Máj

55% Inscenace byla v mnoha ohledech problematická, ovšem v mnoha také velice působivá. Některé scény byly realizované na 100%, jenže se bohužel nepropojily v „jednolitý celek“. Každá ze složek tak zůstala jaksi osamocená, čímž se závěrečné vyznění oslabilo. Přesto musím pochválit zejména choreografii a výkony tanečníků, které neměly daleko k akrobacii. Dobře vymyšlený byl závěr, kdy recitaci Máje po D. Prachařovi převzal o více než generaci starší kolega J. Kačer. Koloběh života i básně se tím dojemně uzavřel.

64,99% Počáteční dojem, že jde o zajímavou možnost, jak Máchovo dílo zpřístupnit širší veřejnosti (aneb kdo si Máj nepřečte, mohl by být ochoten ho aspoň vstřebat skrze tuto inscenaci), se s blížícím se závěrem poněkud zamlžil, souvislost pohybové složky s textem mi unikala častěji, než bych si přál.

65%. Na půdorysu Máchova veršovaného díla vytvořili choreograf V. Kuneš a režisér D. Prachař tvar kombinující činohru a pohybové divadlo, dotvořené výraznými prvky hudebními a výtvarnými. Náročné a často velmi působivé pohybové kreace performerů. Vhodný přednes D. Prachaře. Toho v závěru vystřídal J. Kačer, jehož projev až dojemně evokoval moudrost starého zkušeného člověka a přirozený běh života. Zajímavé i hudebně. Mně osobně se však zmíněné dobře odvedené prvky příliš neposkládaly do souvislého celku, zaujaly mě spíše odděleně. Přesto inscenaci pokládám za projekt hodný pozornosti.

75%

Jen skutečně výjimečné inscenace si zaslouží stoprocentní hodnocení. Máj mezi ně patří. Dokonalé spojení romantické balady a moderního tance zajišťuje strhující zážitek. Jarmila vrhající se do hlubin jezera = Nataša Novotná rozervaná, Vilém čekající na popravu = Václav Kuneš trýzněný, bláznivá intermezza v podání všech tanečníků a nakonec zklidnění v podobě posledního vypravěčova zpěvu a skvělé recitace Jana Kačera.