Gimli35

Těch padesát procent je asi dost přestřelených, když jsem sdělení inscenace nepochopil, ale zároveň mne dění na jevišti povětšinou nijak neiritovalo, soustředění M. Poulové bylo opravdu obdivuhodné a ocenil jsem smířlivý, až optimistický konec. Obávám se však, že spíše než průšvihem uměleckým bude nový titul karambolem ekonomickým, neboť na jedné z prvních repríz nás bylo asi tak padesát (a to včetně držitelů čestných vstupenek).

Scéna zajímavá, herecké výkony dobré, Melody Makers naprosto špičkoví... ale ten scénář. Zoufale jalový, v první půli do omrzení opakované Traxlerovy milostné avantýry a hromada banálních dialogů; jako na vysvobození jsem čekal, až se ze zákulisí vynoří jazzový orchestr na posuvném jevišti. Druhá půlka o poznání lepší, více vtipných situací (nezapomenutelný především StBák Švestka), i atmosféru doby se režisérovi povedlo lépe vystihnout.
Sečteno a podtrženo: neodcházel jsem vysloveně roztrpčen, jen jsem prostě očekával víc. Tahouny inscenace byli jednoznačně Melody Makers. Swing high!

75 %.

S režiemi Jakuba Šmída mám dosud zkušenost jen z komorního Divadla D21, proto mne mile překvapilo, jak dobře umí pracovat s prostorem mnohonásobně větším. Vynikající vizuál, přes několik žánrů působivě rozkročená hudba Davida Hlaváče a energická choreografie Jiřího Pokorného tu mají trochu navrch nad textem, ale vlastně mi to vůbec nevadilo. Valérie a týden divů je zkrátka skvělá podívaná, byť na pohádkové poměry pořádně temná. Tleskám i přítomnosti neokoukaných tváří v hereckém obsazení: pěvecky přirozeně vévodí A. Kalertová; E. Leinweberové, kterou mám zaškatulkovanou spíše jako komickou herečku, se daří i v této nezvyklé poloze.

Jojo, tohle mne zase moc bavilo a velice se těším na další velká díla české i světové literatury, která si Jakub Šmíd vezme do parády. Tentokrát i výrazná hudební složka s dobrými pěveckými výkony všech účinkujících. Celkově vévodí M. Zeman, ale i ostatní jsou skvělí a třeba H. Mathauserová s P. Pochopem jsou jako karikatura Čechů u moře neodolatelní.

Hudebně velmi povedené, dokonce natolik, že uvažuji o koupi CD písní z inscenace. Činoherní výstupy (vyjma povedeného úvodu P. Jeništy) mezi jednotlivými skladbami však většinou postrádaly spád, někdy i pointu, zkrátka mne příliš nebavily a těšil jsem se, až je zase vystřídá další píseň. Celkově ne snad zklamání, avšak čekal jsem víc.

UPDATE: zhlédl jsem ještě pár let starý záznam představení na mall.tv. Zaznamenané uvedení se povedlo o něco více, herecké výkony byly živější, ozvučení lepší. Je tedy možné, že "má" repríza 1. 10. 2020 zkrátka nebyla z nejzdařilejších. (více v článku na blogu)

Velká část první půlky diváka ukolébá do té míry, že si říká, jestli se nedostal jenom na nějakou nezávaznou konverzačku. Pomalu se však ukazuje, že na jevišti je cosi v nepořádku, a moment těsně před pauzou vyrazí dech. Druhý poločas bych shrnul asi tak, že se mi snad ještě nestalo, abych se v divadle vysloveně bál - až na Vině. Wow!

75 %. Inscenace je sice náročná na diváckou pozornost, usledovat všechny zašmodrchané vztahy mezi navzájem propojenými rodinami není vždycky úplně lehké, ale za návštěvu Vojna a Mír v ABC určitě stojí. Dočekalova režie se i přes tříačtvrthodinovou délku většinou vyhnula hluchým místům, dodala nenásilné aktualizace a vyrovnaný soubor MDP (+ hosté) prokázal své kvality. Potěší i obsazení J. Vlasáka, který na to stále herecky má, jen škoda, že už začíná mít dost viditelné potíže s pamětí.

Vražda krále Gonzaga - stand-up, reportáž a kremelský mráz běhající po zádech (více v článku na blogu)

45 %, a to ještě jen díky silnému závěru, který je po strnulé až letargické inscenaci nečekaným a příjemným překvapením, zejména díky výtečnému J. Grundmanovi. Od zhlédnutí Oppermannů, na které se chystám už dlouho, mne sice Vyhnanství neodradilo, zato návštěvu trilogického maratonu nejspíš vynechám.

Hravá sémiotická jízda v první polovině mě nesmírně bavila, druhá půlka už byla ve své statičnosti na diváckou pozornost trochu náročnější, ale oceňuji pohled na známou kauzu z mnoha různých stran. Divácký zážitek sezóny díky Havelkově režii, ale i perfektně sehranému a pěvecky disponovanému souboru.

Manipulace s většími rekvizitami jako na besídce základní školy, opakující se hudební motivy, spoustu laciných vtípků... Zajímavých a opravdu vtipných momentů bylo příliš málo na to, abych dal více než 10%.

95 %

Problém této inscenace vidím v samotném textu, který je dle mého názoru značně zastaralý. V synopsi se píše: "Jak působí její volání [myšleno volání panny z Barby] na nás, lidi putující tekutou dobou 21. století?" Právě že třeba na mne prakticky nijak; ne snad proto, že má ve hře asi tak dvacet vět, s tím jsem problém neměl. Zřejmě zamýšlené poselství (panovačnost a upjatost vs. nekonvenčnost) jsem pochopil, ale jinak mne představení i přes dobré herecké výkony, zajímavou režii, scénografii a svícení bohužel příliš nezasáhlo. Trochu mne mrzí přeobsazení role Kazatele (K.Dobrý -> F. Kaňkovský).

Pro mne až překvapivě rozporuplná inscenace. Na jednu stranu výtečné herecké výkony (zejména M. Hádek, I. Trojan, M. Issová), precizní režie a pěkná scéna, na druhou stranu mne však minimálně první polovina až na pár vtipných míst dost minula, její závěr těsně před přestávkou byl ve své užvaněnosti bohužel velice nudný. Až druhá půlka mne konečně chytla.
Návštěvou Vzkříšení asi nic nepokazíte a je i dost dobře možné, že si ho na rozdíl ode mě užijete od začátku do konce, ovšem nemohu se ubránit dojmu, že v dejvickém repertoáru se najdou i výrazně zdařilejší kusy (Vražda krále Gonzaga, Racek).

Obstojná adaptace Tolstého románu se mnou úplně nezacloumala, přesto se jedná o slušnou inscenaci, především díky vynikajícímu výkonu K. Císařové (zasluhuje nějakou oficiální cenu). A přiznám se upřímně, pokaždé stejná ironizace M. Königa už mne trochu přestává bavit. Ve vážnějších momentech (utkvěla mi hlavně cesta vlakem s vystrašeným klukem) je ovšem i on výtečný.

Už jen téma "lidé se zaseknou ve výtahu a nevědí, co s tím" je samo o sobě zajímavé, kolektiv DD se pak zasloužil o to, že inscenace má co říct, je vtipná a rozumně dlouhá, tudíž nenudí. Mně se to líbilo! :)