Hospoda Na mýtince

Tuhle hru mám moc ráda. Patří spolu s "Dobytím severního pólu" a "Dlouhým, Širokým a Krátkozrakým" do mojí soukromé trojice nejoblíbenějších představení od Cimrmanů. Snad je to tím, že ve hře zazní popěvky ze známých operet, které mám tak v oblibě. Inteligentní humor, ten je ovšem přítomný ve všech "cimrmanovských" představeních. Prostě pohodové a krásné.

Jak plyne čas, stává se tato hra mou nejoblíbenější. Možná proto, že v ní zatím nezasáhly žádné větší alternace (Svěrák s Čepelkou hrají nyní vždy, Brukner ve třetině repríz). Je to takový etalon toho, že kouzlo divadla je už 58 sezón stejné.

Edit únor 26: Je vážně k nevíře, že tři pánové, kterým bude letos 90+90+83 dokáží odehrát představení ve stejném tempu jako před lety. Hostinský stále tancuje na pařezu, Zeppelin stále vystřelí nohy na stůl, Kulhánek stále leze po čtyřech.

Edit 11.9.26: A najednou je vše jinak. Bez Bruknera, bez Čepelky. Táborský jako Zeppelin mě ale nadchl, i když hodně přehrával, ale podle mě se to do role hodí.

Videno asi pred 10-15 lety v ZDJC nejmene dvakrat nazivo s klasickym starym obsazenim a nejmene jednou i ze zaznamu. Miluji tuto ceskou usmevnou poetiku v podani Sverak - Smoljak.
Dekuji, smekam, a preji zijicim ze stare gardy hodne zdravi i do dalsich let

Nestárnoucí cimrmanovská klasika na prknech Klicperova divadla v rámci festivalu Čekání na Václava. Všechny hlášky, operetní popěvky i lehké tanečky vyvolaly u diváků značné ovace, leč musím kriticky napsat, že věk pánů Svěráka a Čepelky už opravdu nezastavíš a občas je to bohužel i slyšet/vidět. Jinak diváci spokojeni a pro ty se to přeci hraje.

Tuhle hru mám spojenou se silvestrem a koncem roku, protože to často dávali v televizi, nebo jsem si Cimrmana sama pouštěla. Když už se na konci roku bavit a slavit, tak kulturně a inteligentně, Cimrman to jistí. 10% přihazuju za herce, tohle je moje oblíbená sestava (chybí jen Jaroslav Weigel).

85%

Ze záznamu

Klasická Cimrmanova exkurze do světa operety. Pro laika překvapivé souvislosti v novém hávu. Pro diváka obeznámeného minimálně se základními pojmy žánru je to příjemná hravá koláž, ve které se neztratí nic, co se k operetě váže. I Cimrman sám začínal s tímto fenoménem ve Vídni. A i my jsme dnes konfrontováni s tím, jak bylo s touto lehkonohou múzou naloženo po roce 1945. Je to stále aktuální hra, po roce 2000 stejně jako v době premiéry v roce 1969. A samozřejmě referát dálkového posluchače katedry cimrmanologie je naprostý bonbónek. (více v článku na blogu)

Když herci hrají s radostí a diváci slzí od smíchu je to radost. Když je to ještě plné nápadů a krásné češtiny, je to divadelní skvost.

Tuhle hru mám moc ráda. Patří spolu s "Dobytím severního pólu" a "Dlouhým, Širokým a Krátkozrakým" do mojí soukromé trojice nejoblíbenějších představení od Cimrmanů. Snad je to tím, že ve hře zazní popěvky ze známých operet, které mám tak v oblibě. Inteligentní humor, ten je ovšem přítomný ve všech "cimrmanovských" představeních. Prostě pohodové a krásné.

Jak plyne čas, stává se tato hra mou nejoblíbenější. Možná proto, že v ní zatím nezasáhly žádné větší alternace (Svěrák s Čepelkou hrají nyní vždy, Brukner ve třetině repríz). Je to takový etalon toho, že kouzlo divadla je už 58 sezón stejné.

Edit únor 26: Je vážně k nevíře, že tři pánové, kterým bude letos 90+90+83 dokáží odehrát představení ve stejném tempu jako před lety. Hostinský stále tancuje na pařezu, Zeppelin stále vystřelí nohy na stůl, Kulhánek stále leze po čtyřech.

Edit 11.9.26: A najednou je vše jinak. Bez Bruknera, bez Čepelky. Táborský jako Zeppelin mě ale nadchl, i když hodně přehrával, ale podle mě se to do role hodí.

Videno asi pred 10-15 lety v ZDJC nejmene dvakrat nazivo s klasickym starym obsazenim a nejmene jednou i ze zaznamu. Miluji tuto ceskou usmevnou poetiku v podani Sverak - Smoljak.
Dekuji, smekam, a preji zijicim ze stare gardy hodne zdravi i do dalsich let

Nestárnoucí cimrmanovská klasika na prknech Klicperova divadla v rámci festivalu Čekání na Václava. Všechny hlášky, operetní popěvky i lehké tanečky vyvolaly u diváků značné ovace, leč musím kriticky napsat, že věk pánů Svěráka a Čepelky už opravdu nezastavíš a občas je to bohužel i slyšet/vidět. Jinak diváci spokojeni a pro ty se to přeci hraje.

Tuhle hru mám spojenou se silvestrem a koncem roku, protože to často dávali v televizi, nebo jsem si Cimrmana sama pouštěla. Když už se na konci roku bavit a slavit, tak kulturně a inteligentně, Cimrman to jistí. 10% přihazuju za herce, tohle je moje oblíbená sestava (chybí jen Jaroslav Weigel).

85%

Ze záznamu

Klasická Cimrmanova exkurze do světa operety. Pro laika překvapivé souvislosti v novém hávu. Pro diváka obeznámeného minimálně se základními pojmy žánru je to příjemná hravá koláž, ve které se neztratí nic, co se k operetě váže. I Cimrman sám začínal s tímto fenoménem ve Vídni. A i my jsme dnes konfrontováni s tím, jak bylo s touto lehkonohou múzou naloženo po roce 1945. Je to stále aktuální hra, po roce 2000 stejně jako v době premiéry v roce 1969. A samozřejmě referát dálkového posluchače katedry cimrmanologie je naprostý bonbónek. (více v článku na blogu)

Když herci hrají s radostí a diváci slzí od smíchu je to radost. Když je to ještě plné nápadů a krásné češtiny, je to divadelní skvost.

Tuhle hru mám moc ráda. Patří spolu s "Dobytím severního pólu" a "Dlouhým, Širokým a Krátkozrakým" do mojí soukromé trojice nejoblíbenějších představení od Cimrmanů. Snad je to tím, že ve hře zazní popěvky ze známých operet, které mám tak v oblibě. Inteligentní humor, ten je ovšem přítomný ve všech "cimrmanovských" představeních. Prostě pohodové a krásné.

Videno asi pred 10-15 lety v ZDJC nejmene dvakrat nazivo s klasickym starym obsazenim a nejmene jednou i ze zaznamu. Miluji tuto ceskou usmevnou poetiku v podani Sverak - Smoljak.
Dekuji, smekam, a preji zijicim ze stare gardy hodne zdravi i do dalsich let

85%

Nestárnoucí cimrmanovská klasika na prknech Klicperova divadla v rámci festivalu Čekání na Václava. Všechny hlášky, operetní popěvky i lehké tanečky vyvolaly u diváků značné ovace, leč musím kriticky napsat, že věk pánů Svěráka a Čepelky už opravdu nezastavíš a občas je to bohužel i slyšet/vidět. Jinak diváci spokojeni a pro ty se to přeci hraje.

Jak plyne čas, stává se tato hra mou nejoblíbenější. Možná proto, že v ní zatím nezasáhly žádné větší alternace (Svěrák s Čepelkou hrají nyní vždy, Brukner ve třetině repríz). Je to takový etalon toho, že kouzlo divadla je už 58 sezón stejné.

Edit únor 26: Je vážně k nevíře, že tři pánové, kterým bude letos 90+90+83 dokáží odehrát představení ve stejném tempu jako před lety. Hostinský stále tancuje na pařezu, Zeppelin stále vystřelí nohy na stůl, Kulhánek stále leze po čtyřech.

Edit 11.9.26: A najednou je vše jinak. Bez Bruknera, bez Čepelky. Táborský jako Zeppelin mě ale nadchl, i když hodně přehrával, ale podle mě se to do role hodí.

Ze záznamu

Klasická Cimrmanova exkurze do světa operety. Pro laika překvapivé souvislosti v novém hávu. Pro diváka obeznámeného minimálně se základními pojmy žánru je to příjemná hravá koláž, ve které se neztratí nic, co se k operetě váže. I Cimrman sám začínal s tímto fenoménem ve Vídni. A i my jsme dnes konfrontováni s tím, jak bylo s touto lehkonohou múzou naloženo po roce 1945. Je to stále aktuální hra, po roce 2000 stejně jako v době premiéry v roce 1969. A samozřejmě referát dálkového posluchače katedry cimrmanologie je naprostý bonbónek. (více v článku na blogu)

Tuhle hru mám spojenou se silvestrem a koncem roku, protože to často dávali v televizi, nebo jsem si Cimrmana sama pouštěla. Když už se na konci roku bavit a slavit, tak kulturně a inteligentně, Cimrman to jistí. 10% přihazuju za herce, tohle je moje oblíbená sestava (chybí jen Jaroslav Weigel).

Když herci hrají s radostí a diváci slzí od smíchu je to radost. Když je to ještě plné nápadů a krásné češtiny, je to divadelní skvost.