Gimli35

Velice silná a působivá inscenace a konečně jiná ukázka Jana Wericha než pouze jako "moudrého klauna", což už mi poněkud leze krkem. Janu Mikuláškovi se kromě režie velmi povedl i výběr hudby, a když měl k ruce znamenité herce (kromě ústřední dvojice neopomíjejme ani neméně výtečnou A. Kubátovou), není divu, že vzniklo skutečně povedené představení. K dokonalosti mi chyběla snad jen lepší artikulace V. Vašáka.

75 %
Po všech stránkách milý a vtipný večer věnovaný krásám a záludnostem češtiny, s příjemným hudebním doprovodem a dobře zvládnutým závěrem.

Dejvičtí činoherci pod vedením M. Krobota operu pojali s osvěžujícím nadhledem a obratně ji zvládli! Zaujali především D. Novotný a J. Plesl, kromě nich též povedený český překlad.
Zhlédnuto téměř čtrnáct let po derniéře díky online přenosu (ze záznamu) na mall.tv.

65 %. SKUTRovská Kouzelná flétna rozhodně není špatná, může se opřít o slušný nebo až výborný (S. Venclovská, K. Oltová, O. Rychlý) zpěv účinkujících. Činoherní pasáže bohužel ve víru neustálého shazování sklouzávají do infantility, nejvíce se to projevuje v únavné stylizaci tří kněží (M. Poulová, M. Turková, M. Zimová) do podoby "tří bulev" a v projevu M. Zavičára. Zamrzela i recyklace režijních postupů z Mistra a Markétky (zrcadla, efekty bouře). Milým nápadem je naopak pěvecké zapojení živého orchestru.

S poetikou Krajiny se sklady jsem se bohužel nepotkal. A tvůrčí tým mi to příliš neusnadnil, když svou poněkud upovídanou inscenaci postavil z většiny na monolozích. Jen málo z nich totiž dosáhlo takové údernosti jako výstup uhrančivého J. A. Haidlera v prvním obrazu. Jinak velmi subjektivně: výstupy L. Čižinské a zejména N. Gáčové pro mne byly za hranicí únosnosti, těžko říct, zda jejich přehrávání bylo režijním požadavkem, nebo spíš nedůsledností.

65 % Zdařilá modernizace klasiky - a dále podepisuji krátký shrnující komentář Lukáše Dubského.

75 %. Divadlo D21 tak, jak ho mám rád, neboli dnes již klasický text v osvěžujícím a zároveň předlohu ctícím pojetí Jakuba Šmída. Kromě domácích zaujal především V. Hrabák, vykreslující svého Obrubu s až překvapivou nejednoznačností.

75 %.

Po slibném začátku s jiskřivými dialogy mezi vdovou (M. Zimová), jejími dětmi (O. Rychlý, Š. Fingerhutová) a obřadnicí (K. Oltová) inscenace přechází do nekonečného (téměř) monologu ústřední postavy M. Zimové. Její vyprávění o tom, co zažila se svým trampingem posedlým a právě pohřbívaným manželem, je přes několik vtipných momentů spíše nekonečnou sérií jednotvárných anekdot na téma "trampové a jejich hantýrka". K tomu ještě parodie na moravské nářečí a několik sexuálních fórů - říkal jsem si, jestli jsem fakt v Dlouhé. Nicméně většina publika se bavila výborně, tak je chyba možná na mé straně. Skvělí - byť na minimální ploše - OR, ŠF a KO.

Občas jsem se v ději a postavách ztrácel, ale překvapivě mi to tentokrát ani moc nevadilo a nechal jsem to celé na sebe jen tak působit. Krvavá svatba je totiž vysoce pozoruhodnou inscenací, zcela se vymykající z obvyklého stylu D21. Tentokrát zcela potlačený humor, početné obsazení, prvky expresionismu a symbolismu, propojení s Lorcovou osobností a životem - to vše dělá z Krvavé svatby opravdu nezvyklý počin. Režie Diany Šoltýsové má spád a ani na chvíli nenechá scénu bez poutavých hereckých akcí. Dobrý nápad v koncepci jediné mužské postavy, přesvědčivě zahrané S. Neduhou.

65 %. Příjemná divadelní jednohubka, které by k vyššímu hodnocení býval pomohl lepší přednes B. Hubené. Pánové skvělí, P. Tesař zmákne Klause i Filipovského/Funese. ;)

Je příjemné, že sám Kryl v inscenaci téměř nefiguruje - v D21 se řeší především jeho obraz a mýtus. Ironický nadhled tomu celému velmi sluší, však se tu také účtuje se zbožštěním KK; Ondra k tomu využívá žvanivé hospodské týpky i narážky na českou folkovou scénu. Závěrečná Náměšť, buřtguláš, pivo, německojazyčný zpěv A. Krausové - to vše povyšuje KRYLa nad běžné představení.

Všeobecně působivá podívaná, jíž v mých očích vévodí Zlatý kolovrat, Vodník, Svatební košile a samotný závěr představení. Perfektní výkon F. Němce a R. Máchy.

85 %
Jan Vondráček a jeho eskalátorový monolog je prostě nezapomenutelný! Hodnocení sráží jen nesnesitelně uřvaná služka Colombina.

Potřeboval jsem navštívit dvě představení, abych si na tuto inscenaci udělal názor, a výsledek je velice příznivý. Nejen komická (karikatury postav), ale i tragická rovina hry je dobře vystižena a Burešové inscenace nabízí i několik překvapivě drsných obrazů, ukazujících hnusotu a zlo světa i společnosti. Těžko někoho konkrétního vyzdvihnout, všichni z ústřední pětice jsou moc dobří, stejně tak dámské duo (V. Lazorčáková, M. Zimová). Nesmírně nezvyklý počin; jsem moc rád, že po covidových peripetiích jsem ho ještě stihl zhlédnout.

95 %
Pokud se mne někdo zeptá, proč rád chodím do Dlouhé, bez váhání odpovím "Lucerna". Myslím, že vše podstatné o této skvělé inscenaci už bylo napsáno, tak snad jen abych dodal, že zámecké scény s M. Hanušem, T. Turkem a ostatními jsem viděl pouze rozmazaně skrz slzy smíchu a že závěr v podání všech zúčastněných (zejména pak M. Matejky) je prostě dokonalý.

Pomalé tempo a specifická atmosféra mohou tvořit zabijácký koktejl, ale mne si Jařabova inscenace získala, a to především pozoruhodnou kombinací hororových a komických prvků. Nechce se mi tentokrát jmenovat herecký výkon, zaujal mne totiž výkon hudební - právě Jakub Kudláč má lví podíl na tom, že Jařabův Macbeth dobře funguje.

85 %. Dynamická multižánrová inscenace - divadlo, na které nejsem zvyklý, ale možná o to víc si mne Máj získal. Skvělá a vyvážená souhra všech komponentů včetně svícení a hudby, v žádném případě to nepůsobí jako podivně splácaný kočkopes.

Mám-li někoho vyzdvihnout, pak O. Anděru za skvělý rap a J. Kačera za energickou recitaci. Nepopírám, že bylo dojemné vidět (a slyšet) šestaosmdesátiletého barda, kterému na jeviště pomohl D. Prachař a během děkovačky mu byl oporou, aby se mohl uklonit.

Mé první setkání s režisérem Nebeským a vlastně i se samotnou koncepcí site-specific inscenace dopadlo příznivě. Tobiášovi a Nebeskému se povedlo stvořit představení, které zajímavou formou popisuje Kafkův vztah k otci, matce, ženám i příteli Maxi Brodovi; dále velmi působivě líčí jeho zvláštní náturu a pocit, že do světa kolem sebe nezapadá; v různých narážkách jsou zmiňována i jeho díla. Vynikající, soustředěný výkon K. Dobrého, kterého L. Trmíková a M. Dohnal zdatně doplňují. Až na dvě obskurní zpívané pasáže a prazvláštní závěr zkrátka zdařilý počin.

Po přečtení recenzí jsem byl připraven na nejhorší, a přestože Morávkova inscenace není nijak zázračná, zas takový průšvih to podle mne také není. Stejně jako v případě Dr. Johanna Fausta nemohu neocenit podmanivou výtvarnou a hudební složku a také všechny účinkující, kteří se zápalem plní náročné režijní úkoly. Právě režie zároveň bohužel opět zakrývá poselství textu - nejít na představení se znalostí Weissovy hry, asi bych se úplně ztratil. Naopak vyzdvihuji komické pojetí Coulmiérovy rodiny (R. Kalvoda, E. Salzmannová, Z. Vencl).

Maryša Vávrova, Mikuláškova, nadčasová, mezi mužskými (i ženskými) egy. Otázka vztahu rodičů a dětí & "co tomu řeknou lidi?". Funkční scéna (M. Cpin), zdařilé kostýmy a masky (K. Štefková). Maryša nikoli bezchybná, ale celkově povedená a do Národního zcela určitě patřící.