Gimli35

Racek v Dlouhé má výborné herecké výkony, podmanivou hudbu a zajímavou výpravu, celkový dojem ovšem výrazně kazí samoúčelné křepčení, ječení, pitvoření se, gesta a pózy. Odvážné a zároveň překvapivě povedené je milostné jiskření mezi Treplevem (P. Neškudla) a Trigorinem (O. Rychlý), ostatní režijní nápady bohužel prošuměly kolem mne, případně jsem je vůbec nepochopil.
Nebylo to vysloveně špatné, ale na Racka běžte radši do Dejvic. (Což platí dvojnásob, jde-li o vaše první setkání s touto Čechovovou hrou.)

65 %, nebo snad... Fakt nevím. Přesné procentuální hodnocení v tomto případě nejsem schopen stanovit. Je to inscenace bezpochyby silná, postupně gradující až k závěru se dvěma nejlepšími scénami (hudební výstup a nátlak na spisovatele/badatele) a s výbornou hudbou V. Franze. Na druhou stranu, zřejmě bych si Kacířské eseje více užil, kdybych byl trochu zvyklejší na taková alternativní představení - děkuji Studiu Hrdinů za rozšíření divadelních obzorů! -, případně zběhlejší ve filozofii.
Mé hodnocení je zkrátka těžce mlhavé, takže na to prostě běžte a uvidíte. Za návštěvu to totiž stojí. :)

Hudebně velmi povedené, dokonce natolik, že uvažuji o koupi CD písní z inscenace. Činoherní výstupy (vyjma povedeného úvodu P. Jeništy) mezi jednotlivými skladbami však většinou postrádaly spád, někdy i pointu, zkrátka mne příliš nebavily a těšil jsem se, až je zase vystřídá další píseň. Celkově ne snad zklamání, avšak čekal jsem víc.

UPDATE: zhlédl jsem ještě pár let starý záznam představení na mall.tv. Zaznamenané uvedení se povedlo o něco více, herecké výkony byly živější, ozvučení lepší. Je tedy možné, že "má" repríza 1. 10. 2020 zkrátka nebyla z nejzdařilejších. (více v článku na blogu)

Chtě nechtě musím srovnávat s prvním dílem Kanibelek - a to srovnání bohužel pro dvojku nevychází dobře. Satirickou rovinu Drábek tlačí do pozadí, resp. ji (možná neúmyslně) přehlušuje komedií, jejíž bláznivost tentokrát přepískl, a dějovou linku pohřbívá bezradným koncem. Ale mouční šemíci byli fajn, zamyšlení nad tématem stáří taky a propadák to vlastně není, jenom jednička je prostě o poznání lepší.

Pošta pro tebe z důlního prostředí aneb ze silného námětu i dobových kontextů se dalo vytěžit (!) mnohem víc než emocionálně zbytečně přepjatý (a v divákovi přitom velké emoce nevzbuzující) vzpomínací piknik. Vysloveně dobře režijně uchopená i zahraná byla postava dcery/vnučky v podání A. Formanové, ostatní bohužel nepůsobily přesvědčivě - vzhledem ke kvalitě ansámblu se domnívám, že na vině je režisérka. Líbilo se ovšem "to okolo", především hudba a konečně aspoň trochu silný závěr. Mimochodem, v uváděcím prostoru Anti.kvariát si raději nesedejte dopředu a blízko k oknům, ukroutíte si hlavu.

Těžko hodnotitelné, těžko uchopitelné. Výjev střídá výjev (ty silné jsou bohužel v menšině), postavy defilují jak zběsilé, pak to skončí, jdete domů a nevíte. Tedy ne nutně, například divačka přede mnou, jež se hystericky rozesmála pokaždé, když některý z účinkujících otevřel pusu či když J. Černý prostě jen přišel na jeviště, asi věděla. Docela jsem jí to záviděl.

65 %. Dívat se hodinu padesát na tři navzájem se trollící sourozence, navíc představované výbornými účinkujícími, bylo občas velice zábavné. Trochu si ale říkám, jestli Bernhardův text nenabízí i něco víc než srandovně se pošťuchující a byt demolující trio. Místy jsem se bavil, ale zároveň netuším, proč bych na to měl kohokoli posílat nebo jít znovu. Zvláštní inscenace.

(A ještě si tu odložím obdivnou poznámku, že Z. Stivínová se klaní opravdu působivě hluboko.)

65 %. Příjemná divadelní jednohubka, které by k vyššímu hodnocení býval pomohl lepší přednes B. Hubené. Pánové skvělí, P. Tesař zmákne Klause i Filipovského/Funese. ;)

Uživatel Jirkan to napsal přesně - i mně více vyhovuje, když se Jan Mikulášek pustí do něčeho, co už je hotové. Zaujali P. Čtvrtníček a J. Plodková.

55 % nebo tak nějak.

Sebeobviňování je fajn, zasazení do nedivadelního prostoru je zajímavým nápadem, nadhled (SW!) k tomu sedí a sledování česko-německého textu si zejména němčináři užijí. Snad se inscenace postupem repríz trochu usadí a představení už nebude muset zachraňovat napovídající, syčící a gestikulující inspicientka v první řadě.

Zdeněk Adamec v podobě více než hodinového bezobsažného dialogu M. Pechláta a S. Majera byl pro mne bohužel zklamáním - a samotného Adamce mi po něm vlastně bylo fakt líto. V programu je celá událost zpracována mnohem lépe, doporučuji ho zakoupit.

65 %. Čistě z technického hlediska bych pozoruhodnou Ondrovu inscenaci hodnotil výše - scénografie Jany Hauskrechtové se spoustou domyšlených detailů je skvostná, hudební složka Davida Hlaváče (s přispěním všech účinkujících!) efektní. Ze mně neznámých důvodů mne však představení nezasáhlo zdaleka tolik, jak asi mělo. Možná je na vině přehnaná zvuková a hlasová exprese, nehodící se do miniaturního malého sálu Divadla D21, možná mé nepříliš náboženské založeni.

Neznat Čapkovy životní osudy a nevidět film Člověk proti zkáze, asi by se mi Maškové a Khekův Čapek líbil o něco víc. Takhle jsem bohužel viděl naprosto průměrnou, didaktickou inscenaci s násilně naroubovanou havlovskou paralelou a zcela zbytečným závěrečným odkazem k Jiřímu Ovčáčkovi.
Dobrý výkon J. Hány, M. Málkové a J. Smutné.

65 %. SKUTRovská Kouzelná flétna rozhodně není špatná, může se opřít o slušný nebo až výborný (S. Venclovská, K. Oltová, O. Rychlý) zpěv účinkujících. Činoherní pasáže bohužel ve víru neustálého shazování sklouzávají do infantility, nejvíce se to projevuje v únavné stylizaci tří kněží (M. Poulová, M. Turková, M. Zimová) do podoby "tří bulev" a v projevu M. Zavičára. Zamrzela i recyklace režijních postupů z Mistra a Markétky (zrcadla, efekty bouře). Milým nápadem je naopak pěvecké zapojení živého orchestru.

První pol. inscenace má tak zvláštně hypnoticky-meditativní atmosféru, až jsem měl co dělat, abych neusnul. Úspornost a ticho posléze střídá stroboskop, rudé světlo a překvapivé zvukové efekty; ke konci opět přichází ztišení.
Rozkročenost inscenace je pozoruhodná, ovšem každé z témat (španělská chřipka, homosexualita, film, výbuch sopky, Island jako takový ad.) má v konečném součtu vlastně docela malý prostor a celé to pohromadě drží jen silou vůle tvůrců a výborných účinkujících.
Ani v tomto případě, stejně jako u Kacířských esejů, SH nehraje úplně pro mne - ale já mu přesto děkuji za výlet za hranice mé divácké činoherně-komfortní zóny.

65 %. Škoda tempa inscenace, které na mne bylo opravdu až příliš pomalé. Zapamatuji si hlavně herecké výkony všech účinkujících (včetně démonického I. Voříška) a až hororové scény s vysavačem.

Po přečtení recenzí jsem byl připraven na nejhorší, a přestože Morávkova inscenace není nijak zázračná, zas takový průšvih to podle mne také není. Stejně jako v případě Dr. Johanna Fausta nemohu neocenit podmanivou výtvarnou a hudební složku a také všechny účinkující, kteří se zápalem plní náročné režijní úkoly. Právě režie zároveň bohužel opět zakrývá poselství textu - nejít na představení se znalostí Weissovy hry, asi bych se úplně ztratil. Naopak vyzdvihuji komické pojetí Coulmiérovy rodiny (R. Kalvoda, E. Salzmannová, Z. Vencl).

Štefaňáka mám rád a pro D21 mám slabost, ovšem jejich propojení pro mne nezafungovalo. Zprvu osvěžující interakce s publikem se nadužíváním postupně dostala až do estrádní podoby (M. Zeman). Ta bohužel nakonec ovládla skoro celou druhou polovinu představení a pro temnější tóny už nezbylo tolik prostoru. Herecky zaujali H. Zahirović, P. Pochop a S. Chmelová; zamrzela naopak překvapivá nesehranost S. Neduhy a P. Pochopa v některých scénách. Diváckému zážitku nepomohl ani halasně hýkající a chrochtající zaměstnanec divadla v publiku.

Totální průšvih nevznikl, ale naprosto nevzrušivá těžkotonážní činohra ano. Nechce se mi věřit, že Michal Vajdička je podepsán pod režijně zcela šedou inscenací téměř bez jakýchkoli zásadnějších hereckých akcí a řadou scén ve formátu "jeden mluví, všichni ostatní čekají". Značným omylem je pak zcela zbytná postava Tulačky (M. Znamenáčková). Alespoň trochu oživení přináší skvělé výkony V. Beneše, J. Tesařové, Z. Stavné a I. Orozoviče.

65 %. Text mi nepřišel moc objevný, dlouhé monology a úmorné dopisy fiktivmímu ukrajinskému vládci tempu příliš neprospěly. Zato však Pařízkova inscenace nabízí několik vtipných (bufet) nebo silných (bloudění podzemím, závěr) scén, výtečné herecké výkony i působivý light design. Ale dvě hodiny bez přestávky? To bych zakázal. :D

Po slibně rozjetém začátku s výborným výstupem D. Prachaře a S. Rašilova se inscenace bohužel nějak zadrhla a i přes dílčí povedené momenty (např. Pentheova smrt) a dobrou hudbu už jsem se na ni nedokázal naladit. Sáhodlouhé monology tomu bohužel opravdu nepomohly. Přesto jsem ale rád, že i v nové dramaturgii ND je místo pro podobně nezvyklé počiny.

65 %. Bude to ode mne samozřejmě těžce subjektivní, ale více mne zaujala klasická Pokorného verze v Dejvicích. Ani Nebeského Přízraky rozhodně nejsou k zahození, nabízejí několik silných scén - obzvlášt tu závěrečnou - a výtečné herecké výkony, ovšem hudby (výborné) bych si dal i více a větší celkový emoční zásah jsem si zkrátka odnesl z Dejvic.