak věrně a přesně, až to bylo pro část diváků nestravitelné. Jinak inscenace O Pavlovi tvoří pozoruhodný kontrapunkt ke Zlatým šedesátým a nabízí tak opačný pohled na Pavla Juráčka. Kromě vynikající A. Kubátové rád vyzdvihuji ještě V. Vondráčka.