Gimli35

65 %.

Velkolepé Faustovo putování ve Stavovském divadle si zaslouží osmdesátku, i když to samozřejmě bylo dlouhé a divácky náročné. U mne každopádně kombinace gejzíru režijních nápadů, přitažlivě a zároveň děsivě dekadentního zpracování, výborných hereckých výkonů bez slabého článku, pompézní výpravy a povedeného moderního překladu zafungovala.

Trojanův Prebinger jako "smolař s dobrým srdcem"? Spíš bezskrupulózní postarší obšourník, sebestředně manipulující všemi kolem sebe. A hlavně pozor na zlou, vyčůranou mládež!

Nepopírám, že I. Trojan umí hrát a ostatní s ním celkem zdatně drží krok, marně však přemýšlím, za co právě Fifty posbírala všechny ty ceny. Ze Zelenkových inscenací v DD pro mě jednoznačně nejslabší.

Jan Nebeský nabízí překvapivý pohled na Fredyho Hirsche - zejména v první polovině inscenace je hlavní hrdina vykreslen jako namyšlený, lehce otravný exhibicionista a moralista s prvky základkového tělocvikářství. Zpod této nepříliš vábné slupky se však postupně vynořuje Fredyho lepší já, ukazující se zejména během jeho působení v Terezíně a Osvětimi. Zdařilá paralela mezi Fredym (Hirschem) a Freddiem (Mercurym). Všestranný, pohybově, činoherně i pěvecky nadmíru kvalitní výkon podává M. König. S. Pöthe by měl ještě zapracovat na artikulaci.

(živý přenos na ČT art)

Uživatel Jirkan to napsal přesně - i mně více vyhovuje, když se Jan Mikulášek pustí do něčeho, co už je hotové. Zaujali P. Čtvrtníček a J. Plodková.

Nic moc...

Spojení nového cirkusu a činohry se na Jatkách podařilo. Efektní akrobatická čísla, během nichž dejvičtí překvapili svou mrštností, zajímavá (a z větší části dokonce živá) hudba, pečlivá a nápaditá režie i několik zapamatováníhodných scén (bomba, pekárenské sólo P. Šimčíka, závěrečný skok apod.) - to vše přispělo k solidnímu diváckému zážitku. A že to bylo občas až příliš divoké a obskurní? Ano, ale ve svérázné Krobotově inscenaci to vlastně nepůsobilo zas tak nepatřičně. Celkově milé překvapení!
(A vidět herce na děkovačce ve šťastné euforii, že se jim to povedlo, to je prostě krásné. :) )

Totální průšvih nevznikl, ale naprosto nevzrušivá těžkotonážní činohra ano. Nechce se mi věřit, že Michal Vajdička je podepsán pod režijně zcela šedou inscenací téměř bez jakýchkoli zásadnějších hereckých akcí a řadou scén ve formátu "jeden mluví, všichni ostatní čekají". Značným omylem je pak zcela zbytná postava Tulačky (M. Znamenáčková). Alespoň trochu oživení přináší skvělé výkony V. Beneše, J. Tesařové, Z. Stavné a I. Orozoviče.

Dvě zdánlivě nespojitelné roviny - zatímco vpředu na forbíně vedou dva muži (Miloš Kopečný, Miroslav Hanuš) poutavý dialog, jenž je ve své aktuálnosti až zarážející, v pozadí jsou ukryti strašidelně nalíčení kabaretní umělci a jimi hrané a zpívané písně od skupiny Tiger Lillies slouží jako předěl mezi jednotlivými tématy diskutujících. Zjevují se v nich komické figurky i bytosti odkudsi z hlubin společenského záhrobí a nad celým panoptikem problikává nápis "SMÍCH!", aby během zdánlivě groteskně pojatých tragických situací připomněl publiku jeho cyničnost.
Velice povedené představení! (více v článku na blogu)

75 %. Asi před měsícem jsem v NoDu viděl inscenaci Jak se dělá divadlo, takže trochu podobně zaměřenou Insomnii chápu jako takový její temnější a introvertnější protipól. Po obtížně uchopitelném snovém začátku se dostává k divácky vděčnějšímu popisu generálkového týdne z režisérského pohledu a zazní spousta skvělých hořkosměšných postřehů. Závěrem je pak zpětně objasněn úvod a spolu se scénografickým řešením dotváří zčásti možná až děsivý náhled do života divadelníka, který už mezi životem a divadlem neumí rozlišovat. I když - tak to přece vždycky chtěl! Nebo...?