Té tmě utíkám ve Smečkách

Divák se během putování dozví něco z historie ČK i jeho okolí, ze střechy Paláce Edison spatří výhled na Prahu z méně známé perspektivy. Pro pravidelné návštěvníky ČK může být interaktivní inscenace příjemnou změnou s milým nahlédnutím do zákulisí. Úskalím koncepce K. Zhyrova je, že herci představují sami sebe, ale zároveň hrají fikci, která je navíc nadsazená. Skalní fanoušci tak mnohdy pointu prohlédnou dříve, než by měli, herci se ve tvaru nepohybují s náležitou lehkostí. Soubor ČK vstoupil do pro něj neprobádaných vod, mají se co učit od zkušenějších týmů, ale na poprvé si nevedli špatně a v neposlední řadě zvládli náročnou organizaci.

Zdařilá inscenace Činoherního klubu využívá přirozenou energii nejmladších herců ze souboru, kteří při vzájemné hrané interakci působí přirozeně a spontánně zapojují publikum do hry. Režisér K. Zhyrov zvolil hravou formu plnou vtipných dialogů, aby jimi poodhalil zákulisí slavného divadla i kouzlo ulice ve Smečkách. Nenápadné detaily a promyšlené situace vytvářejí poutavou mozaiku vrcholící na střeše jednoho z domů s pohledem na právě projitou ulici. Krátká a svěží podívaná příjemně obohacuje repertoár divadla, přičemž nabízí zábavnou a zároveň kultivovanou podívanou.

V neotřelém inscenačním "experimentu" Té tmě utíkám Ve Smečkách se především snoubí genius loci a svérázná poetika Činoherního klubu a bezprostředního okolí Smeček. Divák má během šedesátiminutového putování unikátní možnost prozkoumat nejen rozličné prostory s několika střípky z jejich historie, aktéři mu poodhalí též specifika tvůrčí práce a tak trochu i samotné herecké duše. V úplném finále se pak dočká i šance pocítit odstup od všednodenní rutiny skrze perspektivu nadhledu. Projekt zajímavě zpestřuje repertoár divadla a pravděpodobně více osloví pravidelné publikum, nudit se ale každopádně nebude žádný z účastníků této sympatické exkurze.