Gimli35

75 %.

75 %. Milá záležitost (koláž? vzdělávací inscenace?) udivující především tím, kdo všechno se po malém jevišti Studia Ypsilon během večera projde. (A to ještě pro nemoc chyběl A. Goldflam.) Někdy mne Schmidova inscenace i se svými asociativními vtípky a především skvělou hudbou bavila, jindy méně, ale vyložená nuda se nikdy nedostavila. A herecky taky fajn, kritizovaný R. Janál mi přišel v pořádku, kromě něho skvělí třeba M. Bohadlo, P. Vršek nebo R. Mrázik.

65 %.

Za zásadní přednost Lipusovy inscenace považuji, že Čapkovi - na rozdíl od jiných počinů s podobným tématem - nestaví vznešený pomník a nedělá z něho geniálního superhrdinu, nýbrž ho pojímá s lehkým nadhledem jako skoro běžného smrtelníka. Zásluhu na tom má jistě i precizní výkon J. Šťastného. Celkový sympatický nadhled inscenace poněkud ruší snad jen výstup C. Mayerové coby Leopoldy Dostalové ve druhé polovině, kde došlo k neuhlídání míry patosu. Jinak je ale Český román řemeslně suverénně zvládnutým rozmáchlým dílem s bohatým obsazením a mile nevtíravým přihlášením se k odkazu první republiky.

75 %. Pařízek není zrovna režisér mého diváckého srdce, ale tady jsme se potkali. Po expresivním začátku následuje několik opravdu povedených sugestivních scén z Remarquova románu, obzvlášť odzbrojující je monolog S. Majera o dovolené během války. Následuje rafinovaně vymyšlená přestávka, kdy je možné se občerstvit, zatímco účinkující mluví o válce, aniž by to vlastně někoho zajímalo. Druhá část ze současnosti je také dobrá, ovšem přece jen na mě více zapůsobil silnější Remarqův text a díky němu i závěr, který se k osvědčenému románu vrací. Celkově solidní, aktuální a divácky vlastně docela vstřícná inscenace.

65 %. S Realitami mám dost podobný problém jako s Discolandem - i tentokrát jako by Erbes a Jedinák byli tak fascinováni sesbíraným materiálem a možností předložit ho divákům v co nejširší podobě, že se příliš neohlíželi na dynamiku inscenace, která se tím pádem místy dost vleče. K plusům je ovšem třeba řadit důležité téma a opravdu povedený začátek a konec. Herecky zaujal především D. Buš.

Neuvěřitelně absurdní hra s poněkud pomalým rozjezdem, která ale dokáže i zaujmout a pobavit... KAKAJÍČKO!

Pro mne až překvapivě rozporuplná inscenace. Na jednu stranu výtečné herecké výkony (zejména M. Hádek, I. Trojan, M. Issová), precizní režie a pěkná scéna, na druhou stranu mne však minimálně první polovina až na pár vtipných míst dost minula, její závěr těsně před přestávkou byl ve své užvaněnosti bohužel velice nudný. Až druhá půlka mne konečně chytla.
Návštěvou Vzkříšení asi nic nepokazíte a je i dost dobře možné, že si ho na rozdíl ode mě užijete od začátku do konce, ovšem nemohu se ubránit dojmu, že v dejvickém repertoáru se najdou i výrazně zdařilejší kusy (Vražda krále Gonzaga, Racek).

Racek v Dlouhé má výborné herecké výkony, podmanivou hudbu a zajímavou výpravu, celkový dojem ovšem výrazně kazí samoúčelné křepčení, ječení, pitvoření se, gesta a pózy. Odvážné a zároveň překvapivě povedené je milostné jiskření mezi Treplevem (P. Neškudla) a Trigorinem (O. Rychlý), ostatní režijní nápady bohužel prošuměly kolem mne, případně jsem je vůbec nepochopil.
Nebylo to vysloveně špatné, ale na Racka běžte radši do Dejvic. (Což platí dvojnásob, jde-li o vaše první setkání s touto Čechovovou hrou.)

65 %, nebo snad... Fakt nevím. Přesné procentuální hodnocení v tomto případě nejsem schopen stanovit. Je to inscenace bezpochyby silná, postupně gradující až k závěru se dvěma nejlepšími scénami (hudební výstup a nátlak na spisovatele/badatele) a s výbornou hudbou V. Franze. Na druhou stranu, zřejmě bych si Kacířské eseje více užil, kdybych byl trochu zvyklejší na taková alternativní představení - děkuji Studiu Hrdinů za rozšíření divadelních obzorů! -, případně zběhlejší ve filozofii.
Mé hodnocení je zkrátka těžce mlhavé, takže na to prostě běžte a uvidíte. Za návštěvu to totiž stojí. :)

Hudebně velmi povedené, dokonce natolik, že uvažuji o koupi CD písní z inscenace. Činoherní výstupy (vyjma povedeného úvodu P. Jeništy) mezi jednotlivými skladbami však většinou postrádaly spád, někdy i pointu, zkrátka mne příliš nebavily a těšil jsem se, až je zase vystřídá další píseň. Celkově ne snad zklamání, avšak čekal jsem víc.

UPDATE: zhlédl jsem ještě pár let starý záznam představení na mall.tv. Zaznamenané uvedení se povedlo o něco více, herecké výkony byly živější, ozvučení lepší. Je tedy možné, že "má" repríza 1. 10. 2020 zkrátka nebyla z nejzdařilejších. (více v článku na blogu)

Chtě nechtě musím srovnávat s prvním dílem Kanibelek - a to srovnání bohužel pro dvojku nevychází dobře. Satirickou rovinu Drábek tlačí do pozadí, resp. ji (možná neúmyslně) přehlušuje komedií, jejíž bláznivost tentokrát přepískl, a dějovou linku pohřbívá bezradným koncem. Ale mouční šemíci byli fajn, zamyšlení nad tématem stáří taky a propadák to vlastně není, jenom jednička je prostě o poznání lepší.

Pošta pro tebe z důlního prostředí aneb ze silného námětu i dobových kontextů se dalo vytěžit (!) mnohem víc než emocionálně zbytečně přepjatý (a v divákovi přitom velké emoce nevzbuzující) vzpomínací piknik. Vysloveně dobře režijně uchopená i zahraná byla postava dcery/vnučky v podání A. Formanové, ostatní bohužel nepůsobily přesvědčivě - vzhledem ke kvalitě ansámblu se domnívám, že na vině je režisérka. Líbilo se ovšem "to okolo", především hudba a konečně aspoň trochu silný závěr. Mimochodem, v uváděcím prostoru Anti.kvariát si raději nesedejte dopředu a blízko k oknům, ukroutíte si hlavu.

Těžko hodnotitelné, těžko uchopitelné. Výjev střídá výjev (ty silné jsou bohužel v menšině), postavy defilují jak zběsilé, pak to skončí, jdete domů a nevíte. Tedy ne nutně, například divačka přede mnou, jež se hystericky rozesmála pokaždé, když některý z účinkujících otevřel pusu či když J. Černý prostě jen přišel na jeviště, asi věděla. Docela jsem jí to záviděl.