Gimli35

Do jisté míry souzním s komentářem uživatele Stepan.chalousek. Hovory na útěku byly mou oblíbenou inscenací Divadla v Dlouhé a DISKová novinka z ní přejímá opravdu víc než málo, jmenovitě písně včetně textů, ceduli "! SMÍCH !", loutkoherecký výstup, celkovou kabaretní stylizaci, ba dokonce - a pro mě celkem nepochopitelně - mnohdy cituje i Brechtův text, který se s textem Goldflamovým trochu tluče. Výstup "Kluci z naší uličky" zase nápadně připomíná tentýž z Bornovy inscenace téhož textu. Ale na druhou stranu: jedná se pouze o školní inscenaci, energie tohoto ročníku je opravdu strhující a T. Dalecký je skutečně obdivuhodně všestranný.

75 %. Jakkoli do jisté míry rozumím zdejším výhradám k výkonu M. Bednáře, mám pocit, že se mu stalo něco podobného, co J. Pleslovi v dejvické inscenaci Dealer's Choice. Tedy že zahrál nesnesitelnou a protivnou postavu tak věrně a přesně, až to bylo pro část diváků nestravitelné. Jinak inscenace O Pavlovi tvoří pozoruhodný kontrapunkt ke Zlatým šedesátým a nabízí tak opačný pohled na Pavla Juráčka. Kromě vynikající A. Kubátové rád vyzdvihuji ještě V. Vondráčka.

75 %.

75 %. Milá záležitost (koláž? vzdělávací inscenace?) udivující především tím, kdo všechno se po malém jevišti Studia Ypsilon během večera projde. (A to ještě pro nemoc chyběl A. Goldflam.) Někdy mne Schmidova inscenace i se svými asociativními vtípky a především skvělou hudbou bavila, jindy méně, ale vyložená nuda se nikdy nedostavila. A herecky taky fajn, kritizovaný R. Janál mi přišel v pořádku, kromě něho skvělí třeba M. Bohadlo, P. Vršek nebo R. Mrázik.

65 %.

Za zásadní přednost Lipusovy inscenace považuji, že Čapkovi - na rozdíl od jiných počinů s podobným tématem - nestaví vznešený pomník a nedělá z něho geniálního superhrdinu, nýbrž ho pojímá s lehkým nadhledem jako skoro běžného smrtelníka. Zásluhu na tom má jistě i precizní výkon J. Šťastného. Celkový sympatický nadhled inscenace poněkud ruší snad jen výstup C. Mayerové coby Leopoldy Dostalové ve druhé polovině, kde došlo k neuhlídání míry patosu. Jinak je ale Český román řemeslně suverénně zvládnutým rozmáchlým dílem s bohatým obsazením a mile nevtíravým přihlášením se k odkazu první republiky.

75 %. Pařízek není zrovna režisér mého diváckého srdce, ale tady jsme se potkali. Po expresivním začátku následuje několik opravdu povedených sugestivních scén z Remarquova románu, obzvlášť odzbrojující je monolog S. Majera o dovolené během války. Následuje rafinovaně vymyšlená přestávka, kdy je možné se občerstvit, zatímco účinkující mluví o válce, aniž by to vlastně někoho zajímalo. Druhá část ze současnosti je také dobrá, ovšem přece jen na mě více zapůsobil silnější Remarqův text a díky němu i závěr, který se k osvědčenému románu vrací. Celkově solidní, aktuální a divácky vlastně docela vstřícná inscenace.

65 %. S Realitami mám dost podobný problém jako s Discolandem - i tentokrát jako by Erbes a Jedinák byli tak fascinováni sesbíraným materiálem a možností předložit ho divákům v co nejširší podobě, že se příliš neohlíželi na dynamiku inscenace, která se tím pádem místy dost vleče. K plusům je ovšem třeba řadit důležité téma a opravdu povedený začátek a konec. Herecky zaujal především D. Buš.

Neuvěřitelně absurdní hra s poněkud pomalým rozjezdem, která ale dokáže i zaujmout a pobavit... KAKAJÍČKO!

Pro mne až překvapivě rozporuplná inscenace. Na jednu stranu výtečné herecké výkony (zejména M. Hádek, I. Trojan, M. Issová), precizní režie a pěkná scéna, na druhou stranu mne však minimálně první polovina až na pár vtipných míst dost minula, její závěr těsně před přestávkou byl ve své užvaněnosti bohužel velice nudný. Až druhá půlka mne konečně chytla.
Návštěvou Vzkříšení asi nic nepokazíte a je i dost dobře možné, že si ho na rozdíl ode mě užijete od začátku do konce, ovšem nemohu se ubránit dojmu, že v dejvickém repertoáru se najdou i výrazně zdařilejší kusy (Vražda krále Gonzaga, Racek).

Racek v Dlouhé má výborné herecké výkony, podmanivou hudbu a zajímavou výpravu, celkový dojem ovšem výrazně kazí samoúčelné křepčení, ječení, pitvoření se, gesta a pózy. Odvážné a zároveň překvapivě povedené je milostné jiskření mezi Treplevem (P. Neškudla) a Trigorinem (O. Rychlý), ostatní režijní nápady bohužel prošuměly kolem mne, případně jsem je vůbec nepochopil.
Nebylo to vysloveně špatné, ale na Racka běžte radši do Dejvic. (Což platí dvojnásob, jde-li o vaše první setkání s touto Čechovovou hrou.)

65 %, nebo snad... Fakt nevím. Přesné procentuální hodnocení v tomto případě nejsem schopen stanovit. Je to inscenace bezpochyby silná, postupně gradující až k závěru se dvěma nejlepšími scénami (hudební výstup a nátlak na spisovatele/badatele) a s výbornou hudbou V. Franze. Na druhou stranu, zřejmě bych si Kacířské eseje více užil, kdybych byl trochu zvyklejší na taková alternativní představení - děkuji Studiu Hrdinů za rozšíření divadelních obzorů! -, případně zběhlejší ve filozofii.
Mé hodnocení je zkrátka těžce mlhavé, takže na to prostě běžte a uvidíte. Za návštěvu to totiž stojí. :)