Rozhovor

Nejlepším oceněním je spokojený divák
vydáno: 28.2.2024, Veronika Pechová
„Každá má role je oblíbená. Když máte neoblíbenou roli, tak se vám asi do práce chtít nebude. A není nic horšího než vidět herce, který se ve své roli necítí. Divák to pozná,“ přiznává Radka Coufalová, která se kromě herectví věnuje také výtvarnému umění, má za sebou řadu výstav obrazů a soch. Je navíc autorkou sošek posledních dvou ročníků divácké ankety Cen Křídla, kterou pořádá její domovská scéna Městské divadlo Brno.

V dětství jste ráda malovala. Co dalšího vás bavilo?
Byla jsem živé dítě, které se nadchlo téměř pro cokoli. Takže jsem kromě malování i ráda tančila, hrála na klavír, na kytaru, jezdila na koni, ale třeba jsem chodila i do střeleckého kroužku…

Zaujalo mě, že jste se už v šestnácti letech odhodlala zajít do Komorní scény Aréna a nabídnout své herecké služby. Již tehdy jste se rozhodla pro divadlo?
Komorní scéna Aréna byl takový můj nápad, jak získat zkušenost na divadelních prknech, než se budu po maturitě hlásit na nějakou uměleckou školu. Osobně na tohle období vzpomínám nejraději, protože divadlo bylo zábavou, ne obživou.

Po studiích muzikálového herectví na JAMU jste v roce 2001 nastoupila do angažmá Městského divadla Brno, kde jste jako studentka předtím hostovala. Zahrála jste si zde řadu rolí jak v muzikálech, tak v činohře. Jednou jste řekla: „Mám ráda všechny žánry a jsem ráda, že si je v našem divadle mohu všechny vyzkoušet.“ Platí to stále?
Ano, platí. Nevím o divadle v České republice, kde by měli herci z jednoho souboru možnost hrát v činohře i v muzikálu. Městské divadlo Brno má soubor skvělých profesionálů a pestrý repertoár. Zdejší angažmá je pro mne stále dobrou adresou a školou.

s Jiřím Machem v inscenaci Skleněný pokoj (foto: jef Kratochvil)
s Jiřím Machem v inscenaci Skleněný pokoj (foto: jef Kratochvil)


Městské divadlo Brno - Bílá Voda (foto: Tino Kratochvil)
Městské divadlo Brno - Bílá Voda (foto: Tino Kratochvil)


Na svém kontě máte řadu rolí – byla jste Evitou, Sally Bowles (Cabaret). Cosettou (Bídníci), Kateřinou (Zkrocení zlé ženy), Eržikou (Koločava) nebo Mary Poppins. V současné době hrajete Barbaru Markovou ve Splašených nůžkách, Rosie v Mamma Mia!, Lenku v Hrabal a muž u okna, Agnes Cole v Medicus, Sandru Bloom ve Velké rybě nebo Tobie v Bílé vodě. Máte mezi rolemi, které jste ztvárnila, oblíbenou?
Každá má role je oblíbená. Když máte neoblíbenou roli, tak se vám asi do práce chtít nebude. A není nic horšího než vidět herce, který se ve své roli necítí. Divák to pozná. Vždycky jsem se také snažila nemít vysněné role, ale pár jich bylo. Některé mě potkaly, jako například Hodl v Šumaři na střeše nebo Roxie v Chicagu. Obecně se těmto snům z důvodu zklamání vyhýbám. K mému poslednímu splněnému přání patří možnost se podílet na úžasné činoherní inscenaci Bílá voda, kde mně byla svěřena role sestry Tobie, což bylo nad moje očekávání. Tahle výjimečná inscenace je drahokamem našeho divadla, především díky režii Doda Gombára, jeho týmu a neskutečně sladěného hereckého obsazení. Ačkoliv je naše divadlo nazýváno komerčním, je úžasné, že si můžeme vyzkoušet i tento typ inscenací.

v muzikálové inscenaci Velká ryba (Big Fish) (foto: Tino Kratochvil)
v muzikálové inscenaci Velká ryba (Big Fish) (foto: Tino Kratochvil)


Čím je pro vás divadlo?
Být herečkou je diagnóza (smích). Pokud hrajete málo, je zle, pokud hrajete moc, tak také, ale je to pořád lepší varianta. Ideální stav je málokdy. Proto je fajn mít pevné body v podobě rodiny a koníčků. A tohle štěstí mám, zaplať pánbůh.

Za roli Vypravěčky v muzikálu Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť jste obdržela Cenu Thálie. Také máte nominaci na Cenu Alfréda Radoka za roli Ani ve Višňovém sadu. Dále jste držitelkou dvou Cen Křídla, které jsou od diváků vašeho divadla. Co pro vás tato ocenění znamenají?
Nejlepším oceněním je spokojený divák.

podoba ceny Křídla za sezónu 2022/23
podoba ceny Křídla za sezónu 2022/23


Kromě herecké profese jste také aktivní ve výtvarném umění. Malujete obrazy (perokresba s akvarelem), děláte sochy (kombinujete kameny s hrnčířskou hlínou), věnujete se dřevořezbě (vyřezala jste betlém) a vaše umění si mohli lidé prohlédnout na mnoha výstavách. V roce 2023 jste se stala autorkou Cen Křídla. Jak se vám na tomto ocenění, jehož jste také držitelkou, coby sochařce pracovalo?
Výroba cen Křídla mi byla svěřena už druhým rokem. Letošní podmínkou bylo, aby se lišily od těch loňských. Beru to jako srdeční záležitost a velkou poctu. Loni jsem do každé sošky vsadila meteorit, jako znak, že je umění cosi nadpozemského. Letos cena představovala umělcovo rozervané tělo, které se bezhlavě vrhá do víru komedie a tragédie. Mám radost, že se povedla a měla u diváků i kolegů moc hezký ohlas.

ze sochařské tvorby Radky Coufalové (foto z osobního archivu)
ze sochařské tvorby Radky Coufalové (foto z osobního archivu)


S manželem, hercem Městského divadla Brno Jiřím Machem, vychováváte tři kluky. Táhne je to také k umění?
Herecké manželství je specifické. V našem divadle nic neobvyklého. Má své klady i zápory. Nejstaršímu synovi je dvacet a žije už svůj život. Pak máme Jiřího (14), který boxuje a hraje tenis, a Marka (7), ten je také sportovně nadaný. K divadlu to táhne zatím jen toho nejmladšího. V inscenaci Skleněný pokoj má malou roličku a je moc šťastný, že může hrát spolu s rodiči. Jsme s Jiřím už sedmnáct let, jednou má víc práce on, jednou já, někdy oba, snažíme se to nějak vybalancovat, máme skvělé kluky, kteří jsou osobnostmi s vlastním názorem a širokým srdcem. Doufáme, že budou na své dětství vzpomínat s láskou.

Co vám říká slůvko relax?
Relax je příroda, volno s dětmi. Dovolená, četba, houbaření. Pokud mám ale volna moc, plánuji si výtvarnou práci. Se založenýma rukama sedět neumím.
 

Další rozhovory

Albeeho mysl je myslí šachového génia
(rozhovor s: Ondřej Zajíc, 21.3.2024)
Divadlo je tvůrčí práce, které si moc považuji
(rozhovor s: Viktor Kuzník, 5.12.2023)
Přes třicet let s Betlémem
(rozhovor s: Vladimír Morávek, 4.12.2023)
Nemám žádnou vysněnou roli, nechávám se ráda překvapit
(rozhovor s: Lenka Schreiberová, 1.11.2023)
Německá herečka roku, svět jako donut nebo Sex Pavla Kohouta
(rozhovor s: Jitka Jílková a Petr Štědroň, 28.10.2023)
Divadlo mám velice rád, je to magický prostor
(rozhovor s: Zdeněk Rohlíček, 27.10.2023)
Objevuji v sobě skrytou komičku
(rozhovor s: Lucie Žáčková, 24.10.2023)