Gimli35

65 %.

Plně podepisuji komentář uživatelky Barka a nemám potřebu k němu dodávat víc, než že mne přes dobrou režii a ještě lepší herecké výkony prostě vůbec nezaujal samotný text, na němž inscenace bohužel stojí.

Po Vraždě krále Gonzaga uděluji Dejvicím podruhé stoprocentní hodnocení. Přízraky jsou mimořádně tísnivé, emocionální, účinkující však nepřehravají. Herecky též opět vynikající, závěrečná scéna K. Melíškové a V. Polívky rve srdce. Režie rozumně střídmá, výborně zvolený hudební podkres, skvělý nápad v podobě zrcadla, v němž se zjevuje kapitán Alving. Celkově velmi silný zážitek.

Sdílím výhrady Jana Pařízka, přes povedený vizuál a hudbu jsem bohužel viděl mimořádně nudné představení, potácející se od jednoho uspávacího monologu ke druhému. Oproti ústeckému Čarodějovu učni jsem se tentokrát s režijním (a asi i dramatizačním) pojetím Jana Holce vůbec nepotkal.

Podepisuji komentář Vladimíra Rogalewicze a dodávám politování, že velký pěvecký potenciál účinkujících zůstal téměř nevyužit.

65 %.

Nevšední představení - kolikrát se vám v divadle stane, abyste seděli v hloubi jeviště s kadibudkou v zádech, účinkující hráli zády k hledišti, kolem kapala voda a celá hra skvěle pasovala na současný svět?
Z herců zaujali zejména J. Dudziaková, P. Vančura, S. Rašilov a též T. Vilišová, která si vysloužila potlesk a uznání diváků za to, jak duchapřítomně a profesionálně se vyrovnala s totálním výpadkem textu.
Je to angažované, moderní, aktuální, divák se musí soustředit, musí přemýšlet - to je správně, ovšem divácká náročnost se měla odrazit v kratší stopáži inscenace. Jinak doporučeníhodné!

Všechny složky tohoto představení fungují na jedničku: herecké výkony (musím vyzdvihnout K. Melíškovou, J. Plesla a M. Krobota), precizní režie, hudba, kostýmy... Nebojte se tříapůlhodinové stopáže, uteče to.

Racek v Dlouhé má výborné herecké výkony, podmanivou hudbu a zajímavou výpravu, celkový dojem ovšem výrazně kazí samoúčelné křepčení, ječení, pitvoření se, gesta a pózy. Odvážné a zároveň překvapivě povedené je milostné jiskření mezi Treplevem (P. Neškudla) a Trigorinem (O. Rychlý), ostatní režijní nápady bohužel prošuměly kolem mne, případně jsem je vůbec nepochopil.
Nebylo to vysloveně špatné, ale na Racka běžte radši do Dejvic. (Což platí dvojnásob, jde-li o vaše první setkání s touto Čechovovou hrou.)

Tvůrčímu týmu se podařilo vytvořit atmosféru plážové bezstarostnosti, ve které je všem všechno jedno - zejména Treplevovo trápení. Výborný výkon L. Valenové v roli Arkadinové (ta je zde oproti Dejvicím či Dlouhé pojata opravdu velmi záporně), O. Pečeného coby vcelku empatického, avšak akce neschopného Sorina, a K. Tvrdíkové jako Máši. Treplevova (P. Vopařil) rtuťovitost má své opodstatnění, malinko méně však mohlo být více. Dobrým nápadem je živá hudba a zapojení kapely (M. Adam, T. Černý, F. Beitl) do děje.

65 %. S Realitami mám dost podobný problém jako s Discolandem - i tentokrát jako by Erbes a Jedinák byli tak fascinováni sesbíraným materiálem a možností předložit ho divákům v co nejširší podobě, že se příliš neohlíželi na dynamiku inscenace, která se tím pádem místy dost vleče. K plusům je ovšem třeba řadit důležité téma a opravdu povedený začátek a konec. Herecky zaujal především D. Buš.

65 %. Vcelku solidní inscenace legendárního Gogolova textu nápaditě obohacená o nadčasovou protirasistickou linku. Řada povedených scén, zejména ty s P. Tomicovou, E. Leinweberovou a K. Krhovjákem v hlavní roli; výborným sólem se zkraje druhé půlky blýskl i T. Milostný. Přes to všechno se nemohu zbavit dojmu, že v některých scénách - obzvlášť v té, kde se V. Kopta coby Hejtman dozvídá, že přijel revizor - inscenace postrádá náboj a působí poněkud bezradně. Groteskní stylizace V. Dvořáka a především J. Panznera pro mne byla za hranicí únosnosti.

65 %. Režijní duo SKUTR se statečně utkalo s komplikovanou Shakespearovou tragédií. Jistou nepřehlednost vztahů, z níž si mimochodem režie v jednu chvíli trefně utahuje, se však vždy zcela osvětlit nepodařilo, a tak mi motivace, činy a vztahy některých postav zůstaly utajeny. Asi i to mělo za následek, že přibližně druhá půlka první poloviny mi přišla poněkud úmorná. Velmi ale oceňuji, že DD zase zkouší něco nového. Z účinkujících zaujali zejména O. Malý, S. Babčáková (navíc v úchvatném kostýmu od Simony Rybákové), V. Neužil a P. Šimčík.

65 %. Nevšední, drsná inscenace, velmi náročná pro účinkující i diváky. Výborný Z. Piškula, z vedlejších herců S. Lehký a M. Kačmarčík.

Solidní teenagerská inscenace se občas snaží být až moc cool, ale má to úspěch, takže proč ne. Obzvlášť první polovina je velmi dynamická, Dočekalovi se povedlo vykreslit Veronu jako nevlídný a nebezpečný mafiánský svět, kde nikdo pro ránu nejde daleko. Herecky zaujali především Z. Piškula, J. Štrébl a V. Dvořák; naopak mi příliš nesedla stylizace T. Marečkové a P. Č. Vaculíka.

Překvapilo mne, že ačkoli ústřední duo (P. Neškudla a M. Poulová) dělá, co může, je v mých dojmech stejně přehlušeno výkonem M. Hanuše (kolaborant a opilec Rejsek), T. + M. Turkovými (rodiče) a vlastně i celkovou - velmi promyšlenou a působivou - koncepcí inscenace.
(Tedy: jako celek velice povedené, doporučuji!)

Neuvěřitelně absurdní hra s poněkud pomalým rozjezdem, která ale dokáže i zaujmout a pobavit... KAKAJÍČKO!

Neupírám inscenaci několik silných momentů ani povedenou hudbu. Ale co naplat, když mne celek spíše nudil, nerozklíčoval jsem smysl některých scén a hereckých akcí a vlastně to (skoro) celé jen tak v pomalém tempu proplulo kolem mne...
(zhlédnuto ze záznamu na YouTube)

V první řadě je potřeba ocenit dramaturgickou invenci, jedná se, pokud vím, teprve o druhou adaptaci Topolova románu. Proto se mi zdá být cenné, že se tvůrčí tým rozhodl seznámit publikum s neotřelou látkou, navíc ve vlastní dramatizaci, jež se nebojí ani básnivě obrazivého jazyka. Samotná inscenace - zejména v první polovině - se však bohužel utápí v přemíře křiku a okázalé drsnosti, která se místy překlápí až do nechtěného komična. Dějovější druhá půlka z toho vychází trochu lépe, byť i ona se občas potýká se stejnými problémy jako první. Herecky zaujali T. Dalecký, L. Tomášová, F. Kohut, K. Knězů a L. Michálková.

Bůhvíproč jsem si teď vzpomněl, že jsem tuto inscenaci viděl před mnoha lety, ještě se základkou, v Divadle Karla Hackera. Byla to nesmírně bizarní repríza, neboť publikum tvořené diváky přibližně mého tehdejšího věku rušilo a vrzalo židlemi do té míry, až musela I. Dušková představení přerušit a důrazně vyzvat obecenstvo ke klidu; později pak prostě jen zařvala "TICHO!" a během děkovačky vystoupila s krátkou řečí na téma (ne)nutnosti vše komentovat. Přes to všechno se však oběma herečkám na konci povedené a dojemné inscenace dostalo zaslouženého bouřlivého potlesku. Zkrátka silný zážitek!