Gimli35

Inscenace (s božím názvem) je takový divadelní fast food, asi jako Souborné dílo WS v Dlouhé, jen trochu méně vyrovnaný. Ale namátkou u Impulsu, Coelha, Malého prince nebo Jede jede mašinka se zasmějete naprosto spolehlivě a blog je výborný na internetu i na divadle. Skvělá B. Kubátová, z pánů zaujal více J. Albrecht.

Myslím, že definice představení jako zlého horečnatého snu hlavního hrdiny, jak píše H. Grégrová, je naprosto přesná. Po možná až příliš expresivním začátku jsem skoro celou dobu jsem přemýšlel, jestli se mi ta inscenace pozdává, a čím víc se blížil konec, tím jsem si byl jistější, že ano. Tono Brtko ve výborném podání M. Nechvátala vyznívá o něco málo negativněji a emocionálně rozháraněji než ve filmu, ale to nevadí. Krásný kontrast mezi uřvanými, nepříjemnými scénami s manželkou (L. Roznětínská) a klidnými až láskyplnými s paní Lautmannovou (G. Pyšná). Velmi silný závěr.

Pokorného režie je chladná až odtažitá, ale k severské černé komedii (víc černé než komedii) se vlastně hodí. Hlavní herci (R. Jašków a J. Erftemeijer) dobře vystihli nejednoznačnost svých postav a i ti vedlejší, zejm. D. Punčochář, M. Hruška a J. Čapka, ztvárnili přizvukující svérázné postavičky zdařile. Bonusové body pak zasluhuje půvabně ironizovaný kýčovitý závěr.

Problém této inscenace vidím v samotném textu, který je dle mého názoru značně zastaralý. V synopsi se píše: "Jak působí její volání [myšleno volání panny z Barby] na nás, lidi putující tekutou dobou 21. století?" Právě že třeba na mne prakticky nijak; ne snad proto, že má ve hře asi tak dvacet vět, s tím jsem problém neměl. Zřejmě zamýšlené poselství (panovačnost a upjatost vs. nekonvenčnost) jsem pochopil, ale jinak mne představení i přes dobré herecké výkony, zajímavou režii, scénografii a svícení bohužel příliš nezasáhlo. Trochu mne mrzí přeobsazení role Kazatele (K.Dobrý -> F. Kaňkovský).

Inscenace je Háchovi po zásluze nakloněna, nenápadná velikost jeho osobnosti výborně vynikne v závěrečné konfrontaci s bezvýznamným pletichářem MZ. Skvělý nápad s průvodci V+W v provedení I. Machalové a H. Mathauserové, které se dobře zhostily i zpěvu jejich písní. P. Reif v náročné roli Emila Háchy (ad.) obstál, jen občas neuhlídal mimiku. Hudba charismatického D. Čámského dobře pasující, s mnoha rafinovanými narážkami (např. Bugatti step).

Bůhvíproč jsem si teď vzpomněl, že jsem tuto inscenaci viděl před mnoha lety, ještě se základkou, v Divadle Karla Hackera. Byla to nesmírně bizarní repríza, neboť publikum tvořené diváky přibližně mého tehdejšího věku rušilo a vrzalo židlemi do té míry, až musela I. Dušková představení přerušit a důrazně vyzvat obecenstvo ke klidu; později pak prostě jen zařvala "TICHO!" a během děkovačky vystoupila s krátkou řečí na téma (ne)nutnosti vše komentovat. Přes to všechno se však oběma herečkám na konci povedené a dojemné inscenace dostalo zaslouženého bouřlivého potlesku. Zkrátka silný zážitek!

(živý přenos na ČT art)

Neupírám inscenaci několik silných momentů ani povedenou hudbu. Ale co naplat, když mne celek spíše nudil, nerozklíčoval jsem smysl některých scén a hereckých akcí a vlastně to (skoro) celé jen tak v pomalém tempu proplulo kolem mne...
(zhlédnuto ze záznamu na YouTube)

Velice silná a působivá inscenace a konečně jiná ukázka Jana Wericha než pouze jako "moudrého klauna", což už mi poněkud leze krkem. Janu Mikuláškovi se kromě režie velmi povedl i výběr hudby, a když měl k ruce znamenité herce (kromě ústřední dvojice neopomíjejme ani neméně výtečnou A. Kubátovou), není divu, že vzniklo skutečně povedené představení. K dokonalosti mi chyběla snad jen lepší artikulace V. Vašáka.

Hudebně velmi povedené, dokonce natolik, že uvažuji o koupi CD písní z inscenace. Činoherní výstupy (vyjma povedeného úvodu P. Jeništy) mezi jednotlivými skladbami však většinou postrádaly spád, někdy i pointu, zkrátka mne příliš nebavily a těšil jsem se, až je zase vystřídá další píseň. Celkově ne snad zklamání, avšak čekal jsem víc.

UPDATE: zhlédl jsem ještě pár let starý záznam představení na mall.tv. Zaznamenané uvedení se povedlo o něco více, herecké výkony byly živější, ozvučení lepší. Je tedy možné, že "má" repríza 1. 10. 2020 zkrátka nebyla z nejzdařilejších. (více v článku na blogu)

Ironické, vtipné, svižné (hodina a tři čtvrtě mi v divadle snad nikdy tak rychle neutekla), ale chvílemi i temné; zkrátka radost sledovat. Herci dobře sehraní, zvláštní zmínku zaslouží D. Kaplanová, J. Žáček, J. Hájek a B. Bočková. (více v článku na blogu)

65 %, nebo snad... Fakt nevím. Přesné procentuální hodnocení v tomto případě nejsem schopen stanovit. Je to inscenace bezpochyby silná, postupně gradující až k závěru se dvěma nejlepšími scénami (hudební výstup a nátlak na spisovatele/badatele) a s výbornou hudbou V. Franze. Na druhou stranu, zřejmě bych si Kacířské eseje více užil, kdybych byl trochu zvyklejší na taková alternativní představení - děkuji Studiu Hrdinů za rozšíření divadelních obzorů! -, případně zběhlejší ve filozofii.
Mé hodnocení je zkrátka těžce mlhavé, takže na to prostě běžte a uvidíte. Za návštěvu to totiž stojí. :)

Je popularita to hlavní? Záleží na tom, co si o nás myslí ostatní? Aneb půldruhé hodiny trvající dynamický slovní zápas mezi rtuťovitým "učedníkem" F. Cíla a usedlým "mazákem" M. Táborského. Oba nejednoznační, oba ve finále chápete.
(Telegraficky: Táborský i Cíl skvělí, zručná režie prvně jmenovaného, prostředí DvŘ jako dělané pro takovéto komorní drama.)

85 %
Po rozvážnějším začátku se inscenace rozjede do svižného tempa a druhá polovina je neuvěřitelnou smrští komických situací, neboť na téhle repríze Sardinek se pokazí, co jen může... Konkrétní herce vyzdvihovat netřeba, všichni jsou skvělí a výborně sehraní. V Dlouhé mají zaděláno na další divácký hit!

Nevšední představení - kolikrát se vám v divadle stane, abyste seděli v hloubi jeviště s kadibudkou v zádech, účinkující hráli zády k hledišti, kolem kapala voda a celá hra skvěle pasovala na současný svět?
Z herců zaujali zejména J. Dudziaková, P. Vančura, S. Rašilov a též T. Vilišová, která si vysloužila potlesk a uznání diváků za to, jak duchapřítomně a profesionálně se vyrovnala s totálním výpadkem textu.
Je to angažované, moderní, aktuální, divák se musí soustředit, musí přemýšlet - to je správně, ovšem divácká náročnost se měla odrazit v kratší stopáži inscenace. Jinak doporučeníhodné!

75 %
Po všech stránkách milý a vtipný večer věnovaný krásám a záludnostem češtiny, s příjemným hudebním doprovodem a dobře zvládnutým závěrem.

Mé první setkání s režisérem Nebeským a vlastně i se samotnou koncepcí site-specific inscenace dopadlo příznivě. Tobiášovi a Nebeskému se povedlo stvořit představení, které zajímavou formou popisuje Kafkův vztah k otci, matce, ženám i příteli Maxi Brodovi; dále velmi působivě líčí jeho zvláštní náturu a pocit, že do světa kolem sebe nezapadá; v různých narážkách jsou zmiňována i jeho díla. Vynikající, soustředěný výkon K. Dobrého, kterého L. Trmíková a M. Dohnal zdatně doplňují. Až na dvě obskurní zpívané pasáže a prazvláštní závěr zkrátka zdařilý počin.

Vyznění hry je trochu roztříštěné, Marber míchá na můj vkus možna až příliš mnoho karet dohromady; inscenace má však výraznou oporu v účinkujících (u mne nejvíc zabodovali H. Čermák, I. Trojan, M. Hádek a V. Neužil) a pečlivé režii J. Pokorného, jenž mne v Dejvicich po Přízracích zaujal už podruhé. Divácky velmi vděčný titul - vůbec se nedivím, že je na repertoáru již téměř deset let (a stále nezastaral).

Přestože hře by se s úspěchem dala vytknout samotná koncepce postavy přitroublé a afektované začínající novinářky (E. Maximová), jejímž prostřednictvím si P. Zelenka zřejmě chtěl kopnout do této profese, jedná se o skutečně výborné dílo, poutavě přibližující osobu Antonína Holého, jeho práci, objevy i dobové souvislosti. Inscenaci tradičně zdobí skvělé herecké výkony, zaujali především M. Myšička, I. Trojan a V. Khek Kubařová. Zasloužené ovace vestoje.

75 %
(viděno ze záznamu)

Dejvičtí činoherci pod vedením M. Krobota operu pojali s osvěžujícím nadhledem a obratně ji zvládli! Zaujali především D. Novotný a J. Plesl, kromě nich též povedený český překlad.
Zhlédnuto téměř čtrnáct let po derniéře díky online přenosu (ze záznamu) na mall.tv.

A mně se to líbilo! Příjemně svižná komedie plná jiskřivých dialogů, tradičně kvalitní herecké výkony s drobnými výkyvy na obě strany - září M. Němec, naopak H. Dvořáková mne příliš nepřesvědčila a M. Poulová se bohužel opět nevyvarovala mírné křečovitosti.

(jen poznámka na okraj: nechápu, proč se V. Zavřel - jinak dobře hrající - během děkovačky tvářil jako kakabus a odešel před jejím koncem)

Spojení nového cirkusu a činohry se na Jatkách podařilo. Efektní akrobatická čísla, během nichž dejvičtí překvapili svou mrštností, zajímavá (a z větší části dokonce živá) hudba, pečlivá a nápaditá režie i několik zapamatováníhodných scén (bomba, pekárenské sólo P. Šimčíka, závěrečný skok apod.) - to vše přispělo k solidnímu diváckému zážitku. A že to bylo občas až příliš divoké a obskurní? Ano, ale ve svérázné Krobotově inscenaci to vlastně nepůsobilo zas tak nepatřičně. Celkově milé překvapení!
(A vidět herce na děkovačce ve šťastné euforii, že se jim to povedlo, to je prostě krásné. :) )

Racek v Dlouhé má výborné herecké výkony, podmanivou hudbu a zajímavou výpravu, celkový dojem ovšem výrazně kazí samoúčelné křepčení, ječení, pitvoření se, gesta a pózy. Odvážné a zároveň překvapivě povedené je milostné jiskření mezi Treplevem (P. Neškudla) a Trigorinem (O. Rychlý), ostatní režijní nápady bohužel prošuměly kolem mne, případně jsem je vůbec nepochopil.
Nebylo to vysloveně špatné, ale na Racka běžte radši do Dejvic. (Což platí dvojnásob, jde-li o vaše první setkání s touto Čechovovou hrou.)