Rozhovor

S uměleckým šéfem činohry Divadla F. X. Šaldy Liberec Šimonem Dominikem jsme hovořili především o současné situaci, do níž se tamní divadlo dostalo kvůli koronavirové pandemii. V rozhovoru mimo jiné prozradil, jaký osud čeká nastudování Františákovy inscenace Sylva…

…ptal se Jiří Landa…

Napadlo vás v prvních březnových dnech, že by mohl zákaz veřejných akcí trvat až několik měsíců?
Absolutně ne. V divadle jsme si většinou mysleli, že tohle opatření bude trvat tak do konce března, pesimisté mezi námi věštili Velikonoce. Poměrně rychle jsme si připravili plán náhrady abonentních představení pro obě varianty a měli radost, jak nám to hezky vychází. Ale už za pár dnů bylo jasné, jak naivní naše představy byly. Ale zdá se mi, že ve většině divadel to nebylo o moc jinak. Události běžely tak překotně, že když se ohlédnu jen o měsíc zpátky, připadá mi ten čas vzdálený minimálně o několik let. Tak strašně se realita a její vnímání posunuly.

V jakém momentu vás zastihl nouzový stav?
V tomto směru jsme měli celkem štěstí. Po náročném dvojáku, do kterého byl zapojen prakticky celý soubor, přišel klidnější turnus s komedií Blbec k večeři, v níž je obsazeno jen sedm lidí. A navíc ji režíruju já, čili jsou veškeré změny a úpravy zkouškového procesu mnohem snazší, než kdyby ji inscenoval host. Nouzový stav nás zastihl asi po třech týdnech, kdy jsme měli nahrubo nahozenou třetinu inscenace. Skoro na další tři týdny jsme práci přerušili a vrátili se k ní asi před čtrnácti dny, v rouškách, malých skupinách a při zachování zvýšených hygienických opatření. Produktivita takové zkoušky je samozřejmě nižší než normálně, ale zase je to ohromná psychická vzpruha. Počítáme s tím, že v tomto omezeném módu pojedeme do konce dubna, tedy do doby původně stanovené premiéry. Hru si „pěšky“ projdeme, aby se hercům doma lépe učil text, už s konkrétnější představou. A pak ji zakonzervujeme a dokončíme v létě tak, abychom byli připraveni na premiéru, kterou jsme zatím stanovili na 28. srpna.

Dojde k realizaci Františákovy inscenace Sylva?
Dojde. Nebudu zapírat, že jednou z variant bylo i odsunutí této inscenace, ale protože by šlo nejméně o dva roky, což by také mohlo znamenat odložení natrvalo, velice jsme se tomu snažili zabránit. I proto, že se jedná o projekt, na němž jsme začali pracovat téměř od prvního dne, co jsem do Liberce před čtyřmi lety nastoupil. Nakonec jsme dospěli k provozně ideálnímu řešení, že inscenace vznikne prakticky v původním termínu, jen s premiérou na začátku září, ovšem v Malém divadle. Samozřejmě mě trochu mrzí, že inscenace, o níž celou dobu uvažujeme v kontextu Šaldova divadla, bude nakonec uvedena v jiném prostoru, ale všechno jsme s Martinem Františákem a jeho týmem samozřejmě konzultovali. A jako cena za to, že Sylva vznikne, je to pro nás všechny akceptovatelné. Ten zásah do provozu divadla je tak masivní a dlouhý, že se zkrátka neobejdeme bez posunů a kompromisů. Nemůžeme se tvářit, že jen vymáčkneme pomyslné tlačítko „pauza“ a všechno pojede dál beze změny.

Pokud by to stav dovolil, uvažovali jste už například o možných letních projektech?
Zatím ne, právě proto, že nikdo neví, jaká bude situace v létě. A nechceme plánovat něco, na co možná vůbec nemusí dojít. V Šaldově divadle má navíc v letních měsících probíhat dlouho připravovaná rekonstrukce, což situaci samozřejmě neulehčuje.

Jste v kontaktu se svými diváky?
Ano, ale necháváme archiv spát a rozhodli jsme se jít cestou původních projektů. Jako první jsme rozeběhli streamované videočtení pro dospělé nazvané Dobrou!. Vycházíme z předpokladu, že děti učí televize a uspává večerníček, ale dospělé neukládá nikdo, a tak od pondělí do čtvrtka vysíláme vždy ve 22.30 novou povídku v interpretaci některého z našich herců. Začínali jsme E. A. Poem, pak přišel na řadu Jaroslav Hašek, příští týden to bude na pár pokračování Sherlock Holmes. Točíme vždy v nějaké základní dekoraci, ve světlech a v rouškách, které se staly i jakousi značkou tohoto projektu. Počítáme, že vytrváme do konce nouzového stavu. Naše druhá aktivita je o poznání adrenalinovější zážitek. Začali jsme psát původní komediální seriál OPERACE ARCHA o záchraně lidstva, který jsme zasadili do tajemných sklepení liberecké radnice, a vždy v pátek večer živě vysíláme novou zhruba půlhodinovou epizodu. Je to docela punk napsat každý týden nový díl, což leží na bedrech dramaturgické dvojice Jiří Janků a Lenka Chválová. V pátek dopoledne ho musíme nazkoušet a večer živě streamovat na čtyři až pět kamer. Chvíli jsme zvažovali, že ho normálně předtočíme, ale pak jsme si řekli, že jsme divadlo vznikající každý večer znovu, a právě tenhle neopakovatelný pocit, být přítomen při zrodu čehosi živého, chceme divákům nabídnout, byť zatím jen přes internetové připojení.

Odrazí se současná situace nějak výrazně na následující sezóně?
Neměla by. Pokud se skutečně začne v září a zároveň se podaří v květnu a červnu nazkoušet Sylvu, dramaturgii by to nemělo ovlivnit. Komplikovanější bude nasazování titulů, nahrazování představení pro abonenty a podobně.

Na jaké novinky se diváci mohou těšit?
Liberec patří mezi ta nemnohá divadla, která plánují dramaturgický plán na roky, nikoli sezóny čili podzim už máme hotový od loňska a dost se na něj těším. Začínat budeme dvojicí světových premiér, Tomáš Dianiška se jako autor i režisér pustí do osudů slavného libereckého rodáka Vlasty Buriana a Petr Svojtka bude režírovat původní hru izraelské dramatičky Hadar Galron, která vzniká přímo na naši objednávku a na míru souboru. A já pak před Vánocemi zakončím rok Společenstvem vlastníků Jiřího Havelky. Tituly z druhé půlky sezóny, které spadají do dosud neuzavřeného dramaturgického plánu, pochopitelně bohužel avizovat nemůžu…

Co vám v této, poněkud kratší sezóně, udělalo radost?
Spousta věcí, vlastně to byla hezky rozeběhnutá sezóna. Všechny naše dosavadní premiéry, přípravy Sylvy, které jsem s potěšením sledoval, postupně krystalizující plány na příští rok… A v posledních týdnech nadšení a energie, se kterou se všichni zapojení kolegové pouští do náhradních projektů. To je vážně nabíjející zážitek.
.