Městské divadlo Kladno

Jak umřít na rokenrol

Premiéra: 25.5.2019 | Obnovená premiéra: 3.9.2021 (znovu uváděno od června 2021) | 2:20
Dramaturgie: Kristýna Čepková. Scéna: Nikola Tempír, Anna Forstová. Kostýmy: Eva Bellefeuille. Hudební spolupráce: Milan Potoček. Choreografie: Jana Hanušová. Režie: Miroslav Hanuš.
Poslední uvedení: prosinec 2023.
Autorská inscenace s živou hudbou na motivy životního příběhu krále českého rokenrolu Mikiho Volka (1943–1996).


inscenace již byla stažena z repertoáru

Městské divadlo Kladno
Hodnocení inscenace
Redakce
70 %
Uživatelé
77 %
77141000
Hodnocení redakce
Pavel Širmer 70 %
Jiří Landa 70 %
Helena Grégrová 70 %
Volby

Hodnocení (17)

HODNOCENÍ REDAKCE
Pavel Širmer  70 %
7.9.2021 | 2036 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
Rozmluvy Mikiho Volka s (nejednoznačným) „Mikulášem“ tvoří v inscenaci M. Hanuše rámec pro připomínku zpěvákových písní. Přes dobré herecké výkony J. Krafky a J. Wohanky nelze říci, že by abstraktní dialogy byly ozdobou činoherní složky, pokus o realistické obrazy z Mikiho života by ovšem mohl skončit ještě diskutabilněji. Scénografie vhodně odkazuje na zpěvákův osud. S choreografiemi se účinkující nepotýkají vždy úspěšně. Živá hudba ve skvělém aranžmá M. Potočka a výtečný zpěv J. Krafky (umocněný dámskou trojicí) vysílají obrovský příval energie. „Oslněný“ divák může chyby rád přehlédnout a představení si prostě užít!
Jiří Landa  70 %
15.8.2021 | 3032 hodnocení
+ souhlasím
Inscenace, která má šmrnc, myšlenku a dokáže originálním pohledem nahlédnout na osobnost Mikiho Volka. Za velkou devizu považuji výkon J. Krafky v hlavní roli, který s přehledem, bez známek parodie, dokázal zpodobnit osobnost známého zpěváka. Navíc oceňuji jeho velice solidní zpěv. Pochvala též dámské sehrané tanečně-pěvecké company a J. Wohankovi v roli "Mefista", stejně tak jako "tramvajové" scénografii odkazující na Volkovy životní peripetie. M. Hanuš umí!
Helena Grégrová  70 %
11.8.2021 | 1687 hodnocení
+ souhlasím
75 %. A já si myslím, že přesně takovouhle divadelní vzpomínku by si Miki Volek nechal líbit. Průjezd zásadními životními vzpomínkami tramvají svištící v rytmu rokenrolu do stanice Průšvih, která ovšem voní po životě. Povětšinou zpackaným, ale zato naplno odprožitým. Sny, touhy i pochybnosti, tréma, andělé, běsy i běsi a démoni si během té divoké jízdy podávají ruce. A současně kreslí příběh a zřetelně obkreslují kontury divácké spokojenosti.
HODNOCENÍ UŽIVATELŮ
Ledu  80 %
16.3.2023 | 36 hodnocení
+ souhlasím
Strhující představení přibližující život Mikiho Volka, vynikající J. Krafka, vše ještě umocněno živou hudbou.
Gimli35  70 %
22.8.2022 | 289 hodnocení
+ souhlasím
75 %. Raz, dva, tři - rána a (inscenační) gól! Tedy ne že by Hanušova hra a režie byla bez chyb, scénář má svá silnější (StB, vztah s matkou) i slabší (úvodní mikulášovská stylizace, samotný konec) místa. Ale rád se přidávám k ostatním recenzentům s chválou výtečných, energií nabitých hudebních čísel a zpěvu J. Krafky. Herecky však přeci jen více zaujal J. Wohanka, jeho Mikuláš/StBák/ďábel byl místy výraznější než sám Krafkův Volek.
Divadelník..  80 %
22.3.2022 | 80 hodnocení
+ souhlasím
Na hře nejlepší písně.
Skvělý J.Krafka.
Vladimír Rogalewicz  60 %
28.12.2021 | 812 hodnocení
+ souhlasím
Odkazuji na hodnocení Pavla Širmera. Miroslavu Hanušovi se tenhle kousek hrubě nepovedl, ve výsledku se podobal nejvíce na Ein Kessel Buntes. Možná by stačilo, kdyby Hanuš nechal režii někomu jinému... Ovšem vše v pozitivním smyslu přebil Jan Krafka skvělým zpěvem a obrovskou energií, kterou předával z pódia (za vydatné podpory tří kladenských (!) hereček a živé kapely). To je opravdový Miki Volek! Nicméně šel jsem na divadlo a zažil vesnickou tancovačku. Vzhledem ke scénáři a režii lépe hodnotit nejde!
Jerman  80 %
14.11.2021 | 130 hodnocení
+ souhlasím
M. Hanuš vypráví (formou obrazů ze zastávek pražské tramvaje) příběh hrdiny začátku rokenrolu v Čechách M. Volka. V Janu Krafkovi našel ideálního představitele (možno říci dvojníka), který se zpěvákovi podobá fyzicky a je pěvecky mimořádně fundovaný herec. Sekundují mu zdařile J. Wohanka ("vypůjčený" z Divadla v Dlouhé) a trojice "grácií", které bezvadně zpívají sbory a tančí. Šest muzikantů doprovází se švihem Volkovy pecky v Potočkově aranžmá (opět stopa z Dlouhé). Doporučuji zvláště těm dříve narozeným se do Kladna vypravit. Má to spád a stojí to za vzpominku na dobu, kdy jsme byli mladí.
Slaná  90 %
24.6.2019 | 46 hodnocení
+ souhlasím
Vše funguje jak má, Mikyho Volka si nepamatuji, jsem narozená později a rokenrol mne jako hudba nikdy nezasáhl. Jde o velmi lidský příběh, i když některé věty mírně šustí papírem, ale od Jana Krafky je to podáno tak, že to vyznívá upřímně. Ne všechny Hanušovy paralely jsem pochopila ( např. Mikuláš ? - že by od jména MIky). Nadšení z muziky v druhé půli z jeviště přímo tryská. A když se povede vnímavé publikum ( nejen na rokenrol), tak je to fakt jízda nejen tramvají.
Simi69  100 %
29.5.2019 | 12 hodnocení
+ souhlasím
Mé nadšení z premiéry mne přimělo o 3 dny později navštívit první reprízu.
Mé nadšení z inscenace je takové, že se nedá vměstnat do 600 znaků, proto výjimečně připojuji blog.. (více v článku na blogu)
Ivan Pož  80 %
3.2.2023 | 1 hodnocení
+ souhlasím
2.2.2023 Nerovný boj s akustikou M. divadla Kladno; co herci ?uřvali?, to došlo i za 7. řadu. Při nazvučení kapely je těžké zacházet v podobných prostorách s výškami, po jejich ořezání je zvuk hladký, nekonfliktní... ale hlasy se slijí se saxofonem a el. kytarou, činely bicích jsou slyšet jen živé, trubka postrádá jiskřivost, žádný rocknroll...
Harmonizace hlasů andělek ve "Vítr rváč" mě neoslovila, přímé srovnání s úryvkem sborů ze studiové nahrávky bylo devastující. Po zaváhání v začátku téže písně (možná i záměrném) byl naopak pěvecký výkon Krafky excelentní, podpořený navíc vynikající trumpetou. Byli tam s námi: Volek, Olmerová, Týfa.
Freebird  50 %
27.6.2023 | 82 hodnocení
Jitrenka  80 %
5.2.2023 | 94 hodnocení
Scoobi  70 %
29.4.2022 | 108 hodnocení
Pavel.Tomas  80 %
10.11.2021 | 158 hodnocení
Lukáš Jeníček  80 %
2.6.2021 | 44 hodnocení
Blumarik  80 %
10.6.2019 | 239 hodnocení

Komentáře uživatelů nevyjadřují stanovisko redakce. Názory jednotlivých redaktorů nemusejí vždy vyjadřovat stanovisko celé redakce.