Rozhovor

V houslistce z ukrajinského krytu jsem viděla Almu
vydáno: 11.5.2024, Veronika Boušová
foto: Tereza z Davle (profilové foto. S. Hessové)

Alma Rosé. Nadaná vídeňská houslistka a dirigentka, neteř skladatele Gustava Mahlera, věřila v nesmrtelnou sílu hudby až do poslední vteřiny. Polozapomenutou oběť holocaustu uvedl do povědomí českých diváků v roce 2018 Zdeněk Geist, autor monodramatu Piš mi. Tvoje Alma. S nápadem na původní českou inscenaci pak přišla houslistka a producentka Silvie Hessová. Pod hlavičkou pražského divadelního souboru BodyVoiceBand vznikla inscenace …because of Alma, která propojuje komorní činohru s klasickou hudbou v živém podání ženského smyčcového tělesa Alma Ansámbl. Premiéru měla 3. listopadu 2022.


Tušíte, proč je o Almu Rosé a její příběh v poslední době takový zájem?
Silvie Hessová:
Nejspíš si to doba žádá…

Objevila jste ji díky návštěvě Osvětimi. Zaujala vás víc její osobnost, nebo příběh?
V březnu 2019 při přejezdu mezi koncerty z Havířova do polského Rzeszówa jsem navštívila Památník a Museum Osvětim. V muzejním obchodě jsem objevila knihu s názvem Drogy mojego życia (Cesty mého života) od polské houslistky Heleny Dunicz Niwińské, která hrála v ženském orchestru Almy Rosé. Osobnost Almy i její příběh jdou z mého pohledu ruku v ruce. Okamžitě jsem byla zasažena vším, co jsem se o ní postupně dozvídala. Byla velmi vzdělanou hudebnicí a vynikající houslistkou, zároveň také moderní a ambiciózní ženou, organizačně velmi schopnou. Ve Vídni vedla vlastní dívčí orchestr. Prostě byla evropskou kulturní celebritou v tom nejlepším slova smyslu. To, že se stále hudebně posouvala i v časech války, které pro ni byly tak tragické, ukazuje, jak silnou a inspirativní osobností byla.

…because of Alma (foto: Vojtěch Brtnický)
z inscenace …because of Alma (foto: Vojtěch Brtnický)


Jste podepsaná pod hudební režii, ale váš podíl na vzniku inscenace je zásadní. Spolupracovala jste se scenáristkou a režisérkou?
Se scénáristkou Martinou Kinskou jsme měly několik intenzivních schůzek ještě před dokončením scénáře. Má neobyčejný dar porozumění tématu. Když jsme mluvily o některých skladbách, věděla, jak jsou s Almou spojeny, s kým a kde je hrála. Za všechny zmíním Bachův Koncert pro dvoje housle. Na jeho základě vznikla scéna, která se odehrává před koncertem v Musikvereinu ve Vídni 16. prosince v roce 1926. Scénář, režie a hudba vznikaly prakticky společně, byl to velmi náročný hledačský proces. Tím je tento projekt pro nás unikátní. S každou další reprízou cítíme, jak úzce jsme propojeni.

Jak jste vybírala hudbu?
Pro notové záznamy některých skladeb jsem jela do Vídně. Chtěla jsem navštívit i místa, která byla pro Almu zásadní, například její domov na Pyrkergasse. Pamatuji si na pocity, když jsem stála před domem a dívala se nejen do oken, ale i na chodník, kde jsou umístěny Stolpersteiny - kameny zmizelých. O scénickou hudbu jsem požádala violistu a skladatele Matěje Kroupu. Pro náš Alma Ansámbl napsal mimo jiné krásnou skladbu Alma Osud, kterou hrajeme na koncertech. Současně jsem se na projektu podílela jako investor, producentka a částečně jako produkční.

…because of Alma (foto: Vojtěch Brtnický)
z inscenace …because of Alma (foto: Vojtěch Brtnický)


O titulní roli se dělí herečky Anna Brousková (nositelka prestižní ceny Františka Filipovského) a Antonie Formanová (držitelka Českého lva, divadelní kritikou oceněná jako Talent roku 2023). Proč jste angažovali právě je a vnímáte rozdíly v jejich ztvárnění mladé a dospělé Almy?
S představitelkou dospělé Almy Annou Brouskovou jsme byly (společně se souborem Alma Ansámbl) přímo u zrodu nápadu na tento dramaticko-hudební projekt. Anna skvěle cítí vážnou hudbu, má hudební vzdělání a mimo jiné nádherně zpívá. Spolupracovaly jsme již dříve, takže to byla jasná volba. Pak jsme oslovily režisérku Jaroslavu Šiktancovou a následovalo setkání s Martinou Kinskou. Obě se shodly na obsazení role mladé Almy Antonií Formanovou. Byla to šťastná volba. Partnerem hereček je Vojtěch Bartoš, který představuje všechny osudové muže Almina života.
V naší inscenaci začíná mladá Alma svou cestu z Vídně přes Záryby, Londýn, Utrecht až ke svému dospělému Já, zatímco dospělou Almu sledujeme už přímo v Osvětimi. V tom je mezi nimi nejzásadnější rozdíl. Prvotní byl v tom, že Anna byla v projektu od první myšlenky a stejně jako já byla Almou prostoupena, zatímco Antonie byla přizvána až paní režisérkou a o Almě ještě nic nevěděla. Každá z představitelek byla tedy na jiné „startovací dráze“. Obě však pochopily do detailů, s jakým záměrem byla postava napsána, a vdechly jí vše důležité a potřebné. Jejich propojení je velmi silné a publikum to pokaždé intenzivně vnímá.

…because of Alma (foto: Vojtěch Brtnický)
z inscenace …because of Alma (foto: Vojtěch Brtnický)


Anno, z jakých pramenů jste čerpala inspiraci?
Anna Brousková:
Pokud před vámi stojí výzva ztvárnění reálné osobnosti, snažíte se získat co nejvíce informací z nejrůznějších zdrojů. Všechna „média jsou povolena“. Prvotní tipy na prameny mi dala Silvie. Přečetla jsem nebo zhlédla na youtube řadu rozhovorů s Anitou Lasker - Wallfisch, jednou z členek Osvětimského dívčího orchestru a zároveň jednou z přeživších, která o Almě mluvila jako o člověku, jemuž vděčí za život. Následovaly knihy Osvětimský dívčí orchestr, Houslistka z Osvětimi, poslech pořadů z cyklu Osudové ženy na ČRo2, úryvky rozhovorů a paměti jiných přeživších, které se nějakým způsobem k Almě vztahovaly. Pro lepší pochopení motivací a celkové nálady v tehdejší společnosti jsem si oživovala znalosti o meziválečném období.
Později, už nad textem, jsme společně s hereckým a inscenačním týmem hledali motivace, příčiny a důsledky chování, konkrétní znaky a jevištní podobu naší hrdinky. Nedílnou součástí a pro mě obrovskou inspirací je hudba, která inscenací prostupuje. Hudebnice jsou s námi na jevišti, dotvářejí atmosféru a podporují emoční hloubku, která se následně přenáší na diváky. V „mé Almě“ se tudíž odrážejí všichni zúčastnění. Bez nich by nebyla živá a celistvá.

…because of Alma (foto: Vojtěch Brtnický)
z inscenace …because of Alma (foto: Vojtěch Brtnický)


Existují nějaké skladby od Almy Rosé a souzníte s nimi?
Nebyla skladatelka, byla vynikající interpretka, houslistka a dirigentka, z donucení okolnostmi i hudební aranžérka v Osvětimi. Za „její“ hudbu tudíž můžu považovat pouze tu, kterou v té době interpretovala. A ta pro mne byla opravdu velikou inspirací. Od houslových koncertů (kde mohla uplatnit vynikající techniku a citlivost), které hrála nejprve s otcem Arnoldem Rosé a poté s manželem Vášou Příhodou, přes převážně valčíkový repertoár jejího dívčího uskupení Wiener Walzer Mädeln (zde se při výběru i interpretaci naplno projevoval její temperament), komornější hudbu z tajných domácích koncertů po začátku války (díky nimž jako hudebnice vyzrála) až po skladby hrané v Osvětimi. Kromě nacisty požadovaných, oficiálně prezentovaných skladeb, se hrály potají i ty zakázané. V Osvětimi Alma nadřadila potřeby ostatních nad svoje umělecké ambice, i když ani ty nenechala zcela vyhasnout. Hudební vývoj krásně mapuje a dokresluje její emoční a mentální rozpoložení v daných okolnostech.

Máte k vážné hudbě vztah?
Řekla bych, že vřelý. Vlastně si nedovedu představit den, kdy by u nás doma alespoň na chvilku nezněla hudba. Už jako malá jsem hrála na klavír, milovala jsem nedělní polední koncerty Českého rozhlasu, byla jsem závislá na poslechu gramofonových desek. Stále dokola jsem si pouštěla Rachmaninova, Skrjabina, Chopina, Beethovena, Griega, Dvořákovy Eklogy, Suka…. Byly to moje meditační útěky z reality. Milovala jsem hlavně klavírní etudy, ale i velká orchestrální díla. Martina Kinská mi nejspíš četla v duši, když Almě napsala větu: "Nejšťastnější jsem ale byla, když zněla hudba.“ Bylo období, kdy jsem za klavírem sedávala a hrála – zcela dobrovolně - třeba šest hodin denně.

…because of Alma (foto: Vojtěch Brtnický)
z inscenace …because of Alma (foto: Vojtěch Brtnický)


Jak byste popsala uměleckou vášeň - pomáhá člověku přežít?
Myslím, že je to neutuchající potřeba sdělovat a sdílet. Nutkání předávat, zprostředkovávat a dělit se o poznané, zažité. Je to i potřeba objevování nového, dosud nepoznaného, neuchopeného. Motor, který vás neustále žene vpřed. Nejspíš je to právě vášeň, co vás jako první ponoukne k tvorbě. Ovšem teprve vůle, víra v sebe, nekonečný dril a píle vám umožní „dílo“ dokončit, posouvat se a umělecky i lidsky růst. Člověku nejspíš pomáhá přežít kombinace všeho již zmíněného – vášeň, víra v sebe, ve druhé, v danou věc, disciplína, vůle, určitá vnitřní odolnost a pevnost…. A nejspíš také velká dávka štěstí.

Jednou z vedlejších postav je židovský vychovatel Alfred Hirsch, kterému věnovala inscenaci divadelní společnost Masopust. Víte, že se tematicky „doplňujete“?
Silvie Hessová:
Fredyho v režii Jana Nebeského jsem viděla a je skvělý, představení se mi moc líbilo.

Co říkáte prostoru Venuše ve Švehlovce?
Je mimořádný, velmi specifický, syrový a pro naši Almu se výborně hodí. Věřím, že tu budeme moci hrát ještě pár sezón. V dubnu jsme měli opět vyprodáno, z toho máme velkou radost. Nesmírně nás těší, že kritička Radmila Hrdinová zařadila naši inscenaci mezi TOP 5 divadelních událostí roku 2023.

…because of Alma (foto: Vojtěch Brtnický)
z inscenace …because of Alma (foto: Vojtěch Brtnický)


V čem vidíte odkaz Almy Rosé a čím může obohatit současné příznivce hudebního divadla?
Když jsme začali zkoušet, vypukla válka na Ukrajině a po internetu kolovala první videa. Jedno z nich bylo natočeno v krytu, kde mladá žena v koncertních šatech hrála na housle, aby tam vnesla krásu hudby a poskytla uklidnění dospělým i dětem, kteří se skrývali před náletem. V tom výjevu jsem viděla Almu, její poselství a nesmrtelnost. Soudě z reakcí některých diváků, skrze Almin příběh lze nenásilnou formou pochopit i část tragických dějin 20. století, kterými jsme se my ani naše děti ve škole bohužel skoro nezabývali. Přitom ovlivňují to, co právě prožíváme. I v tom vidím – kromě uměleckého obohacení - další rozměr inscenace …because of Alma.
 

Další rozhovory

Vznikl nový divadelní podcast Divadelní bar!
(rozhovor s: Lukáš Holubec, 6.6.2024)
Možná nás čeká nepříjemná konfrontace
(rozhovor s: Dagmar Fričová, 30.4.2024)
Farma v jeskyni už není jen laboratoří pro performery
(rozhovor s: Viliam Dočolomanský, 25.4.2024)
Albeeho mysl je myslí šachového génia
(rozhovor s: Ondřej Zajíc, 21.3.2024)
Nejlepším oceněním je spokojený divák
(rozhovor s: Radka Coufalová, 28.2.2024)
Divadlo je tvůrčí práce, které si moc považuji
(rozhovor s: Viktor Kuzník, 5.12.2023)