Gimli35

Uživatel Jirkan to napsal přesně - i mně více vyhovuje, když se Jan Mikulášek pustí do něčeho, co už je hotové. Zaujali P. Čtvrtníček a J. Plodková.

65 %. Příjemná divadelní jednohubka, které by k vyššímu hodnocení býval pomohl lepší přednes B. Hubené. Pánové skvělí, P. Tesař zmákne Klause i Filipovského/Funese. ;)

65 %. Dívat se hodinu padesát na tři navzájem se trollící sourozence, navíc představované výbornými účinkujícími, bylo občas velice zábavné. Trochu si ale říkám, jestli Bernhardův text nenabízí i něco víc než srandovně se pošťuchující a byt demolující trio. Místy jsem se bavil, ale zároveň netuším, proč bych na to měl kohokoli posílat nebo jít znovu. Zvláštní inscenace.

(A ještě si tu odložím obdivnou poznámku, že Z. Stivínová se klaní opravdu působivě hluboko.)

Tvůrčímu týmu se podařilo vytvořit atmosféru plážové bezstarostnosti, ve které je všem všechno jedno - zejména Treplevovo trápení. Výborný výkon L. Valenové v roli Arkadinové (ta je zde oproti Dejvicím či Dlouhé pojata opravdu velmi záporně), O. Pečeného coby vcelku empatického, avšak akce neschopného Sorina, a K. Tvrdíkové jako Máši. Treplevova (P. Vopařil) rtuťovitost má své opodstatnění, malinko méně však mohlo být více. Dobrým nápadem je živá hudba a zapojení kapely (M. Adam, T. Černý, F. Beitl) do děje.

Podepisuji komentář Vladimíra Rogalewicze a dodávám politování, že velký pěvecký potenciál účinkujících zůstal téměř nevyužit.

65 %. Přehnaná expresivita ve spojení s úmornou délkou bohužel poněkud tlumí výpověď povedené dramatizace. Je to velká škoda, protože Balzacův text dobře funguje i dnes (bez potřeby Mikuláškových doplňkových aktualizací, jakými jsou např. reportérské vstupy ze zvukového záznamu) a témata jako nerovnost, ageismus či zapomínání na důsledky zásadních životních kroků jsou silně aktuální/nadčasová. Kromě V. Vondráčka, podávajícího až dechberoucí výkon, zaujme především sarkastický Dauriat J. Žáčka, nejednoznačný M. König coby D'Arthez nebo M. Sidonová, suverénně si počínající v mužské roli Finota.

Dobře našlápnutou první polovinu nešťastně zpomalují zdlouhavé výstupy P. Šimčíka a L. Příkazkého na jejím konci. Po přestávce se však spadlý řemen daří nasadit a špionážně laděná inscenace graduje až ke chmurnému finále se strhujícím sólem J. Plesla.
T. Jeřábek spolu s J. Pleslem a M. Pechlátem nejlepší, A. Kryštůfková/Červinková v pořádku až na podivně protahované slabiky, P. Šimčík a L. Příkazký bohužel tentokrát příliš nezazářili.
Zaujme light design J. Šmirka, energická hudba O. Švandrlíka i jednoduchá scénografie J. Štěpánka... Zkrátka podařený "provozní titul", a i to se počítá. :)

"Jen berte, berte..."
Pouť Máchova Hofmillera strašidelným společenským zámkem pána z Kekesfalvy plná morálních dilemat je díky Špinarovu režijnímu pojetí silným zážitkem. Výborná práce s točnou, scénou a rekvizitami. Vyzdvihnout jen vyčerpávající výkon R. Máchy - byť plným právem - nestačí, výtečný je též mefistofelovský V. Javorský, rozšafný V. Beneš či samozřejmě P. Štorková v "druhé" hlavní roli.
Občas si říkám, že různým možnostem či aktivitám příliš brzy říkám ne. Netrpělivost srdce ukazuje, že někdy to není úplně od věci. Na případnou záchrannou brzdu už pak může být příliš pozdě.

Těžko hodnotitelné, těžko uchopitelné. Výjev střídá výjev (ty silné jsou bohužel v menšině), postavy defilují jak zběsilé, pak to skončí, jdete domů a nevíte. Tedy ne nutně, například divačka přede mnou, jež se hystericky rozesmála pokaždé, když některý z účinkujících otevřel pusu či když J. Černý prostě jen přišel na jeviště, asi věděla. Docela jsem jí to záviděl.

Velkolepé Faustovo putování ve Stavovském divadle si zaslouží osmdesátku, i když to samozřejmě bylo dlouhé a divácky náročné. U mne každopádně kombinace gejzíru režijních nápadů, přitažlivě a zároveň děsivě dekadentního zpracování, výborných hereckých výkonů bez slabého článku, pompézní výpravy a povedeného moderního překladu zafungovala.

Maryša Vávrova, Mikuláškova, nadčasová, mezi mužskými (i ženskými) egy. Otázka vztahu rodičů a dětí & "co tomu řeknou lidi?". Funkční scéna (M. Cpin), zdařilé kostýmy a masky (K. Štefková). Maryša nikoli bezchybná, ale celkově povedená a do Národního zcela určitě patřící.

Bye bye life, bye bye happiness... Já se bavil! ;)
(I přes nevyrovnanost některých scén a nadbytečné zcizováky. Plusové body pro J. Vyorálka, P. Jeništu, P. Čtvrtníčka a suverénní záskok M. Sidonové; dále též za až hororový začátek a (dů)vtipný konec.)

85 %. Ano, ano, ano! Po šesti těžce rozpačitých sezónách v DvD se SKUTR konečně trefil do mého diváckého srdce. Mistr a Markétka je opulentní divadelně-literární hostinou, v níž tentokrát vizuální str. inscenace místo soupeření naplno podporuje vnímání textu. K tomu rež. duo přistupuje nezvykle uctivě - a velmi to pomáhá, stejně jako alespoň částečné oproštění se od samoúčelných gest a póz. Závěrem vyzdvihuji J. Vondráčka, E. Hacurovou a T. Turka, oceňuji hudební složku a hlásím, že ani téměř tříapůlhodinová délka se dvěma přestávkami by vás od návštěvy této inscenace neměla odradit. Zážitek!

65 %. Nevšední, drsná inscenace, velmi náročná pro účinkující i diváky. Výborný Z. Piškula, z vedlejších herců S. Lehký a M. Kačmarčík.

45 %. Ke kladům inscenace je třeba počítat aktuálnost, svícení a výtečný výkon K. Vankové. Po energickém začátku se však bohužel představení rozbíhá (až drolí) do neúnosné šířky a těkavě - plus mnohdy nesrozumitelně - se snaží řešit snad vše, co ženu a zejména matku v 21. století trápí (což nemyslím nijak pejorativně). Medea ve Venuši přímo volá po ráznější dramaturgii a pevnější režii, aby se mohla zbavit četných hluchých míst či dokonce celých scén. Ale nápad to má, snaha zřejmě taky byla a konec (poslední věta) je vpravdě originální.

Mikulášek četl Camuse v některých detailech malinko jinak než já, ale to mi vůbec nevadilo, rád jsem jeho Cizince viděl. Každý z Mersaultů je trochu jiný, mne nejvíc zaujal klukovsky přímý J. Černý, jenž zazářil především v posledních minutách představení. Velmi nápadité projekce (včetně živých!), příjemná délka. Viděna derniéra, možná proto závěrečné smíření se smrtí působilo obzvláště očistně.

Několik silných momentů, komplikovaná choreografie ani opravdu pěkná živá hudba bohužel nezachrání až ohromující plytkost hry. Poezie jen jako výplň, a to ve značně přemrštěném množství. Ještě nikdy jsem nezažil některé špičkové dejvické herce a herečky tak strojeně deklamovat; naopak obstáli V. Khek Kubařová, V. Polívka a H. Čermák. Jinde bych dal možná i víc, ale v nadupaném dejvickém repertoáru se unylá Terapie naprosto ztrácí.

55 %. Jako by snad jednotlivé části režírovali různí režiséři - po šmrncovně moderním začátku inscenace podivně zbrzdí až k nekonečnému dialogu Claudia a Isabely. Díky zajímavému Klatově pohledu na Shakespeara a výborným hereckým výkonům (zejm. T. Dočkalová a O. Veselý) však nejde o promarněný večer. (A odešel jsem obohacen o frázi "telefonovat do bříška".)

UPDATE 5. 5. 2022: Po druhém zhlédnutí (derniéra) zvedám své hodnocení o patnáct procent. Střed se opravdu trochu táhne a škoda toho páně Vlasákova zápolení s textem, ale jinak to fungovalo dobře. Napodruhé mi to do sebe lépe zapadlo.

75 %. Všeobecně kvalitní inscenace s krutě ironickým názvem, která má co říct. Souhra účinkujících (v čele s J. Hájkem a G. Mikulkovou) funguje výborně, výprava i režie efektní a přitom smysluplná. Přes to všechno mám pocit, že představení mne nezasáhlo tak moc, jak asi mělo. To je ale velmi subjektivní, takže mohu doporučit.

65 % Zdařilá modernizace klasiky - a dále podepisuji krátký shrnující komentář Lukáše Dubského.

75 %
Původně jsem chtěl dát o pár procent méně, ale to bych se musel tvářit, že po zdlouhavém začátku mi přibližně od půlky večera nezačal hojně běhat mráz po zádech... Herecky samozřejmě skvostné, u mne bodovali především E. Hacurová, S. Toman a M. Zimová. A stylizace do starého němého filmu byl moc dobrý nápad.

Pošta pro tebe z důlního prostředí aneb ze silného námětu i dobových kontextů se dalo vytěžit (!) mnohem víc než emocionálně zbytečně přepjatý (a v divákovi přitom velké emoce nevzbuzující) vzpomínací piknik. Vysloveně dobře režijně uchopená i zahraná byla postava dcery/vnučky v podání A. Formanové, ostatní bohužel nepůsobily přesvědčivě - vzhledem ke kvalitě ansámblu se domnívám, že na vině je režisérka. Líbilo se ovšem "to okolo", především hudba a konečně aspoň trochu silný závěr. Mimochodem, v uváděcím prostoru Anti.kvariát si raději nesedejte dopředu a blízko k oknům, ukroutíte si hlavu.

Morávkův Faust se může opřít (a také to dělá) o vymazlený vizuál a energií sršící hudebně-pohybová čísla. V sexy balení se však nachází lehce bezradná inscenace, jež místy trpí cimrmanovskou neschopností udržet myšlenku a v těch dvou a tři čtvrtě hodinách disponuje jen malým množstvím děje. Díky plusům z úvodu tohoto komentáře a výborné kolektivní souhře všech účinkujících se sympaticky nehrdinským hrdinou K. Krhovjáka v čele se však zklamání naštěstí nedostavuje.

Chtě nechtě musím srovnávat s prvním dílem Kanibelek - a to srovnání bohužel pro dvojku nevychází dobře. Satirickou rovinu Drábek tlačí do pozadí, resp. ji (možná neúmyslně) přehlušuje komedií, jejíž bláznivost tentokrát přepískl, a dějovou linku pohřbívá bezradným koncem. Ale mouční šemíci byli fajn, zamyšlení nad tématem stáří taky a propadák to vlastně není, jenom jednička je prostě o poznání lepší.

75%. V první řadě je potřeba ocenit originalitu díla i skutečnost, že se do zpracování tohoto nesmírně zajímavého příběhu tvůrčí tým pustil. Herecké výkony výborné, kromě hlavních protagonistů (příjemné překvapení - T. Klus) zaujal zejména Z. Piškula. Text se nevyhýbá dojetí, ale umí ho také vtipně a nápaditě shodit - i když je to někdy pořádná černota. Neurazila hudba ani texty, ale nic vysloveně zapamatovatelného. Celkově dobrý počin pro mnoho věkových kategorií (s výjimkou konzervativních příslušníků kterékoli z nich), který do repertoáru MDP dobře pasuje.