Gimli35

85 % a nebýt postupně uvadajícího tempa přibližně ve druhé polovině večera, dal bych možná i víc. Velmi totiž pro mne zafungovalo propojení naživo hraných písní Deža Ursinyho (jehož hudbu jsem doposud neznal) v uhrančivé interpretaci účinkujících se sondou do vztahu otce a syna, obzvlášť v první polovině i hodně zábavné. Výtečně je také zpracován protiklad unaveného stárnoucího Deža ve rtuťovitě proměnlivém podání J. Kolaříka a s rozkoší rebelujícího Kuby M. Bendy, které v různých rolích doplňuje obdivuhodně všestranná M. Matulová.

Oproti Jak jsem se ztratil trochu horší, ale na osmdesát procent to přesto je.
UPDATE 27. 6. 2021: Překvapuje mne, že mé sedm let staré hodnocení vyznívá poněkud negativně. Po dnešním, druhém zhlédnutí tedy napravuji - Líná babička je další hravou "bornovinou" pro všechny generace s neutuchajícím nasazením celého ansámblu a jako vždy výbornou hudbou (tandem Hanuš & Potoček) v bezchybném podání účinkujících.

75 %. Jakkoli do jisté míry rozumím zdejším výhradám k výkonu M. Bednáře, mám pocit, že se mu stalo něco podobného, co J. Pleslovi v dejvické inscenaci Dealer's Choice. Tedy že zahrál nesnesitelnou a protivnou postavu tak věrně a přesně, až to bylo pro část diváků nestravitelné. Jinak inscenace O Pavlovi tvoří pozoruhodný kontrapunkt ke Zlatým šedesátým a nabízí tak opačný pohled na Pavla Juráčka. Kromě vynikající A. Kubátové rád vyzdvihuji ještě V. Vondráčka.

Myslím, že definice představení jako zlého horečnatého snu hlavního hrdiny, jak píše H. Grégrová, je naprosto přesná. Po možná až příliš expresivním začátku jsem skoro celou dobu jsem přemýšlel, jestli se mi ta inscenace pozdává, a čím víc se blížil konec, tím jsem si byl jistější, že ano. Tono Brtko ve výborném podání M. Nechvátala vyznívá o něco málo negativněji a emocionálně rozháraněji než ve filmu, ale to nevadí. Krásný kontrast mezi uřvanými, nepříjemnými scénami s manželkou (L. Roznětínská) a klidnými až láskyplnými s paní Lautmannovou (G. Pyšná). Velmi silný závěr.

65 %. Dívat se hodinu padesát na tři navzájem se trollící sourozence, navíc představované výbornými účinkujícími, bylo občas velice zábavné. Trochu si ale říkám, jestli Bernhardův text nenabízí i něco víc než srandovně se pošťuchující a byt demolující trio. Místy jsem se bavil, ale zároveň netuším, proč bych na to měl kohokoli posílat nebo jít znovu. Zvláštní inscenace.

(A ještě si tu odložím obdivnou poznámku, že Z. Stivínová se klaní opravdu působivě hluboko.)

Pečlivě udělaná klasika, naprosto ohromující výkon M. Isteníka, silný emoční zásah.

Položím si otázku: dá se tahle inscenace vůbec nějak procentuálně hodnotit? A sám si odpovím: ne. Takže těch 70 % si moc nevšímejte. Prostě jsem viděl hodinu a čtvrt dlouhý divadelní vtip, místy i hlubší a sofistikovanější, než by se mohlo zdát. A nelituji toho! Z účinkujících zaujali zejména O. Bauer a V. Holičková.

Je popularita to hlavní? Záleží na tom, co si o nás myslí ostatní? Aneb půldruhé hodiny trvající dynamický slovní zápas mezi rtuťovitým "učedníkem" F. Cíla a usedlým "mazákem" M. Táborského. Oba nejednoznační, oba ve finále chápete.
(Telegraficky: Táborský i Cíl skvělí, zručná režie prvně jmenovaného, prostředí DvŘ jako dělané pro takovéto komorní drama.)

65 %. Bude to ode mne samozřejmě těžce subjektivní, ale více mne zaujala klasická Pokorného verze v Dejvicích. Ani Nebeského Přízraky rozhodně nejsou k zahození, nabízejí několik silných scén - obzvlášt tu závěrečnou - a výtečné herecké výkony, ovšem hudby (výborné) bych si dal i více a větší celkový emoční zásah jsem si zkrátka odnesl z Dejvic.

To střídání "civilu" a exprese, jak píše Lukáš Dubský, mne moc bavilo. A celkově jsem byl velmi potěšen, jak dobře funguje sto let starý text ve Štefaňákově režii. Nemáte-li rádi nečekaný kontakt s herci, sedněte si radši úplně dozadu, odkud je velice zábavné tuto interaktivitu pozorovat. Z vyrovnaně kvalitního ansámblu vyzdvihuji výborného V. Hrabáka v hlavní roli a V. Marholda, kterému se jeho Edmunda krásně povedlo udržet na hranici parodie, aniž by byť jen jednou sklouzl za ni. Ovšem souhrnou pochvalu zaslouží vlastně všichni účinkující i členové a členky tvůrčího týmu.

75 %. Stejně jako v případě 407 gramů z Bohumila Hrabala (Divadlo v Dlouhé) vysoce oceňuji, že režisér - v tomto případě David Šiktanc - dokázal dílo významného spisovatele přiblížit i nám, kterým jeho tvorba jinak nic moc neříká. Proplétajícími se příběhovými liniemi i častými simultánkami se Šiktanc vyhnul hrozící monotónnosti či statičnosti, stejně jako Hrabalově - jeho fanoušci odpustí - žvanivosti. Skvělá živá hudba i herecké výkony, škoda jen, že pro nepřízeň počasí se představení nakonec odehrálo v Činoherním studiu, a ne na původně plánovaném koupališti Brná. Asi holt budu muset na Pábitele zajet ještě jednou... :)

85 %. Helena Grégrová a J.anek už to napsali za mne, tak snad jen abych dodal, že inscenace je to pro svou délku místy náročnější na diváckou pozornost. Kdo se ale dokáže na dění na jevišti "napojit", může navzdory temnému tématu pocítit radost z nesmírně dobře udělaného divadla, kvalitního po všech myslitelných stránkách.

65 %. Čistě z technického hlediska bych pozoruhodnou Ondrovu inscenaci hodnotil výše - scénografie Jany Hauskrechtové se spoustou domyšlených detailů je skvostná, hudební složka Davida Hlaváče (s přispěním všech účinkujících!) efektní. Ze mně neznámých důvodů mne však představení nezasáhlo zdaleka tolik, jak asi mělo. Možná je na vině přehnaná zvuková a hlasová exprese, nehodící se do miniaturního malého sálu Divadla D21, možná mé nepříliš náboženské založeni.

65 %.

85 %. Hlásím a z osobní zkušenosti potvrzuji, že inscenace může zaujmout i člověka, který s Bergmanovými filmy nemá absolutně žádnou zkušenost. Možná bych díky předchozímu seznámení se s nimi objevil nové významy, ale i Mikuláškova inscenace sama o sobě je silná a poutavá. Perfektní herecké výkony, úžasné scéna i hudba, částečně dokonce živá. Považuji Persony - spolu s Mýcením a Korespondencí V+W - za jednu z nejzdařilejších inscenací současného repertoáru DNz.

Milá rodinná inscenace, na níž je pozoruhodná především (též ostatními recenzenty zmiňovaná) schopnost účinkujících reagovat na nezbedné publikum. Pro dospělé diváky jsou tu hlavně skvělé průpovídky pirátské družiny (P. Honzík, V. Dvořák, M. Mededa), i snová Země Nezemě však má něco do sebe. Výborní K. Krhovják a F. Březina, příjemně překvapil D. Šafařík.

75 %
Líbilo se mi, jak vynalézavě Havelka k režii Medkova dramatu přistoupil (cvičení, projekce, dobové kritiky apod.), rád mu tedy prominu i drobné kiksy, například úvodní výstup O. Bauera. Herecky zaujali především I. Orozovič, F. Kaňkovský a ve slizké roli i J. Bidlas.
Dobré to bylo!

Sluší se poctivě přiznat, že pokud bych se ve druhé polovině totálně neztratil, bylo by mé procentuální hodnocení možná ještě o kousek vyšší. Jařabova inscenace, tepající nešvary konzervativní společnosti, se mi totiž jinak i přes pomalejší tempo líbila a stejně jako v případě Macbetha na tom také zde měl svou zásluhu Jakub Kudláč. Z účinkujících vyniká především až hypnotizující J. Hájek a ironicko-slizký J. Žáček. Na diváckou pozornost je nicméně Podivuhodný případ pana Holmese nesmírně náročný a mne před oním naprostým zmatením nezachránilo ani plné soustředění...

65 %. Tohle mne bavilo o něco více než Požitkáři a Hamleti - více temnoty a méně slov, zdá se, tandemu Mikulášek-Viceníková sluší. Výborná scénografie M. Cpina.

Těžko hodnotitelné, těžko uchopitelné. Výjev střídá výjev (ty silné jsou bohužel v menšině), postavy defilují jak zběsilé, pak to skončí, jdete domů a nevíte. Tedy ne nutně, například divačka přede mnou, jež se hystericky rozesmála pokaždé, když některý z účinkujících otevřel pusu či když J. Černý prostě jen přišel na jeviště, asi věděla. Docela jsem jí to záviděl.

75 %, přičemž zhruba průměruji obě poloviny. První půlka mi totiž přišla opravdu skvělá, výborně vykreslila Pravomilovo dětství a připravila tak půdu pro další vyprávění jeho života. Když po hodině v nejlepším momentu přišla přestávka, říkal jsem si "wow, to je super!" a těšil se na druhý poločas. Jaké ale bylo moje překvapení, když po pauze inscenace najednou přepnula do rozvleklého, lehce psychedelického módu s neúměrnou délkou oproti první půlce. I tady se samozřejmě našlo několik dobrých momentů, ovšem kvalit první poloviny zdaleka dosaženo nebylo.

Rád jsem však opět po čase v DvD slyšel živou hudbu, byť kapela moc prostoru neměla.