Rozhovor

Farma v jeskyni už není jen laboratoří pro performery
vydáno: 25.4.2024, admin
Mezinárodní divadelní soubor Farma v jeskyni oslavil 20 let na (nejen) české divadelní scéně. Ke svému výročí si nadělil i novou inscenaci, která stejně jako ta předchozí reflektuje současné palčivé společenské téma – dezinformace. Inscenace dostala název Český hrdina, ačkoli k archetypálnímu hrdinovi má ústřední postava na míle daleko. Jak už je u Farmy v jeskyni ale dobrým zvykem, nic není tak, jak se na první pohled zdá. Divák zde dostává jedinečnou příležitost číst význam mezi řádky a hledat (třeba i vlastní) souvislosti. I v tom je soubor zcela jedinečný. Český hrdina bude v DOXu k vidění od 26. dubna.

Viliam Dočolomanský při zkoušení (foto: Michal Hančovský)
Viliam Dočolomanský při zkoušení (foto: Michal Hančovský)


Viliame, Farma v jeskyni chystá další inscenaci, která je inspirována fenoménem současné doby. V Commanderu to byla online radikalizace dětí, v Českém hrdinovi jsou tématem dezinformace. Proč právě tato témata?
Zajímá nás, co se v současnosti děje, co nás ovlivňuje a bude mít zásadní dopad na náš život. Ve svém věku si všímám a cítím zcela jasně, co ovlivňuje naši společnost a jak žijeme, nebo budeme žít. A není mi to jedno. A asi jsem to potřeboval uvést do souladu s tím, co dělám jako umělec a co tvořím. Tvorba pro mě přestala být "romantickým únikem z reality". Vlastně ani nechápu, jak něco takového může umělci v dnešní době stačit. No, asi je v tom i určitá má posedlost zkoušet sám sebe, co všechno ještě dokážu jazykem pohybového divadla zinscenovat. Tedy "jít tam, kam jsem ještě nikoho jiného neviděl jít".

Jak náročné je tato společenská témata umělecky transformovat do pohybového divadla?
Na začátku se to zdá nemožné. Při hledání se vše neustále přeskupuje, mění, navrhuje a zavrhuje. Postupně se z mlhy vynořují obrysy inscenace do konečného, přesně fixovaného tvaru. Ta musí fungovat sama o sobě stejně pro diváka, který nepotřebuje dopředu vědět, o čem to má být, i pro toho, kdo naopak chce o tématu vědět předem. Nejde mi o "vysvětlování", ale o sdílení s divákem, o otevírání nových vjemů a nových souvislostí. Všichni to tvoříme celým svým já, vášní, humorem, intelektem a hlavně intuicí, bez toho to vůbec nejde. Je to tedy jakási alchymie, kdy věci nakonec zapadnou tam, kde mají být. Farma v jeskyni si vytvořila vlastní způsob práce s různými vrstvami jak výrazu účinkujících, tak inscenačních složek, které pohyb doplňují - tedy zejména hudby, videa, textu atd... Tato práce je vědomá, ale nakonec dílo "vyvstane samo", to je cílem dlouhodobého procesu. Prostě si ho takříkajíc "nevymyslíte". Samozřejmě je za tím spousta mentálního soustředění a vypětí, ale to je asi za každým "uměním" nebo dílem. Nebo snad ne?

Kromě umělecké tvorby jste v posledních projektech přidali i edukační programy, jaký je jejich význam?
Náš soubor byl původně vytvořen jako laboratoř pro performery. Práce na sobě a zkoumání jsou tedy zakotveny v samotné podstatě našeho fungování... Stejně jako učení sebe sama i zájemců z různých zemí, kteří s námi pracovali a pracují nebo se účastní našich workshopů. Jsme ve věku, kdy máme potřebu investovat do mladších generací. Od projektu Commander jsme se začali více zaměřovat na mladé lidi, a to přetrvává až do současnosti. Kromě edukativního programu, který se zaměřuje na práci s výrazem performera, se naše spolupracovnice Markéta Hrehorová rozhodla připravit workshopy pro mladé lidi, které reagují na aktuální témata, jimiž se zabýváme. Povědomí o tom, co se děje a jak bychom na to měli reagovat, je stále poměrně slabé.


ze zkoušky inscenace (foto: Michal Hančovský)
ze zkoušky inscenace (foto: Michal Hančovský)


Vaše projekty vznikají na základě výzkumů, to není v českém divadelním prostředí úplně běžná součást. V čem vnímáte hodnotu takového přístupu?
Výzkum v tomto případě neznamená hrát si na sociology, psychology nebo antropology. Ale že se vlastně vrháme z útesu. Témata, z nichž vycházíme, jsou nám zpočátku neznámá a musíme do nich proniknout nejen intelektem, ale i přímou zkušeností, "zakoušet" je, mluvit s lidmi, kterých se týkají, a tak dále. Jako umělci k tomu využíváme empatii a intuici. Zkoumáním nepoznaného člověk vlastně již tvoří, objevuje. A tím také léčí svou otupělost a nevědomost, v níž jsme chtě nechtě všichni uvězněni. Výzvou je hledat v relativně složitých aktuálních tématech to, co může inspirovat, a převést to do umělecké podoby. To je v některých ohledech velmi náročné, ale také dobrodružné a průkopnické. A je to také cesta k inovativním uměleckým formám, které tu ještě nebyly. A to může být pro ostatní "nakažlivé", a tak inspirujeme další.

Jak těžké je najít v dnešní době diváka pro žánr, který není mainstreamový?
Záleží na tom, v jaké zemi se nacházíte a jaký je tamní vkus publika. U nás jsme v divadle ve srovnání s evropskou současnou tvorbou pozadu, převažuje konzervativní a zastaralý přístup. A přitom se domnívám, že tady máme dost lidí, kteří by dokázali ocenit současné a originální pojetí. Ale neví, že se to děje, nebo netuší, že je to v divadle vůbec možné. Vlastně se už téměř ani neočekává, že by z divadla přišlo něco současného nebo aktuálního. Vše je ovlivněno kulturní politikou, které chybí rozlišovací schopnost, a médii, pro která je nevýhodné psát o progresivních uměleckých formách. A tak se jede podle toho, co převládá. Je to takový začarovaný kruh.

Farma v jeskyni je soubor mezinárodní. Je to kvůli nedostatku českých performerů, nebo je to záměr?
Nebyl to záměr, prostě se to tak stalo. Z povahy naší práce vyplývá, že jsme nebyli zavření jen v našem kulturním prostředí a to, co jsme vytvářeli, rezonovalo i za hranicemi. A tak s námi začali spolupracovat umělci z jiných zemí, což bylo a je obohacující.

Obdrželi jste mnoho ocenění. Jakou váhu mají v českém divadelním prostředí?
Česká i zahraniční ocenění jsou pro nás stejně důležitá. Nejsem si jistý, že v případě našeho souboru nebo jakéhokoli jiného souboru u nás mohou mít ceny nějaký významný vliv. Jsou spíše podporou, motivací, něčím, co potěší asi každého umělce.


ze zkoušky inscenace (foto: Michal Hančovský)
ze zkoušky inscenace (foto: Michal Hančovský)


Jste uměleckým šéfem Farmy v jeskyni i programovým ředitelem pro živé umění vaší domovské scény Centra současného umění DOX, jak Vám jdou tyto dvě funkce dohromady?
Jsou to dvě židle a náročná výzva. Nebylo by to možné, kdyby to nebylo na jednom místě, a už vůbec ne, kdybych neměl velkou podporu vedení a kolegů v Centru současného umění DOX.

Jste na scéně 20 let, to už je doba, kdy je možné bilancovat...
Hodně jsme se vyvinuli, posunuli jsme se dál a pohyb se nezastavil. Zpětně si uvědomuji, že jsem nikdy příliš nehleděl na to, co by se "líbilo", a snažil se být věrný hlavně sám sobě. Když se teď rozhlížím kolem sebe, s překvapením zjišťuji, že takový přístup je "vzácný" a že se jím člověk vlastně odkloní. Na druhou stranu mi tato cesta přivedla ty nejúžasnější lidi, které znám. Jsou to především moji spolupracovníci, bez nichž by nic z toho, co děláme, neexistovalo, nebo další přátelé z celého světa.

Kterým směrem se Farma v jeskyni vydá v příštím projektu?
Teď jsem ještě naprosto ponořený do tohoto projektu. To, co zvolím příště, se ještě ukáže.

Hudba je důležitá součást všech vašich děl...
Je to alfa a omega našich inscenací. Dřív jsem si sám spoluvytvářel živou hudbu, teď mám štěstí na spolupráci se skvělým Štěpánem Janouškem nebo Marcelem Bártou, kteří se umí trefit do toho, jak to cítím a co potřebuji. Ve své režijně-choreografické práci si vlastně počínám jako skladatel, který vrství. Pohyb a jeho rytmus, kvality a muzikálnost jsou hudební složkou, kterou tvořím jako první. K ní se potom detailní spoluprací se skladatelem a muzikanty dotváří ta "druhá hudba", která je ve velmi těsném propojení, vzájemně se to posiluje, ovlivňuje a dotváří to konečný vjem a vlastně i význam. Pak se k tomu přidávají další vrstvy jako je video, světlo atd. Pro mě musí být vše rytmicky a dynamicky přesně ukotvené, jinak to přestává dávat smysl a účinnost. To všechno jsem se naučil v dětství na hodinách klavíru. A dodnes se tím řídím.

připravila: Linda Havlíček Skarlandtová

Další rozhovory

Vznikl nový divadelní podcast Divadelní bar!
(rozhovor s: Lukáš Holubec, 6.6.2024)
V houslistce z ukrajinského krytu jsem viděla Almu
(rozhovor s: Silvie Hessová a Anna Brousková, 11.5.2024)
Možná nás čeká nepříjemná konfrontace
(rozhovor s: Dagmar Fričová, 30.4.2024)
Albeeho mysl je myslí šachového génia
(rozhovor s: Ondřej Zajíc, 21.3.2024)
Nejlepším oceněním je spokojený divák
(rozhovor s: Radka Coufalová, 28.2.2024)
Divadlo je tvůrčí práce, které si moc považuji
(rozhovor s: Viktor Kuzník, 5.12.2023)