Gimli35

S režiemi Jakuba Šmída mám dosud zkušenost jen z komorního Divadla D21, proto mne mile překvapilo, jak dobře umí pracovat s prostorem mnohonásobně větším. Vynikající vizuál, přes několik žánrů působivě rozkročená hudba Davida Hlaváče a energická choreografie Jiřího Pokorného tu mají trochu navrch nad textem, ale vlastně mi to vůbec nevadilo. Valérie a týden divů je zkrátka skvělá podívaná, byť na pohádkové poměry pořádně temná. Tleskám i přítomnosti neokoukaných tváří v hereckém obsazení: pěvecky přirozeně vévodí A. Kalertová; E. Leinweberové, kterou mám zaškatulkovanou spíše jako komickou herečku, se daří i v této nezvyklé poloze.

75 %. Inscenaci sluší nápad generačního střetu i neustálé znejišťování obecenstva, kterou z několika rovin právě sleduje. Přestože sevřenosti a naléhavosti jiných Havelkových počinů (Vražda krále Gonzaga, Vykouření) Bitva o Hernaniho nedosahuje, stále se jedná o velmi slušnou a hlavně vtipnou inscenaci. V nezvykle komické poloze se velmi daří V. Polívkovi, z mladších zaujal hlavně D. Petrželka.

85 %. Poetické a krásné!

Nebýt až komicky přepáleného závěru ve stylu "King Kong útočí", dal bych možná i víc procent. Potěšilo mne totiž, jak působivě, věrně a s citem pro jevištní zkratku se Dekkadancers podařilo ztvárnit příběh známé Williamsovy hry. Nejzdařileji tak činí v převážné většině inscenace, která se spoléhá výlučně na pohyb; naopak křik účinkujících a ke konci i mimika se trochu míjí účinkem a působí poněkud nadbytečně. Zaujali především O. Vinklát - mimo jiné i hrou na klavír - a K. Jelínková.

Měl jsem pocit, že jdu na křehkou filosofickou věc, místo toho jsem dostal zábavnou hříčku, ovšem pobavil jsem se velmi. Kromě vizuality na mne zapůsobila především šíře hereckých rejstříků všech tří pánů, kterým přirozeně vévodí T. Petřík coby ukázková drama queen, ale ani S. Toman s P. Uhlíkem rozhodně nezůstávají pozadu. Četné zcizováky mne bavily též, obzvlášť odkaz na píseň Mám styl Čendy jsem fakt nečekal. A závěrečný pohřeb postavy T. Petříka byl coby kontrapunkt předchozí exprese prostě krásný, jakkoli sentimentálně to asi zní.

75 %. Asi před měsícem jsem v NoDu viděl inscenaci Jak se dělá divadlo, takže trochu podobně zaměřenou Insomnii chápu jako takový její temnější a introvertnější protipól. Po obtížně uchopitelném snovém začátku se dostává k divácky vděčnějšímu popisu generálkového týdne z režisérského pohledu a zazní spousta skvělých hořkosměšných postřehů. Závěrem je pak zpětně objasněn úvod a spolu se scénografickým řešením dotváří zčásti možná až děsivý náhled do života divadelníka, který už mezi životem a divadlem neumí rozlišovat. I když - tak to přece vždycky chtěl! Nebo...?

Inscenace (s božím názvem) je takový divadelní fast food, asi jako Souborné dílo WS v Dlouhé, jen trochu méně vyrovnaný. Ale namátkou u Impulsu, Coelha, Malého prince nebo Jede jede mašinka se zasmějete naprosto spolehlivě a blog je výborný na internetu i na divadle. Skvělá B. Kubátová, z pánů zaujal více J. Albrecht.

Pomalý, zdlouhavý a co do humoru dost nevyrovnaný rozjezd vzbudí v divákovi obavy, inscenace však přibližně v půlce své první poloviny nabere ten správný kurz, z něhož se naštěstí až do konce téměř neodchýlí. Zaujali: N. Horáková jako nádherně přeslazená Mařenka, M. Slaný (Branibor), P. Juřica (režisér), R. Kalvoda (šermíř Radim) a především hudebně i R. Říčař (Dalibor); poněkud kolísavý výkon naopak podal Z. Vencl a drobné pěvecké rezervy měl H. Bor.
Celkově však velmi příjemná a vtipná oddechovka s nápaditými aranžemi Smetanových "hitů".

Tvůrčí tandem Burešová-Otčenášek se statečně porval s dílčími nedostatky Havlova textu (např. rozvleklost) a na velice povedené scéně T. Rusína nabídl divákům kvalitní inscenaci. Zajímavé režijní nápady (hudba, forbíny, provedení dámského salonu), výborní J. Mazák, M. Sedláčková a V. Skála. Celkově spokojenost.

75 %
(viděno ze záznamu)

Mé první setkání s režisérem Nebeským a vlastně i se samotnou koncepcí site-specific inscenace dopadlo příznivě. Tobiášovi a Nebeskému se povedlo stvořit představení, které zajímavou formou popisuje Kafkův vztah k otci, matce, ženám i příteli Maxi Brodovi; dále velmi působivě líčí jeho zvláštní náturu a pocit, že do světa kolem sebe nezapadá; v různých narážkách jsou zmiňována i jeho díla. Vynikající, soustředěný výkon K. Dobrého, kterého L. Trmíková a M. Dohnal zdatně doplňují. Až na dvě obskurní zpívané pasáže a prazvláštní závěr zkrátka zdařilý počin.

Nevšední představení - kolikrát se vám v divadle stane, abyste seděli v hloubi jeviště s kadibudkou v zádech, účinkující hráli zády k hledišti, kolem kapala voda a celá hra skvěle pasovala na současný svět?
Z herců zaujali zejména J. Dudziaková, P. Vančura, S. Rašilov a též T. Vilišová, která si vysloužila potlesk a uznání diváků za to, jak duchapřítomně a profesionálně se vyrovnala s totálním výpadkem textu.
Je to angažované, moderní, aktuální, divák se musí soustředit, musí přemýšlet - to je správně, ovšem divácká náročnost se měla odrazit v kratší stopáži inscenace. Jinak doporučeníhodné!

(živý přenos na ČT art)

Pokorného režie je chladná až odtažitá, ale k severské černé komedii (víc černé než komedii) se vlastně hodí. Hlavní herci (R. Jašków a J. Erftemeijer) dobře vystihli nejednoznačnost svých postav a i ti vedlejší, zejm. D. Punčochář, M. Hruška a J. Čapka, ztvárnili přizvukující svérázné postavičky zdařile. Bonusové body pak zasluhuje půvabně ironizovaný kýčovitý závěr.

Morávkův Faust se může opřít (a také to dělá) o vymazlený vizuál a energií sršící hudebně-pohybová čísla. V sexy balení se však nachází lehce bezradná inscenace, jež místy trpí cimrmanovskou neschopností udržet myšlenku a v těch dvou a tři čtvrtě hodinách disponuje jen malým množstvím děje. Díky plusům z úvodu tohoto komentáře a výborné kolektivní souhře všech účinkujících se sympaticky nehrdinským hrdinou K. Krhovjáka v čele se však zklamání naštěstí nedostavuje.

65 % Zdařilá modernizace klasiky - a dále podepisuji krátký shrnující komentář Lukáše Dubského.

55 %. Jako by snad jednotlivé části režírovali různí režiséři - po šmrncovně moderním začátku inscenace podivně zbrzdí až k nekonečnému dialogu Claudia a Isabely. Díky zajímavému Klatově pohledu na Shakespeara a výborným hereckým výkonům (zejm. T. Dočkalová a O. Veselý) však nejde o promarněný večer. (A odešel jsem obohacen o frázi "telefonovat do bříška".)

UPDATE 5. 5. 2022: Po druhém zhlédnutí (derniéra) zvedám své hodnocení o patnáct procent. Střed se opravdu trochu táhne a škoda toho páně Vlasákova zápolení s textem, ale jinak to fungovalo dobře. Napodruhé mi to do sebe lépe zapadlo.

Mikulášek četl Camuse v některých detailech malinko jinak než já, ale to mi vůbec nevadilo, rád jsem jeho Cizince viděl. Každý z Mersaultů je trochu jiný, mne nejvíc zaujal klukovsky přímý J. Černý, jenž zazářil především v posledních minutách představení. Velmi nápadité projekce (včetně živých!), příjemná délka. Viděna derniéra, možná proto závěrečné smíření se smrtí působilo obzvláště očistně.