Gimli35

V první řadě je potřeba ocenit dramaturgickou invenci, jedná se, pokud vím, teprve o druhou adaptaci Topolova románu. Proto se mi zdá být cenné, že se tvůrčí tým rozhodl seznámit publikum s neotřelou látkou, navíc ve vlastní dramatizaci, jež se nebojí ani básnivě obrazivého jazyka. Samotná inscenace - zejména v první polovině - se však bohužel utápí v přemíře křiku a okázalé drsnosti, která se místy překlápí až do nechtěného komična. Dějovější druhá půlka z toho vychází trochu lépe, byť i ona se občas potýká se stejnými problémy jako první. Herecky zaujali T. Dalecký, L. Tomášová, F. Kohut, K. Knězů a L. Michálková.

Bůhvíproč jsem si teď vzpomněl, že jsem tuto inscenaci viděl před mnoha lety, ještě se základkou, v Divadle Karla Hackera. Byla to nesmírně bizarní repríza, neboť publikum tvořené diváky přibližně mého tehdejšího věku rušilo a vrzalo židlemi do té míry, až musela I. Dušková představení přerušit a důrazně vyzvat obecenstvo ke klidu; později pak prostě jen zařvala "TICHO!" a během děkovačky vystoupila s krátkou řečí na téma (ne)nutnosti vše komentovat. Přes to všechno se však oběma herečkám na konci povedené a dojemné inscenace dostalo zaslouženého bouřlivého potlesku. Zkrátka silný zážitek!

95 % a slzy smíchu.

Civilnost, neokázalost, autenticita, komorní provedení - tyto vlastnosti prospívají Hrbkově inscenaci nejvíce. Z dvojice účinkujících mi více sedl M. Hruška, Z. Zlatohlávková však nezůstává příliš pozadu.

I když by si samotný hra jako celek možná zasloužila o deset procent méně, kvůli neuvěřitelnému nasazení hereckého tria a pasážím, které se počítají mezi to nejvtipnější, co jsem kdy v divadle viděl, nemohu jít níže.
UPDATE 30. 6. 2021: i po třetím zhlédnutí potvrzuji - inscenace pořád jede jak vlak. Še-še-šejkspír!

Příjemně strašidelné představení se spoustou efektů a úžasnými kostýmy. První půlka byla dost průměrná, v té druhé se to však pořádně rozjelo.
(viděna derniéra)

75 %. Milá záležitost (koláž? vzdělávací inscenace?) udivující především tím, kdo všechno se po malém jevišti Studia Ypsilon během večera projde. (A to ještě pro nemoc chyběl A. Goldflam.) Někdy mne Schmidova inscenace i se svými asociativními vtípky a především skvělou hudbou bavila, jindy méně, ale vyložená nuda se nikdy nedostavila. A herecky taky fajn, kritizovaný R. Janál mi přišel v pořádku, kromě něho skvělí třeba M. Bohadlo, P. Vršek nebo R. Mrázik.

75 %. K Fuksově předloze byl režisér Šmíd tentokrát až překvapivě uctivý, i tak se ale nebál přidat nemálo osvěžujících vtípků (zejména scéna v nevěstinci a narážka na Ano, šéfe! je v tomto směru zdařilá). Inscenace i přes svou délku běží ve své propracovnosti kupředu velmi svižně, o to větší je škoda poněkud zašumlovaného konce, v němž například téměř zaniká vražda syna Miliho. Herecky opět výtečné, byť na stylizace M. Zemana (Mili, Dvořák) jsem si musel chvíli zvykat.

65 %. Ne že by si inscenace nezasloužila škrty a krácení. Ale Mikuláškova misantropie a (sebe)ironie prostupující celým večerem mne spolu se správně ulítlými režijními nápady udržela po celé dvě hodiny "na příjmu". Výsměch přebujelým, toxicky extrovertním politickým egům spojený s hrůzou z konce světa a až zuřivou snahou o zábavnost tvoří velmi svéráznou, ale nikoli špatnou kombinaci, která na prknech Stavovského divadla dobře provokuje.

85 %
"Jestli jsou tvoje touhy nekonečně dlouhý, můžou za to hormony!" Zase jedna povedená inscenace v Dlouhé. Osmdesátkové hity s vtipnými českými texty M. Hanuše jí dodávají ten správný šmrnc, herecké obsazení výborné (musím pochválit Č. Koliáše, E. Hacurovou, J. Pokornou, J. Wohanku... a vlastně všechny účinkující).

Několik silných momentů, komplikovaná choreografie ani opravdu pěkná živá hudba bohužel nezachrání až ohromující plytkost hry. Poezie jen jako výplň, a to ve značně přemrštěném množství. Ještě nikdy jsem nezažil některé špičkové dejvické herce a herečky tak strojeně deklamovat; naopak obstáli V. Khek Kubařová, V. Polívka a H. Čermák. Jinde bych dal možná i víc, ale v nadupaném dejvickém repertoáru se unylá Terapie naprosto ztrácí.

Za pořádně drsný vtip inscenace považuji fakt, že sice pojednává o úzkosti, zároveň ale vytváří situace, které mohou na diváky a divačky působit - jemně řečeno - dost nekomfortně. Mám na mysli hojné interakce s publikem, které se na mé repríze místy dostaly až do (pro mne) nepěkně vlezlé podoby. Ale možná byla chyba i na mé straně, nebyl jsem úplně v rozpoložení, v němž bych si tenhle prvek mohl užít. Hlavní pochvala míří za dvojicí přítomných jeptišek (!) za to, s jakou grácií zvládly své zapojení do představení.

75 %. Podepisuji komentář Lukáše Dubského. Přestože krátit by se asi dalo, stále nevycházím z údivu, že tříapůlhodinová inscenace bez jakýchkoli doplňků (dokonce prakticky bez hudby) udržela mou pozornost po celý večer. Sázka na silný text a znamenité účinkující režiséru Smočkovi vyšla. A navíc jedenáct let stará inscenace mnoho desetiletí starého textu tak nějak mimochodem pracuje i s palčivě aktuálními tématy domácího násilí a společenských předsudků.

Nebýt až komicky přepáleného závěru ve stylu "King Kong útočí", dal bych možná i víc procent. Potěšilo mne totiž, jak působivě, věrně a s citem pro jevištní zkratku se Dekkadancers podařilo ztvárnit příběh známé Williamsovy hry. Nejzdařileji tak činí v převážné většině inscenace, která se spoléhá výlučně na pohyb; naopak křik účinkujících a ke konci i mimika se trochu míjí účinkem a působí poněkud nadbytečně. Zaujali především O. Vinklát - mimo jiné i hrou na klavír - a K. Jelínková.

85 %. Poetické a krásné!

Milá, rozverná hříčka, na níž mne snad nejvíce potěšilo, že k Havlíčkovi Borovskému přistupuje sice s velkým nadhledem, ale nesnaží se ho za každou cenu shodit. A slogan "tupí lidé, dobrý vzduch" bych, být z D21, prodával cestovkám. ;)

Do jisté míry souzním s komentářem uživatele Stepan.chalousek. Hovory na útěku byly mou oblíbenou inscenací Divadla v Dlouhé a DISKová novinka z ní přejímá opravdu víc než málo, jmenovitě písně včetně textů, ceduli "! SMÍCH !", loutkoherecký výstup, celkovou kabaretní stylizaci, ba dokonce - a pro mě celkem nepochopitelně - mnohdy cituje i Brechtův text, který se s textem Goldflamovým trochu tluče. Výstup "Kluci z naší uličky" zase nápadně připomíná tentýž z Bornovy inscenace téhož textu. Ale na druhou stranu: jedná se pouze o školní inscenaci, energie tohoto ročníku je opravdu strhující a T. Dalecký je skutečně obdivuhodně všestranný.