Rozhovor

Umělecký šéf Moravského divadla Olomouc Roman Vencl v rozhovoru představuje nejen letní hraní v prostoru olomouckých Smetanových sadů, ale prozrazuje i plány na příští sezónu. „Netvrdím, že se už teď v červnu strhne lítý boj o vstupenky na kulturní akce, ale mám za to, že pokud léto dopadne dobře a se začátkem podzimu bude epidemická situace pod kontrolou, tak se v září a říjnu strhne lavina zájmu o celý kulturní sektor,“ dívá se s optimismem na následujících (snad) již popandemické měsíce.

Jak Moravské divadlo Olomouc prožilo loňský pandemický rok?
Chod divadla se, snad kromě dvou týdnů v dubnu 2020, kdy jsme vyhlásili celozávodní dovolenou, nezastavil. S normálním provozem to však nemělo pranic společného. Týdny nám trvalo, než jsme se naučili efektivnějším způsobem využívat on-line prostor, do kterého se pomalu přesunuly veškeré naše aktivity. Připravovali jsme videopořad pro maturanty, vznikly pravidelné pondělky Jana Ťoupalíka, které skončily až teď 17. května, šily se roušky, vznikla iniciativa Nakup s MDO, v rámci níž zaměstnanci divadla nakupovali seniorům… Šlo o velmi hektické a zvláštní období, kdy se každý snažil nějak pomoct a vložit svou energii do toho, co bylo zrovna třeba. Před prázdninami jsme se pak alespoň částečně vrátili do standardního divadelního života díky zkoušení inscenace Nedotknutelní, kterou u nás režíroval Pavel Khek. Inscenaci se podařilo dovést v podstatě až do generálek, na což se následně navázalo v září, kdy konečně proběhla slavnostní česká premiéra této adaptace stejnojmenného francouzského filmu.

Loňský červen už byl ale zase ve znamení divadla…
V tomto směru bych rád poděkoval představitelům města Olomouce, protože právě pod záštitou radnice vznikl Divadelní červen open air. Akce, která spojila všechna olomoucká divadla, jejichž soubory se během června střídaly na městem financované open air scéně přímo v centru Olomouce. Bylo to úžasné gesto směrem ke kultuře a pro nás i první a zároveň jediná možnost, jak se do prázdnin opět dostat před publikum. Ve venkovních představeních jsme pokračovali i během srpna, což bylo nepopsatelné. Snad každé představení končilo ovacemi vestoje. Doteď mám před očima děkovačku po Sluhovi dvou pánů v nedalekém Tovačově, která připomínala spíše rockový koncert. Ze všech diváků doslova tryskala radost z toho, že mohou být účastni živé kultury. Tahle až elektrizující atmosféra se přenesla i do divadla a v podstatě všechna naše zářijová a říjnová představení byla beznadějně vyprodána. Začátkem září jsme uvedli premiéru muzikálu Donaha!, jehož zkoušení přerušila březnová první vlna pandemie a dva týdny na to již zmíněné Nedotknutelné. Tyto vynucené přesuny zcela zničily dramaturgickou koncepci slavnostní sezony 2020/21, ve které si Moravské divadlo mělo připomínat stoleté výročí českého divadla v Olomouci. Z plánovaných opulentních oslav nezbylo nakonec zhola nic, protože v neděli 11. října se zatáhla opona za večerním představením Sluhy dvou pánů a dodnes se neotevřela.

Museli jste nějaké tituly zrušit nebo přeložit?
Přišli jsme o premiéru Zániku samoty Berhof v režii Miroslava Krobota, o českou premiéru americké komedie Dokud nás lež nerozdělí a také o Rok na vsi bratří Mrštíků, který měl být naprosto mimořádným společným projektem všech tří našich souborů, tedy činohry, baletu a opery. Právě místo spektakulárního Roku na vsi, který byl, stejně jako další dva zmíněné tituly, přeložen do sezóny 2021/22, jsme se rozhodli s dramaturgyní Michaelou Doleželovou nazkoušet komorní britskou komedii Dokonalá svatba. Ta je hotová už od ledna 2021 a dodnes je uložena „v šuplíku“. Své premiéry se dočká až po neuvěřitelných osmi měsících, a sice 20. srpna v rámci plánovaného tradičního open air festivalu Moravské divadelní léto. Stejný osud potkal i Revizora, kterého u nás následně nazkoušela Jana Paulová coby svůj režijní debut mimo Prahu. Ani ten se před diváky na konci března nedostal…

Vrátíte se po uvolnění restrikcí ještě do divadelní budovy?
Rozhodně s tím už nepočítáme a nemáme to v plánu. Náš ředitel David Gerneš byl naštěstí tak prozíravý, že jsme v podstatě už od ledna 2021 hledali možnost, jak se co nejdříve přesunout s veškerými aktivitami do plenéru. Vznikl tak projekt Moravské divadlo na Floře, který nemá v historii našeho divadla obdoby. Od 29. května až do 30. června budeme hrát takřka denně na nádherné venkovní scéně, která vznikne uprostřed Smetanových sadů, a to především díky spolupráci s výstavištěm Flora, jemuž moc děkujeme. Celý červen tak budou naši diváci chodit do divadla umístěného v největším a nejkrásnějším olomouckém parku, jenž je situován přímo v centru města asi tři minuty chůze od naší budovy. K programu je připravena i celá řada doprovodných aktivit jako jsou dramaturgické úvody, besedy po představení, různé workshopy a divadelní dílny. Těšíme se na to jako malé děti!

Jak bude tento provoz fungovat?
Právě díky tomu, že celý červen hrajeme venku, bude všechno o moc snazší, než kdybychom se vraceli s provozem k nám do budovy. Jednak budou pro venkovní akce platit o něco benevolentnější pravidla a za druhé jsme s veškerým prodejem začínali od nuly. Nemusíme tak nahrazovat žádná představení ani dohánět předplatitelské skupiny, protože se všechny vstupenky vracely a předplatné bylo přesunuto na příští sezónu. Vše se samozřejmě bude řídit aktuálně platnými předpisy a hygienickými nařízeními, které ale v tuto chvíli nemá smysl předjímat. Zkrátka jsme připraveni udělat vše, co bude třeba, aby k nám mohl dorazit co možná největší počet diváků a všichni se u nás cítili pohodlně a bezpečně.

Moravské divadlo Olomouc zve na inscenaci Dokonalá svatba (foto: Daniel Schulz)

Museli jste se s některými inscenacemi rozloučit bez derniéry?
Bohužel jsme byli nuceni stáhnout z repertoáru dvě inscenace, kterým jsme tak odepřeli možnost řádné derniéry před publikem. Mrzí mě to o to víc, že šlo o Cyrana z Bergeracu a o komedii Robin Hood, přičemž jsem obě režíroval já společně s naší dramaturgyní Michaelou Doleželovou. Nicméně provozně už nebylo jiného východiska, protože od září 2020 nám na sklad přibyly čtyři nové inscenace a žádná neubyla, takže zkrátka nebylo kam nové dekorace dávat.

Jak tedy bude vypadat příští sezóna?
Na podzim nás čekají hned dvě velké premiéry, přičemž tou první bude Pan Scrooge v režii slovenské legendy Mariána Pecka, který slibuje neobyčejné rodinné divadlo na motivy Vánoční koledy Charlese Dickense. V listopadu se konečně dočkáme i odložené premiéry Zániku samoty Berhof v režii Miroslava Krobota, což zajisté bude jeden z vrcholů sezóny. Zmiňoval jsem také mimořádný třísouborový projekt Rok na vsi v režii Janky Ryšánek Schmiedtové, který měl být patřičnou oslavou sta let českého divadla v Olomouci. Ani o ten diváky nepřipravíme, jen ho uvidí až v lednu 2022, tedy přesně o rok později, než bylo původně plánováno. Tento „festival přesunů“ zakončí už dvakrát odložená česká premiéra americké komedie Joea DiPietra Dokud nás lež nerozdělí, kterou budu režírovat já a jejíž premiéra by nás měla čekat v červnu příštího roku. Z toho je zřejmé, že nadcházející sezóna se vlastně dramaturgicky sestavila takřka sama, protože nebylo jiné východisko. Mezi tyto čtyři přeložené tituly se pak podařilo, coby novinku, vklínit pouze premiéru tragikomedie Hraběnka, jež je přepisem legendárního českého filmu Jiřího Hubače Zámek v Čechách. Tu bude na jaře příštího roku režírovat Michaela Doleželová.

Moravské divadlo Olomouc - Revizor (foto: Daniel Schulz)

Ve vámi zmíněném Revizorovi jste si zahrál jednu z hlavních rolí Hejtmana. Jak jste k němu spolu s režisérkou Janou Paulovou přistoupili?
S Janou Paulovou se známe od jejího hostování ve Višňovém sadu, který se v našem divadle uváděl v roce 2013. Ona si zahrála statkářku Raněvskou a já Lopachina. Už tehdy jsme pochopili, že DNA našeho humoru je shodná z 99,9 % a slíbili jsme si, že si spolu musíme někdy zahrát v ryzí komedii. K tomu tedy zatím explicitně nedošlo, ale touto spoluprací jsme se k tomu výrazně přiblížili a já jsem moc rád, že na režii u nás kývla. Spolupráce s ní pro mě byla jedním z nejpříjemnějších a nejuvolněnějších zkoušení, jaké jsem za svou hereckou kariéru zažil. Náš hejtman je naprosto průměrná, bezpáteřní, sobecká, prospěchářská krysa, která si z radnice udělá soukromou vilu plnou kýče a svoje voliče záhy pasuje do rolí přisluhovačů, donašečů a obecní čeládky. Vzhledem k tomu, co v posledních měsících předvádí čelní představitelé našeho státu, se tahle role hraje takřka sama a inspirace je všude kolem snad až příliš. Je to úžasná komediální příležitost, kterou si bezezbytku užívám!

Kdy vás napadlo oslovit k režii právě Janu Paulovou?
Vzniklo to celkem spontánně během jednoho našeho telefonického rozhovoru. Jana vyslovila přání zkusit si režii v cizím divadle se vším, co k tomu patří, a my jsme zrovna hledali vhodného režiséra pro tuto Gogolovu slavnou veselohru. Nechtěli jsme z Revizora dělat pseudointelektuální zábavu, jak tomu v našich končinách bývá často zvykem. Naopak jsme z něj chtěli mít tak trochu bulvární komedii pro diváky, která si nebude na nic hrát a dobře bude znát své limity. Jana se ukázala jako skvělá volba, protože jestli něco umí jako málokdo, tak je to dělat divadlo pro lidi.

V čem vás nejvíc coby režisérka překvapila?
Vyrazilo mi dech, jak výtečně byla připravená. Něco podobného se často nevidí ani u kovaných profesionálních režisérů. Sama si kompletně přepsala celý text, aby ho přiblížila současné mluvě a přesně věděla, o čem a proč chce celou inscenaci dělat. Zkoušení pojala od samého začátku jako kolektivní záležitost a podařilo se jí vytvořit naprosto sehraný a výborně fungující strojek, ve kterém do sebe všechno zapadá a jedno je závislé na druhém. Ten důraz, jaký kladla na čisté herecké divadlo, mi byl velmi sympatický a troufám si říct, že si ji celý soubor bezmezně zamiloval. Budu velmi rád, pokud se za náš režijní pult v budoucnu zase vrátí.

Jaké to je hrát premiéru bez diváků?
Hrát komedii vytvořenou pro diváky bez diváků je jako herecká noční můra. Dva měsíce zkoušíte takzvaně do zdi, a když už se konečně blíží cíl, tak vás v něm čeká jen schvalovací zkouška pro pár zaměstnanců divadla a pro pana ředitele. Jak trefně poznamenala sama Jana Paulová, celý tenhle proces je jako nekonečně dlouhá předehra, po které nepřijde žádný sex. U komedie je to o to složitější, že si jako herec potřebujete osahat případné reakce publika. Musíte si zvyknout na to, kde udělat pauzu, protože se obecenstvo směje, zjistit, co funguje a co je třeba vylepšit, zkrátka si to celé musíte sesumírovat v hlavě a alespoň jednou nebo dvakrát si to zažít se vším všudy. Bez toho nelze získat hereckou jistotu a sebevědomí, které je v tomhle žánru extrémně důležité. K čemu je vám dobré, že umíte výborně řídit na trenažéru a máte nové krásné auto, když vás s ním nikdo nepustí do ostrého provozu na opravdovou silnici?!

Bude se pro plenérovou premiéru v prostoru na Floře inscenace Revizora nějak upravovat?
Inscenace je pojata velmi jednoduše, co se dekorace týká, takže žádné zásadnější úpravy nebudou třeba. Už v době příprav se myslelo na to, že je třeba, aby se představení dalo realizovat i v plenéru a scénograf Jan Kříž tak vytvořil velmi kompaktní tvar, který se dá postavit v podstatě kdekoliv. Mohu-li, tímto tedy diváky srdečně zvu na odloženou premiéru Revizora, která proběhne v pátek 18. června na naší letní scéně v olomouckých Smetanových sadech. Do prázdnin pak stihneme odehrát ještě jednu reprízu hned v pondělí 21. června.

Uvedete nějaké inscenace i během července a srpna?
Červenec zůstává volný, protože jsme nechtěli nabourávat zavedený model divadelních prázdnin. I bez toho bude všude přehršel různých kulturních a společenských akcí, takže by to postrádalo smysl a máme za to, že ani po ekonomické stránce by to pro divadlo nebylo nijak zvlášť zajímavé. K pravidelnému hraní se tak vrátíme zase v srpnu, kdy chystáme několik zájezdů v rámci Kočování po olomouckém kraji a čeká nás i tradiční open air festival Moravského divadla s názvem Moravské divadelní léto, který odstartuje 20. srpna na Korunní pevnůstce v Olomouci. Diváci se v rámci něho dočkají jak premiéry Dokonalé svatby, tak i repríz oblíbených komedií a představení souborů baletu a opery a operety.

Moravské divadlo Olomouc - Nedotknutelní (foto: Daniel Schulz)

V čem s odstupem času spatřujete největší výhodu a nevýhodu, když je herec ze souboru zároveň uměleckým šéfem?
Celé tohle moje „šéfování“ vzniklo před pěti lety jako taková z nouze ctnost v okamžiku, kdy bylo potřeba stabilizovat dění v olomoucké činohře, přičemž panovala obava, že výrazný zásah někým zvenčí by mohl celou situaci ještě zhoršit. Je pro mě nepopsatelným štěstím, že mohu takovou dobu řídit směřování souboru, který pro mě tolik znamená a jehož kolektiv bych nezradil a neopustil za nic na světě. Já určitě nejsem „šéfem“ v tom pravém slova smyslu, nebo se tak alespoň necítím. Připadám si spíš jako hlava rodiny, která má na starosti finance, dbá na rodinnou tradici, váží si jí a záleží jí na tom, aby se dál budovalo její dobré jméno. A právě tuhle svou obrovskou citovou zaangažovanost považuji za největší výhodu i nevýhodu zároveň.

A váš tip na závěr. Myslíte, vrátí se diváci do divadel hned, nebo půjde o běh na dlouhou trať?
V tomhle jsem, na rozdíl od mnoha jiných divadelníků, optimista a věřím tomu, že divákům chybíme stejně tolik jako oni nám. Po zkušenostech s minulým létem a začátkem sezóny si neumím ani představit, že by se někdo po tři čtvrtě roku tvrdé sociální izolace netěšil na jakoukoli možnost kulturního vyžití, nebo by se ji z jakéhokoliv důvodu bál realizovat. Netvrdím, že se už teď v červnu strhne lítý boj o vstupenky na kulturní akce, ale mám za to, že pokud léto dopadne dobře a se začátkem podzimu bude epidemická situace pod kontrolou, tak se v září a říjnu strhne lavina zájmu o celý kulturní sektor. Přáli bychom si to asi všichni a já tomu zkrátka věřím!
.